Spotify se naplno opřelo do podcastové války a na začátek roku 2021 vytáhlo očekávaný trumf: exkluzivní podcast, ve kterém spolu otevřeně mluví Barack Obama a Bruce Springsteen. Osmidílná série přátelských rozhovorů dvou amerických ikon o politice, rase, kultuře i osobním životě by měla Spotify přinést nové uživatele a zásadně promluvit do dění na podcastové scéně.
Švédská streamovací platforma Spotify, která za dvanáct let existence přitáhla téměř 350 milionů uživatelů, se před dvěma lety rozhodla rozšířit svůj záběr a vsadit na podcastovou kartu, což jí mělo zvýšit počet platících uživatelů. Investoři na tenhle krok slyšeli, akcie Spotify v roce 2019 narostly o 31 procent a v roce 2020 rovnou o 110 procent.
Očekávaný příval nových posluchačů se ale nekonal a podle předpovědí se zdá, že Spotify přeroste svého největší konkurenta, totiž Apple Podcasts, teprve letos. Spotify by mělo v roce 2021 používat 28,2 milionu platících uživatelů, zatímco Apple Podcasts zůstane podle prognóz na 28 milionech.
Společnosti, podobně jako Netflixu ve světě videa, pomáhá exkluzivní obsah: na Spotify najdeme podcast Archewell Audio prince Harryho a vévodkyně Meghan, platforma má i exkluzivní práva na The Michelle Obama Podcast nebo The Joe Rogan Experience a svůj podcast pro Spotify chystá i Kim Kardashian. Zatím nejvýraznější zářez představuje aktuální série Renegades: Born In The USA, ve které spolu otevřeně mluví bývalý americký prezident Barack Obama a legendární písničkář Bruce Springsteen. Venku je zatím šest dílů z plánovaných osmi.
Jak se dozvídáme v první epizodě, Springsteen se s Obamou osobně seznámil, když vystupoval v rámci jeho prezidentské kampaně v roce 2008, a od té doby jejich přátelství rostlo. A na tomhle přátelství stojí i celý podcast: do hovoru dvou amerických ikon nevstupuje žádný moderátor, Obama a Springsteen spolu mluví uvolněně, v klidném prostředí Springsteenovy farmy „plné koní, psů a tisíců kytar“. Je to přesně takové nastavení, jaké by si podcast zasloužil. Osobní, neformální, neškrobené.
Už během prvního dílu, ve kterém Obama se Springsteenem vzpomínají na svoje dětství, ale začíná být jasné, že je ani zjevné blízké přátelství nedonutí mluvit tak, aby potenciál podcastu využili. Springsteen sice vzpomíná na rasové napětí v New Jersey v šedesátých letech a občas přihodí k dobru historku o tom, jak se na ulicích města střílelo, žádný z jeho příběhů ale není dostatečně osobní. Obama pak svoje dětství v Honolulu popisuje téměř nezúčastněně.
Podcastu ani příliš nenahrává fakt, že oba dva protagonisté v nedávné době vydali svoje biografie, Obama loni na podzim a Springsteen v roce 2016. I to málo, co na sebe prozradí, už tak fanoušci dávno vědí.
Místo dříve neslyšených příběhů se tak posluchači dočkají vlastně jenom toho, co mohli čekat. Obamu podle jeho slov táhla při přípravě podcastu hlavně touha najít velký sjednocující americký příběh, pomocí kterého by vystihnul Ameriku rozdělenou rasovými nepokoji, koronavirovou pandemií a nedávno skončeným prezidentstvím muže, který, podle jeho slov, „vystupoval v naprosté opozici vůči všemu, čemu v životě věřil“.
Springsteen zase svoji motivaci vysvětluje podobně jako celou svoji hudební kariéru. „Často vtipkuju, že dělám hudbu proto, abych změnil váš život,“ říká ve třetím díle věnovaném americké hudbě. „Až na to, že to není vtip. Opravdu se to pokouším udělat.“ Problém je v tom, že je hovor příliš plytký na to, aby někoho opravdu motivoval ke změně.
Když už se dvojice dostane k potenciálně třaskavým a konkrétním tématům, jako jsou třeba reparace Afroameričanů za období otroctví, vyjádří svůj názor v několika krátkých větách a jdou zase k obecnostem. Obamovo pochopení pro chudé bílé Američany, kteří by případné reparace Afroameričanů neschválili, protože sami žijí na hranici bídy, je přitom minimálně pozoruhodné a možná ne úplně očekávatelné.
Podobných překvapení je ale málo. Obama spíše zůstává ve své komfortní zóně a místo otevírání třaskavých témat nahlas přemýšlí, jaký vlastní proslov má nejradši. Když pak začne jeho části odříkávat a ve zvuku se jeho hlas protne s autentickým záznamem původního projevu, až nepříjemně to připomene ono klausovské „cituji sebe“.
Formálně je přitom podcast na vysoké úrovni. V každém okamžiku jsme svědky jemné a citlivé dramaturgické práce, editoři chápou význam pauz v lidské řeči a když se Springsteen několikrát odmlčí při vzpomínce na svého zesnulého kamaráda a spoluhráče Clarence Clemonse a nenachází slova, doslova slyšíme jeho váhavý dech. V takových okamžicích se ukazuje, kde je největší síla lidského hlasu a proč je podcast jako formát především v době pandemie nejempatičtějším formátem.
Podobně silné jsou i momenty, kdy Springsteen začne spontánně hrát na kytaru a prezident Obama s ním začne stydlivě prozpěvovat. Cynický evropský posluchač sice může tyhle okamžiky prostoupené americkým patosem vnímat s jistým úšklebkem, jsou to ale přesně tyhle momenty, které odlišují podcast od psaného textu.
Renegades ale chybí výraznější hrana. Zatímco Springsteenovi i díky charismatickému chrapláku role vzpomínajícího veterána docela sluší, u Obamy se člověk neubrání pocitu, že je na takhle usedlé vzpomínání v křesle přece jenom ještě trochu mladý. Jeho úvahy o basketbalu jako cestě z chudoby pro afroamerické děti nebo o černé hudbě, která položila základy celé západní popkultuře, se dobře poslouchají, nikoho ale nepřekvapí.
Pokud v pandemii hledáte feel-good faktor, dává tenhle podcast smysl. Smysl dává i ekonomicky: Obama se Springsteenem jsou obrovská jména a Spotify určitě přinesou řadu nových posluchačů. Pokud vás ale zajímá, co si bývalý prezident myslí o současnosti, Renegades vám mnoho odpovědí nedají.
