Na dně světa čeká extrémně slané jezero, které má blahodárnou moc. Lidé se sem jezdí léčit solí a tichem. Unikátnímu jezeru ale hrozí úplné vyschnutí.
Tohle podivné místo na pomezí Izraele a Jordánska má hned několik zvláštností. Je to nejhlubší místo povrchu planety – výškoměr vám tu ukáže minus 430 metrů.
Zdejší vodní ploše se říká moře, i když je to ve skutečnosti jezero. A voda tu má závratnou salinitu skoro 34 procent, je tedy například desetkrát slanější než Atlantský oceán.
Ráj pro lenochy Vysoký obsah minerálů má ovšem blahodárné účinky na lidskou kůži, takže se do zdejších několika malých areálů jezdí léčit turisté trpící kožními chorobami. Pomáhá jak voda, tak i sycené bahýnko, kterým si návštěvníci potírají celé tělo.
Rozhodně si tu ale moc nezaplavou. Voda v Mrtvém moři je vazká, olejovitá tekutina, která plavce vytlačuje na hladinu jak pingpongový míček. Pokud člověk zkusí uplatnit plavecké návyky z „normální“ vody, výsledek je komický.
Nemotorně se plácá na hladině, nohy jsou pořád nadnášeny na úroveň hlavy. Špatné pro plavce, dobré pro lenochy. Typický turista leží na hladině naznak a jen líně manévruje dlaněmi.
Kam slunce nechodí Ani co se týče opalování, pobyt u Mrtvého moře příliš nepřipomíná klasickou plážovou dovolenou. Sluneční paprsky do ponurého Jordánského údolí pronikají těžko. Pořád se tu tudíž převaluje zvláštní pouštní mlha a slunce návštěvníka jen tak nespálí.
Na druhou stranu je to asi jedno z mála jezer na sever od třicáté rovnoběžky, kde se lze bez problému koupat i v zimě. Třeba teď v únoru je v údolí průměrná teplota vzduchu 22 stupňů Celsia.
Je znát, že je to zde blíž zemskému jádru než kde jinde. V letních měsících jsou teploty tak extrémní – i přes 50 stupňů – že se některé turistické areály zcela zavírají. Pusto a husto Jestliže označení moře je zavádějící, mrtvo je tu naopak na první pohled.
Všude kolem je poušť a pár metrů od břehu hned vyrůstají ostré skály. Vypadá to jako místo z jiné planety nebo z Půlnočního království. Má to ale své kouzlo, zvlášť pokud se člověk pohybuje mimo oněch několik málo hotelových rezortů.
Většina pobřeží je pustá, absolutně tichá, nehne se ani zrnko písku, čas stojí. Turisty, kteří přijeli na zotavenou, tu léčí nejen divotvorná voda, ale i božský klid.
Hustá kapalina v jezeře nakonec není s životem až tak neslučitelná, jak by se zdálo. Izraelští vědci zjistili, že se v ní úspěšně množily řasy, které dávaly vodě načervenalé zbarvení.
V současnosti ale začíná být moře ještě mrtvější než dřív. Jezero zásobuje vodou řeka Jordán. Z té ale hodně vody odčerpávají zemědělci, takže na Mrtvé moře toho moc nezbývá a jeho plocha i objem se každoročně zmenšují.
Hladina poklesne ročně o metr. Hrozí, že do roku 2050 jezero zcela zmizí. Předloni proto Izrael a Jordánsko uzavřely smlouvu, která čerpání vody z řeky Jordán reguluje a která má pomoci Mrtvé moře zachránit.
Na projekt půjde skoro miliarda dolarů. Tak má být zlomeno prokletí neblahého jména, které Mrtvému moři kdysi přisoudili fascinovaní poutníci přicházející z antického Říma.
| Mrtvé moře se táhne po délce necelých 70 kilometrů, v současnosti má maximální hloubku 304 metrů a zabírá plochu asi tisíc kilometrů čtverečních. Ve starozákonních dobách se mu říkalo poněkud milosrdněji Slané moře. Voda přiváděná řekou Jordán už dál z jezera neodtéká, zato se rychle odpařuje. V jezeru se tak kumulují minerály. V době císaře Trajána ve druhém století našeho letopočtu tu Římané vybudovali systém pevností. Daně od obchodníků i žold pro vojáky byl pak částečně placen právě v soli. Z latinského slova „sal“ tak například vznikl základ pro pozdější označení platu v angličtině – „salary“. Inspirací pro novější označení Mrtvé moře byl vedle ponuré krajiny pro poutníky pohled na ryby, které dříve připlouvaly s proudem Jordánu. Jakmile vpluly do extrémně slané vody jezera, neměly šanci dlouho přežít. Dnes patří východní polovina jezera Jordánsku. O západní část se dělí Izrael a Palestinská autonomie. Snadný přístup je z blízkého Jeruzaléma, odkud linkový autobus sjede serpentinami k břehu jezera za pouhých 30 minut. Silnice číslo 90 pak pokračuje podél břehu k jihu. Pro individuální cestovatele je rozumnou příležitostí k ubytování buď malý kemp Ejn Gedi, nebo osada Neot HaKikar u jižního konce jezera. |
