Energetické plány nové německé vlády kancléře Olafa Scholze (SPD) začínají znervózňovat okolní státy i samotné Němce. Česko a Polsko mají obavy z toho, že tvrdá německá politika na ochranu klimatu povede k přechodné větší závislosti na ruském plynu, ale i k výraznému zdražení energií. Polský prezident, jehož země energeticky stojí na uhlí, mluví o celkovém nátlaku Německa, které chce i přes zelenou vlnu vytvořit „čtvrtou říši“. Proti překotnému tempu proměny energetického trhu se v Česku staví prezident, premiér i opozice, což je v jinak ostře rozděleném českém politickém prostředí zcela výjimečná shoda.
Německá vláda v programovém prohlášení píše, že v „ideálním případě“ bude v roce 2030 Německo čerpat 80 procent energie z obnovitelných zdrojů (OZE). Vláda má tedy úběžník, k němuž bude směřovat, ale vládnout bude jen do roku 2025. Opoziční CDU/CSU, která jen těsně prohrála volby, tak rychlé tempo jako realistické nevidí a postupovala by určitě opatrněji. V Německu ale platí princip kontinuity, co tedy současná vláda aktivně rozjede, to ta příští už určitě nezruší. Týká se to i vypínání atomových elektráren, které začíná podle plánů právě teď, ačkoliv 44 procent Němců v průzkumech považuje tento krok za špatný a raději by atom ještě nějakou dobu udrželo, a to hlavně ze strachu z rychlého zdražování elektrické energie.
Německo podle deset let starého plánu Angely Merkelové odstaví atomové elektrárny definitivně na konci přicházejícího roku, kdy se odpojí jaderné zdroje Emsland, Neckarwestheim 2 a Isar 2. Až doposud mělo Německo šest jaderných elektráren s 29 jadernými bloky, které se staraly zhruba o osminu využívaného výkonu za rok. Těchto dvanáct procent je potřeba rychle nahradit novými obnovitelnými zdroji. To ale nějakou dobu bude trvat. Přece jenom jde o roční výpadek 650 terawatthodin (roční výkon 41 dvojblokových Temelínů), což je pro budování větrných a solárních elektráren obrovské číslo. Aby německá vláda splnila své smělé plány do roku 2030, musela by výkon současných OZE zdvojnásobit, potřebných terawatthodin je totiž až 2500!
Green deal pro Evropu. Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí?
I německé vládě je jasné, že takové tempo růstu zelené energie je téměř nezvladatelné bez využití přechodných zdrojů, tedy paroplynových elektráren, které sice také vytvářejí skleníkové plyny, ale mnohem méně než při spalování uhlí a topného oleje. Koaliční strany to ve smlouvě o vládě a jejím programu řeší tím, že budou podporovat výstavbu domů, kde se k topení využívá zemní plyn, ale i jiné systémy, například vodíkové technologie. V nich němečtí inženýři vidí velkou budoucnost nejen v dálkovém vytápění, ale i ve veřejné dopravě případně v ukládání elektřiny získané z OZE, kterou by bylo potom možné využít i v době sezonních výpadků kvůli špatnému počasí.
To všechno jsou plány, které si nejsou pouze v hlavách, a mají i konkrétní investiční obrys, ale ke konečné realizaci, kterou německá energetika potřebuje teď hned, mají přece jen ještě daleko. Německá politika, včetně strany Zelených, která je teď za přebudování energetického systému (Energiewende II) zodpovědná, přijímá jako fakt, že nějakou dobu bude Německo závislé na zemním plynu, především na tom ruském. Znamená to po nějakou dobu využívat dobudovaný Nord Stream 2, který ale blokují sankcemi Spojené státy, protože žádné nové zdroje Německo získat nemůže.
Postupně bobtnající politický konflikt s USA je potřeba rychle vyřešit, diplomatická a obchodní válka je to poslední, co by Německo v současné situaci potřebovalo. Jenže jiným řešením by muselo být prodloužení výroby v uhelných elektrárnách, což by vzhledem k odstavení jaderných elektráren nedávalo ekologicky moc smysl. Německo má sice řadu velmi moderních uhelných elektráren, které mohou vyrábět elektřinu až do roku 2038, ale jejich výkon do roku 2030 určitě nestačí plně nahrazovat výpadky energie z jádra. Udržovat při životě starší uhelné zdroje už Německo nechce, protože cíl udržet maximální oteplování na úrovně 1,5 stupně Celsia určené pařížskou konferencí berou vážně německá vláda i opozice.
Analytici se teď dohadují, zda a jak dlouho je Německo schopné na ruský plyn udržovat svou energetickou stabilitu, než do sítě vstoupí nové rychle budované OZE. Samotný plyn nakonec všechno nezvládne a čekání na budování větrníků a slunečních elektráren bude muset doplnit jiná energie, s největší pravděpodobností elektřina z dovozu. A tak i Německo zřejmě bude muset sáhnout po energii jaderné, na západě dodávané z Francie, na východě z Česka. Německo zatím uznání jádra za přechodný ekologičtější zdroj v rámci Evropské unie brzdí, není vyloučeno, že právě z těchto praktických důvodů vlastní potřeby dříve nebo později ustoupí.
