Mimo vlast žije celkem 1,6 milionu obyvatel země galského kohouta. V Asii a Oceánii jich oficiálně žije 110 tisíc. Do toho nejsou započítáni ti, kdo se neregistrovali na konzulátech. V Číně je na francouzských konzulátech zaznamenáno 30 800 lidí, celkový počet Francouzů se tu však odhaduje na 44 tisíc.
Stoupající počty Francouzů v Asii se vysvětlují krizí v Evropě, asijským růstem a rostoucím zájmem studentů o zahraničí souvisejícím s širším zvládáním angličtiny.
„Podniky tu nalézají možnosti, jaké se ve Francii nenaskýtají, nebo jen v menší míře,“ konstatuje Matthieu Lefort, ředitel státní agentury Ubifrance, která podporuje francouzské vývozce v Hongkongu.
Francouzská obchodní a průmyslová komora v Číně registruje 1379 firem. Je přítomna v Pekingu a v Šanghaji a musela otevřít pobočku v Čcheng-tu na jihozápadě, kde se zahraniční podniky těší výhodným daním a mohou zde využívat levnějších pracovních sil.
V Hongkongu a Singapuru, finančních metropolích regionu, rostou francouzské komunity v průměru o deset procent ročně.
Optimismus v Asii kontrastuje s evropskou skepsí
Třicátníci Thomas Portolano a Michaël Amiot z pařížského regionu se nedávno usadili v Hongkongu, aby zde podpořili rozvoj své společnosti dovážející čínské zboží (hračky, DVD, videohry). Hovoří o zdanění firem a procedurách, které ve Francii zabírají neuvěřitelný čas, zatímco Čína rozšiřuje svobodná pásma a usnadňuje administrativní záležitosti.
„Vládne tu všeobecný optimismus, který je v příkrém protikladu s pochmurným ovzduším ve Francii,“ zdůrazňuje Michaël Amiot. Francouzští podnikatelé chtěli svůj díl asijského koláče, ale „vlastně jen doháníme jiné evropské země“, vysvětluje Matthieu Lefort.
„Ve světě působí na 100 tisíc francouzských exportérů, oproti 200 tisícům Italů a 400 tisícům Němců. Příliš dlouho jsme se soustřeďovali sami na sebe,“ říká.
Do Asie míří i francouzští důchodci
Případ Indie je velmi odlišný. Francouzská populace tu roste, ale jen mírně, o 6,6 procenta ročně. Hlavní díl ze 9600 registrovaných Francouzů tvoří důchodci a úředníci. Indie je na druhou stranu ještě velmi protekcionistická, svůj ekonomický model změnila až v roce 1991 a pravidla pro investování jsou zde přísná.
Thajsko a Indonésie se zase vyznačují tou zvláštností, že přitahují jen málo ekonomicky aktivních Francouzů. „Lidé sem přicházejí z osobních důvodů,“ prohlašuje výkonný ředitel francouzsko-thajské obchodní komory v Bangkoku Lucas Boudet.
Podobně tomu je na indonéském ostrově Bali, kde roste příliv důchodců přijíždějících těšit se příjemnému klimatu a využívat toho, že zde je život levnější než ve Francii, uvádí konzul Raphaël Devianne.
„Životní náklady se tu s Francií nedají srovnávat,“ potvrzuje třiašedesátiletá Claudie Courotová. Na ostrově žije se svým pětašedesátiletým manželem už tři roky. „Neplatí se tu daň z půdy, žádné daně obci. Máme velký prostorný dům uprostřed rýžových polí, je tu ticho a klid. Máme také služebnictvo,“ dodává.
Do Japonska, které mnoho Francouzů opustilo po zemětřesení a cunami z loňského března, jež vedlo k jaderné havárii na Fukušimě, se většina vrátila.
