Rebelové Kaddáfího rezidenci a zároveň centrum jeho moci dobyli loni 23. srpna během rozhodující bitvy o hlavní město Tripolis. Do rozsáhlého uskupení budov, které po bitvě zůstalo částečně v trokách, se již brzy poté nastěhovali první lidé bez domova. „Nemůžeme uvěřit tomu, že máme domov a slavíme ramadán na místě, které bylo dříve zcela mimo náš dosah,“ říká Surúr Rabtíová. Její rodina sem přišla loni v říjnu.
Uprostřed suti Kaddáfího komplexu loni narychlo vzniklo 40 bytů pro sociálně slabé. Osmičlenná rodina Rabtíových žijící z třech platů na částečný úvazek patří mezi místními k bohatším. Následky bojů jsou ale u nich v bytě patrné dodnes. Některé tašky na střeše jsou dodnes poškozené od výbuchů. Okna nahrazuje žlutá plastová folie, jediné dveře visí na vratkých pantech, ostatní vstupy zakrývají záclony. „Je to první ramadán, který můžeme slavit v klidu a beze strachu, přestože jej slavíme skromně,“ dodává matka Surúr Zobra.
Abdíl Sadžajár se nastěhoval ještě dříve. Když do rezidence dorazil, bylo vše zničené. „Odnesli jsme mrtvoly a pochovali je. Natáhli jsme elektrické rozvody a vodovod. Natřeli jsme domy. Ze začátku jsem ani nemohl spát, jak jsem byl nadšený, že mám svůj první domov,“ vzpomíná.
V dalších částech rozlehlého komplexu ale rodiny bojují o přežití. „Překonali jsme zimu bez oken a teď nemáme elektřinu, abychom si mohli zapnout klimatizaci. Chtěli bychom nějaké řešení, třeba jen malé gesto od státu, abychom věděli, že máme naději,“ volá po pomoci vlády Umm Seífová. Její muž si jako hasič vydělá 400 libyjských dinárů (8000 korun) měsíčně, což jim prý stačí sotva na jídlo. V Báb al-Azízíja není ani dost pitné vody, dodává. Přiznává ale, že za Kaddáfího se její rodina měla ještě hůře.
Obyvatelé vybombardovaných kasáren ležících na jiném konci Báb al-Azízíja s novináři odmítají mluvit. „Nechceme média, chceme konkrétní řešen,“ vzkazují pouze.
