Vypadá to, že se sociální napětí v Evropě přelilo z Británie přes Francii do Německa. Zatímco v Británii se už před týdny stávkovalo a demonstrovalo kvůli vyšším platům, které vláda odmítala, ve Francii se měsíce demonstruje a stávkuje proti zvyšování věku odchodu do důchodu na 64 let. V Německu se zase stávkuje kvůli mzdám. Inflace je stále na úrovni osmi procent, klesají reálné mzdy a zaměstnanci ve státních a veřejných službách chtějí přidat více, než jim jejich zaměstnavatelé nabízejí.
Sedm spolkových zemí bylo včera kvůli výstražné stávce dopravně ochromeno. Nefungovala letiště, přístavy, nejezdily vlaky, ani ty příměstské, nerozjely se autobusy. Stávky zasáhly velkou část Bavorska, Sasko i Dolní Sasko, Bádensko-Württembersko, Hesensko, Severní Porýní-Vestfálsko a také Porýní-Falc. Odborová centrála Verdi, zastupující asi dva a půl milionu lidí ve státních a veřejných službách, hlásila 120 tisíc lidí ve stávce. EVG, odborový svaz železnic a dopravy, počítal se čtvrtmilionem lidí ve stávce.
Stávka jako nátlak před jednáním
Téma, které se nakonec v souvislosti se stávkou nejvíce diskutovalo, nebylo stejně jako v Británii a Francii to, zda jsou požadavky odborů oprávněné, ale to, zda je jejich stávka legální nebo není. Stávka je samozřejmě i v Německu povolena, respektive zaměstnanci na ni kvůli mzdovým požadavkům mají právo, ale pro její legálnost musejí být splněny všechny stanovené podmínky. Jednou z nich je i to, že všechny snahy o vyřešení mzdového konfliktu byly již vyčerpány. Zkrátka že už se všichni dostatečně pokoušeli dohodnout, jenom to jaksi pro odpor z jedné či druhé strany, případně z obou stran nevyšlo. To ale úplně naplněno nebylo, protože třetí kolo kolektivního vyjednávání bude probíhat až tento týden. Výstražná stávka tedy byla použita jako nátlaková akce před rozhodujícím jednáním a to podle řady odborníků není zcela zákonný postup.
Odboráři žádají minimálně 500 eur
Pro tento legalistický spor by však neměly zapadnout požadavky odborářů. Ti žádají zvýšení mezd o 10,5 procenta během roku, minimálně však o částku 500 eur. Podle odborů to sotva vyrovná propad reálných mezd v posledním roce a půl, kdy inflace vyskočila k hranici devíti procent a pořád se drží kolem 8,7 procenta. Zaměstnavatelé, v tomto případě spolkové a zemské úřady, které zřizují místní dopravu, odmítají tak velké zvýšení, protože na něj v krizové situaci prý nemají peníze. Odborářům navrhli politici zvednout mzdy o pět procent, odmítli ale minimální částku pět set eur. Zvýšení by také nebylo roční, ale bylo by rozloženo na 27 měsíců.
Politici zatím nenaznačili, že by ze své pozice ustupovali, zaměstnanci se svého také nechtějí vzdát, protože podle jejich názoru současný pokles reálných mezd o pět a více procent už stačil a nelze ho dál prodlužovat, nejsou-li Evropská centrální banka ani německá spolková vláda schopny zkrotit inflační růst v ekonomice. Odboráři jsou připraveni ve stávce pokračovat i později, pokud vláda a místní zemské vlády neustoupí. Včerejší celodenní stávka v sedmi spolkových zemích tedy nemusí být zdaleka poslední výbuch sociálního napětí.
Šetřit musejí hlavně střední vrstvy
Sociální situace se v Německu za poslední rok výrazně zhoršila, Podle statistik se počet lidí, kteří se blíží hranici chudoby, tedy příjmu pod 60 procent průměrné čisté mzdy, zvýšil až na pětinu. Kvůli vysokým cenám si ale stěžují i střední příjmové vrstvy, které podle statistiků začaly výrazně šetřit především na nákupu potravin a na zbytném zboží, jako je elektronika nebo domácí spotřebiče. Naopak prodej dovolených, zejména k blízkému Středozemnímu moři, poměrně úspěšně letos roste.
Německo, podobně jako Česko, podstupuje nekončící debaty o tom, jak moc je zle či jak moc Němci chudnou. Jedním z extrémních, ale velmi populárních měřítek vážnosti situace je cena oblíbeného fastfoodového jídla – tureckého kebabu. Döner kebab, tedy hovězí maso se zeleninou v pita chlebu, se v Německu prodává už padesát let a stal se vedle „currywurstu“ národním jídlem. Dnes se jeho cena zvedla už k devíti eurům a obchodníci vážně mluví o tom, že už letos by mohl být i za deset eur (240 korun, v ČR se döner kebab prodává za 100 až 140 korun).
Za vysokými cenami levného fastfoodu, který v Německu slouží studentům jako fish & chips v Británii, není jen růst nákladů na energie, ale zejména zdražování potravin. Mouka na pita chleba je dnes o 25 procent dražší než loni, zelenina je podle Spolkového statistického úřadu dražší o pětinu a telecí maso, které se na kebab používá nejčastěji, je dražší o 18 procent.
Ceny kebabu se samozřejmě přizpůsobují sociální situaci a jsou indikátorem průměrných příjmů. V Drážďanech dostanete tuto kebabovou pochoutku za 6,80 eura, ve Frankfurtu nad Mohanem je to už 7,80 eura a v Mnichově zaplatíte bez dvou centů osm eur za kus. V hlavním městě Berlíně je to už pouhých sedm eur. Nejnižší cenu kvůli místním nižším dodavatelským cenám hlásí samostatné spolkové město Brémy. Tam pořídíte döner kebab v průměru kolem šesti eur.
