Francie je pro Česko stále důležitějším spojencem. Ať už kvůli plánované stavbě nových jaderných bloků, nebo kvůli pomoci Ukrajině, na níž obě země úzce spolupracují. To určuje i hlavní úkoly nového francouzského velvyslance v Praze. Stéphane Crouzat se ujal funkce nedávno, na začátku března, a vedle podpory francouzské EDF v jaderném tendru chce rozvíjet i společnou pomoc Ukrajině ve válce s Ruskem. „Pokud jde o uvědomění závažnosti tohoto konfliktu a důležitosti podpory Ukrajiny, máme se od střední Evropy co učit,“ říká Crouzat ve svém prvním velkém rozhovoru s českými novináři po uvedení do funkce.
Jaké pro vás bylo stát se velvyslancem Francie v České republice a ve stejném týdnu v novém působišti přijmout státní návštěvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona? Jak složitý start to byl?
Byl to skutečně okamžitý nástup do služby. Přijel jsem v neděli, v pondělí jsem předal své pověřovací listiny prezidentu Pavlovi, což byl velmi slavnostní okamžik a také to byl docela dojemný moment, s francouzskou státní hymnou, která zazněla už na nádvoří Pražského hradu. Měl jsem první osobní setkání s prezidentem Pavlem, což byl skutečně rozhovor mezi čtyřma očima. To bylo v předvečer návštěvy francouzského prezidenta, kterého jsem přivítal v úterý. S ním jsem pak absolvoval sérii schůzek s vysoce postavenými českými státními činiteli. To bylo velmi zajímavé. Takže jsem se opravdu ihned dostal do víru událostí.
Jaké byly vaše první týdny v Česku? Za tu krátkou dobu jste toho zvládl opravdu hodně.
Kromě prezidenta Pavla jsem se setkal i s premiérem Fialou. A během česko-francouzského jaderného fóra, které prezident Macron také navštívil, jsem se sešel se zástupci francouzské komunity. Na konci prezidentské návštěvy jsem měl ještě jeden velmi příjemný zážitek, návštěvu Národní galerie v Praze. Spolu s Emmanuelem Macronem jsem si mohl prohlédnout nádherné sbírky včetně kolekce francouzského umění, kterou Československo zakoupilo v roce 1923. Následující dny jsem předal francouzské vyznamenání slavné české režisérce Heleně Třeštíkové a začal se setkávat s francouzskými partnerskými institucemi v Česku a víc poznávat místní francouzskou komunitu. Bylo to všechno opravdu extrémně intenzivní. A rád bych, aby to tak bylo i nadále.
Francouzský prezident Macron během česko-francouzského jaderného fóra v Praze prohlásil, že partnerství mezi Českem a Francií je zásadní pro rozvoj jaderné energetiky. Jakým způsobem můžete podpořit nabídku francouzské EDF v tendru na dostavbu nových jaderných reaktorů?
Jedním z důvodů návštěvy francouzského prezidenta v Praze bylo právě vyjádření podpory státu na té nejvyšší úrovni společnosti EDF v tendru, kde soutěžíme s Jižní Koreou. Za nás je to opravdu zásadní priorita. Samozřejmě nám jde o kontrakt, který je důležitý. Je ale jasné, že jde také o velmi důležité strategické spojenectví a partnerství mezi Francií a Českem na evropské úrovni. Protože existuje několik aspektů, které nás spojují.
Francii a Česko spojuje fakt, že je pro nás jaderná energetika důležitá, že jsme v rámci Evropy na špičce a že jsme součástí evropské jaderné aliance v rámci Evropské unie. Oba státy patří do skupiny zemí, které si myslí, že jaderná energetika je součástí řešení energetické transformace.
Pak je tu ještě jeden velmi důležitý aspekt užšího partnerství. Pokud vyhrajeme tuto zakázku, Francie bude při stavbě reaktorů spolupracovat s českými firmami, které do ní zapojíme. Víme, že Češi mají v jaderném oboru velkou odbornost a že tady existuje mnoho společností, které mají kapacitu se na stavbě podílet. Zapojit lokální firmy je pro nás nesmírně důležité. Příkladem, jak funguje EDF, je například Británie, kde se na výstavbě elektrárny ze 60 procent podílejí místní firmy. A to je něco, co chceme uskutečnit také v České republice.
A ještě jeden rozměr vzájemné spolupráce zmíním, a to je výzkum a vývoj. V této oblasti už panují mezi našimi výzkumnými organizacemi skvělé vztahy. Ve spolupráci v jaderných otázkách chceme pokračovat. A chceme zahájit další spolupráci na desetiletí dopředu.
Také Francie má důležité nové jaderné projekty. Jaký to má význam pro český tendr?
Jak oznámil prezident republiky Macron, chceme postavit šest nových reaktorů, pravděpodobně do roku 2035. A výhledově do budoucna dalších osm nových reaktorů, což bude skutečné posílení jádra ve Francii. Přejeme si na těchto stavbách spolupracovat právě i s Českou republikou. Protože také my budeme potřebovat při stavbě našich nových reaktorů zapojení českých společností. Takže jde o vzájemné partnerství obou zemí založené na dukovanském kontraktu, které bude pokračovat i do budoucna a znamená další možnosti spolupráce s Českou republikou z naší strany.
Jaká je už dnes spolupráce mezi českými a francouzskými firmami v jaderné oblasti?
Bohatá. Například francouzská společnost Orano uzavřela kontrakt se společností ČEZ, smlouvu podepsala během návštěvy francouzského prezidenta. Jde o zajištění služeb obohacování uranu, paliva pro jaderné elektrárny. Takže tohle je jedna smlouva, která už platí. EDF tu zároveň našla a vytipovala několik českých společností, které by byly schopné podílet se společně s ní a ČEZ na výstavbě nových jaderných reaktorů.
Proč je podle vás důležité posilovat nezávislost a suverenitu státu prostřednictvím nových jaderných reaktorů?
Víte, jsme na začátku energetické transformace, která je naprosto nezbytná vzhledem ke klimatickým změnám. A to je téma, které dobře znám, protože jsem byl téměř čtyři roky, než jsem se ujal svých povinností tady, velvyslancem Francie pro záležitosti klimatu. Takže vím, jak je to téma důležité a jak je naléhavé provést přechod na čistší zdroje energie. Je nutné přejít z energetiky založené v podstatě na uhlíku, v globálním energetickém mixu je stále asi 80 procent energie založené na fosilních palivech. Ve Francii, i když máme hodně jaderné energie, pořád tvoří 70 procent, a v Česku ještě víc. Takže naši závislost na fosilních palivech musíme snížit opravdu masivně.
Jedno řešení jsou obnovitelné zdroje energie, kde se Francie velmi aktivně zavázala k určitým cílům. Z našeho pohledu je ale další součástí řešení také jaderná energetika. Protože jaderná energie má nulovou uhlíkovou stopu, je zcela dekarbonizovaná. To, co vychází z jaderných elektráren, je jen vodní pára, narozdíl od toho, co vypouští do ovzduší uhelné elektrárny. A proto si myslíme, že jaderná energie je skutečně součástí řešení, balíčku energetických možností, které nám umožní dekarbonizaci našich ekonomik.
Je nyní Česko díky tendru na výstavbu nových jaderných reaktorů pro Francii důležitějším spojencem?
Nepochybně, Česká republika je jedním z našich hlavních spojenců v této evropské debatě. Když jsem byl loni ve své předchozí roli na konferenci o klimatu COP28 v Dubaji, bylo to velké setkání, kde se shodlo několik zemí na obhajobě jaderné energetiky. Byly to země z celého světa, celkem asi 25 států, a byli tam i zástupci České republiky. Byli tam prezidenti a vystoupil i váš premiér, který na konferenci prosazoval jadernou energetiku s tím, že cílem je ztrojnásobit množství vyprodukované jaderné energie do roku 2050.
Byla tam Francie, byla tam Česká republika a mnoho dalších zemí, které řekly, že musíme jít kupředu, protože ještě jednou opakuji: jaderná energie je součástí řešení. Není to jediné řešení, ale je to součást řešení. A Česká republika je tedy nesporným spojencem v tomto lobbingu. Lobbingu, který děláme na globální úrovni.
Jak jste uvedl, byl jste velvyslancem Francie pro klima od roku 2020, vedl jste francouzský vyjednávací tým pro změny klimatu. Co přesně bylo vaším posláním?
Byl jsem vedoucí francouzských delegací na COP, Konferenci OSN o změně klimatu, a to v několika po sobě následujících letech. A na všech těchto konferencích jsem vedl tým meziresortních vyjednavačů. Víte, když mluvíme o klimatu v rámci Evropské unie, mluvíme jednotným hlasem. Není to tedy za Francii nebo za Českou republiku, za Itálii nebo za Německo, ale za celou Evropskou unii.
Takže na jednáních o klimatu trávíme hodně času, abychom se mohli v Evropě vzájemně koordinovat. Je třeba se na evropské úrovni shodnout a zformulovat naše stanoviska a zásady, které budeme dále prosazovat a bránit. A při této příležitosti jsem měl možnost přijet dvakrát i do České republiky, během jejího předsednictví EU. Abych tu mohl diskutovat se svými partnery o této evropské strategii. Zúčastnil jsem se i mnoha dalších mezinárodních setkání, jako byla G7 nebo summity zemí G20. A vyjednával jsem tam naše stanoviska. Je to velmi obtížné, ale postupně se krůček po krůčku posouváme dopředu. Ale bohužel ne tak rychle.
Když mluvíme o klimatické krizi a Evropské unii, musíme také zmínit jedno velmi kontroverzní téma. A tím je Green Deal. Podle mnoha názorů je Green Deal něčím, co brzdí evropskou ekonomiku a ohrožuje konkurenceschopnost podniků. Co si o tom myslíte?
Rád bych tu otázku obrátil. Pokud nic neuděláme a rozhodneme se nedělat nutné kroky, jaké to bude mít důsledky? Bude nás to stát mnohem víc. Důsledky nečinnosti by byly mnohem horší a mnohem dražší. Naopak akce nám umožní být napřed a mít náskok před konkurencí. Všichni totiž musí tímto energetickým přechodem v nějakou chvíli projít. A pokud začneme dnes, budeme o krok napřed, pokud jde o konkurenceschopnost. A příležitostí, které tímto přechodem získáme, bude mnoho.
Máme občas takovou představu obrovské globální ekonomiky, kterou tím zastavujeme a která má kvůli tomu potíže s pohybem. Každý si říká: komu to prospívá? A že nás to brzdí. Anebo: proč zrovny my? Když přece 30 procent všech světových emisí vytvářejí Číňané. Jenže je to právě naopak. Pokud dnes pracujeme na přechodu na klimaticky neutrální energetiku, budeme jednou před našimi konkurenty a bude to vidět i na našem technologickém a ekonomickém pokroku.
V každém případě teď probíhá diskuse na evropské úrovni o tom, že pravidla Green Dealu jsou velmi přísná a že by se možná měla změnit. Není nutné pravidla Green Dealu přece jen korigovat?
Jisté je, že máme striktní pravidla. Ale určili a stanovili jsme si je sami s cílem snížit své emise o 55 procent do roku 2030 oproti roku 1990, s cílem přiblížit Evropskou unii ke klimatické neutralitě v roce 2050. Máme tento cíl, který ale neznamená nějaký politický rozmar. Je to cíl, který nám diktuje věda. Pamatujme na to v diskusi o klimatu: vždy za vším stojí věda a vědecké poznání. A to nám říká, abychom byli opatrní. Že pokud nesnížíme své emise dnes a během tohoto kritického desetiletí, směřujeme ke katastrofě.
Proto jsme vyvodili důsledky a jejich závěrem je, že musíme snížit emise. Proto jsme na evropské úrovni přijali řadu opatření v balíčku Fit for 55, do kterých jsme včlenili pravidla snížení emisí uhlíku. Sami sobě jsme stanovili závazná pravidla pro emise aut a tak dále. To všechno je nutné uvést do praxe, což je samozřejmě pro některé složitější a pro jiné jednodušší.
Co si myslíte o budoucnosti střední Evropy?
Obecně je to mimořádně důležitý region Evropy, který je v plném růstu. A nedaleko je válka. To mě osobně zasáhlo, když jsem sem přijel. Uvědomit si, že jen 1500 kilometrů na východ na Ukrajině je válka. O Ukrajině přitom mluvíme pořád, je to region, který je v popředí zájmu. Kvůli ruské útočné válce se vás tamní dění velmi dotýká. Vás tady mnohem víc než lidí ve Francii, která leží dál od Ukrajiny a kde to lidé tolik nevnímají.
I proto musíme ve Francii zvyšovat povědomí o Ukrajině a vysvětlovat důležitost pomoci. Mimochodem náš prezident měl nedávno půlhodinový proslov v hlavním vysílacím čase francouzské televize, aby Francouzům vysvětlil, proč je důležité Ukrajině pomáhat. Že jde o naši vlastní bezpečnost a o samotnou existenci Evropy. Pokud jde o uvědomění závažnosti tohoto konfliktu a důležitosti podpory Ukrajiny, máme se od střední Evropy co učit.
Ptal jsem se na budoucnost střední Evropy, protože v některých státech tohoto regionu se projevují autokratické tendence. Britský velvyslanec na Slovensku kritizoval vládu Roberta Fica. Měli by podle vás velvyslanci tímto způsobem zasahovat do vnitřních záležitostí zemí?
Nejsem na Slovensku, ale v Česku. Ale myslím, že to je role všech diplomatů: odvolávat se na hodnoty, ke kterým se jejich země hlásí. Nejsme diplomaté jen od toho, abychom říkali laskavé věci. Jsme diplomaté i proto, abychom předávali zprávy, které se nám zdají důležité.
Co si myslíte o české iniciativě na nákup zbraní a munice pro Ukrajinu ze zemí mimo Evropskou unii? Do projektu se rozhodla zapojit i Francie, která se dříve zdráhala pořizovat vojenskou techniku pro Ukrajinu mimo Evropu.
Slyšeli jste našeho prezidenta během jeho návštěvy 5. března, kde velmi jasně vyjádřil svou podporu Ukrajině. Je to česká iniciativa a mimochodem gratulujeme České republice za tento nápad a schopnost ho také realizovat díky všem vašim kontaktům a zkušenostem. Je to velmi důležité, protože musíme Ukrajině pomáhat z dlouhodobého hlediska, ve střednědobém i krátkodobém horizontu a různými cestami.
V dlouhodobém a střednědobém horizontu budeme rozvíjet kapacitu evropského obranného průmyslu, abychom mohli poskytnout zbraně na Ukrajinu, a také je na nás, abychom posílili vlastní obranný systém. Ale z krátkodobého hlediska je nutné pomoci Ukrajině, protože je v nesnázích. A jedním ze způsobů, jak to udělat, je tato iniciativa, tedy dodat jí zbraně a střelivo. To se nám zdá opravdu mimořádně přínosné, jak to zmínil i náš prezident. A také se přímo potvrdilo a na Evropské radě bylo i výslovně zmíněno, že se navyšuje objem vojenské pomoci z EU na Ukrajinu.
Jak bychom měli rozumět vyjádření Emanuela Macrona, že by se nebránil vyslání francouzských vojenských jednotek na Ukrajinu?
Prezident naznačit, že prezident Putin nemusí být pánem situace. Musí být v nejistotě, co uděláme. My ve Francii máme jedno velké pravidlo, kterému říkáme strategická nejednoznačnost. A už od 50. let máme něco, čemu říkáme odstrašující síla. Je to jaderná síla. A nikdy, nikdy nikdo neřekl, jaké by byly důvody Francie a co by nás mohlo ospravedlnit k použití jaderné zbraně. To je pravidlo nejednoznačnosti.
I proto se domnívám, že je důležité, aby režim Vladimira Putina pochopil, že je všechno na stole a všechno je možné. A mimochodem, jak řekl náš prezident, na začátku můžeme tvrdit, že nějaké kroky neuděláme – ale pak k nim dojde. Takže si myslím, že je velmi důležité zůstat nejednoznační v tom, co chceme dělat. A pokračovat ve vyvíjení tlaku na to, jaký postoj zaujmeme k režimu Vladimira Putina.
Stéphane Crouzat
Působil například jako ředitel Francouzského institutu ve skotském Edinburghu nebo mluvčí Stálého zastoupení Francie při OSN v New Yorku.
Mezi lety 2020 a 2024 byl francouzským velvyslancem pro jednání o změně klimatu, obnovitelné energie a prevenci klimatických rizik.
Velvyslancem Francie v České republice je od března tohoto roku.
Myslíte si, že by se Ukrajina měla stát členem Evropské unie?
Je potřeba, aby Ukrajina měla nějakou evropskou perspektivu. A mimochodem, tuto perspektivu jsme jí dali na konci minulého roku. Bylo zásadní, že jsme ukázali, že si přejeme, aby se Ukrajina připojila k rodině Evropské unie. Řekli jsme, že chceme, aby Ukrajina vstoupila do Evropské unie, že je součástí Evropy. Samozřejmě se to nestane přes noc, ale myslím, že bylo velmi důležité, aby se tato zpráva rozšířila, protože je to také zásadní signál pro její obyvatele.
Například ze Slovenska nebo Maďarska se ozývá, že bychom měli vojenskou pomoc Ukrajině ukončit. Pokud by k tomu došlo, má Ukrajina šanci Rusko zastavit?
Nejsem vojenský expert. Ale stačí se podívat na mapu a zvážit demografii. Rusko má zhruba 150 milionů obyvatel, Ukrajina zhruba 40 milionů. Takže proti sobě stojí dvě země, které nejsou stejně veliké. Proto je jasné, že Ukrajina potřebuje pomoc od svých spojenců. Projevuje mimořádnou odvahu, vzpomeňme si na začátek války v roce 2022. Rusko si myslelo, že to bude trvat krátce. A zjistilo, že napadlo extrémně odolnou zem. Ukrajina je odvážná, ale musíme jí dlouhodobě pomáhat. A to je myšlenka, kterou prosazujeme. Uděláme, co bude potřeba, a tak intenzivně, jak bude potřeba.
Myslíte, že lidé chápou, proč je třeba Ukrajině pomáhat?
Čím dál víc lidí to chápe.
A ve Francii?
I ve Francii. Věřím, že tomu stále více rozumějí, protože i když jsme ve srovnání s Českou republikou od války daleko, uvědomujeme si, že tato válka se vede za naši suverenitu a naše hodnoty, proto je absolutně nutné této zemi i nadále masivně pomáhat, abychom měli jistotu, že nakonec zvítězí.
Myslíte si, že by se česká a francouzská podpora Ukrajině měla zvýšit?
Musíme pomoci více, ale už toho děláme hodně. Ostatně jako všechny země. Francie se také hodně podílí na válečném úsilí přímými i neveřejnými kanály. Vynaložili jsme hodně úsilí a musíme pokračovat, což se týká i ekonomiky v době války, jak řekl náš ministr obrany, abychom mohli také na francouzském území zrychlit výrobu munice.
