Seizmologové uvedli, že zemětřesení měla epicentrum několik desítek kilometrů od Oklahoma City. Přístroje ukázaly tři otřesy v sobotu a další čtyři v neděli; většina z nich byla jen velmi slabá - mezi druhým a třetím stupněm. Zemětřesení nezpůsobilo žádné hmotné škody ani zranění.
Podle některých odborníků může zvýšený počet zemětřesení ve státech Oklahoma a v sousedním Texasu a Kansasu souviset se stále rozšířenější těžbou břidlicového plynu, během níž se do podzemí dostává obrovské množství vody. Při využití metody hydraulického frakování se do vrtu musí pumpovat voda s rozpuštěnými chemikáliemi; její tlak pak v podzemí rozbije horninu, z níž se uvolní plyn.
Voda pod povrchem
Při těžbě se v podzemí hromadí voda, která se dostává do rezervoárů v hloubce tisíců metrů pod povrchem. Vědci se snaží zjistit, zda zvýšený tlak způsobený napumpovanou vodou nemůže otřesy země vyvolávat. Zatím ale nedokážou říci, zda větší počet zemětřesení souvisí s frakováním nebo zda jde o přirozený jev.
Spojené státy se díky těžbě břidličného plynu v dodávkách zemního plynu a cena této suroviny se na americkém trhu výrazně snížila.
V evropských zemích naopak převládají obavy z ekologických rizik. Některé evropské země, mimo jiné Česká republika i Francie, proto na využívání frakování uvalily moratorium. Odborníci také upozorňují, že vzhledem k větší hustotě zalidnění nebude v Evropě možné rozvinout těžbu břidličného plynu ve stejné míře, jako je tomu v USA.
| Co je frakování? |
|---|
| Hydraulické štěpení (též frakování z anglického hydraulic fracturing, zkráceně fracking) je metoda vytváření puklin ve vrstvě slabě zpevněných sedimentárních hornin pomocí stlačené tekuté směsi (fracking fluid) vody s pískem a některých pomocných chemikálií. Písek o určité zrnitosti má za úkol udržet pukliny otevřené. Chemikálie se používají proto, aby usnadnily migraci tekutin (v podstatě mají velice podobnou funkci jako saponáty ve vodě na nádobí). Vytvořené pukliny mají umožnit uvolnění a migraci tekutin v hornině obsažených (v první řadě zemního plynu, popř. ropy nebo jejich nekonvenčních podob, např. břidlicový plyn) do větších ložisek, ze kterých již může být ekonomicky lukrativní je dobývat. Metoda byla poprvé použita v roce 1947 (Floyd Farris, J.B. Clark z Stanolind Oil and Gas Corporation), pro komerční těžbu byla ale využita o půl století později v Barnett Shale v Texasu, USA. Hydraulické štěpení má jak svoje proponenty – kteří argumentují tím, že metoda umožní „slít“ větší množství ropy a zemního plynu z míst, ze kterých by se jinak těžba nevyplatila –, tak odpůrce, kteří upozorňují na ekologické škody a hazardy způsobené chemikáliemi, které se spolu s vodou do vrstev skály čerpají. Používají se například ethylenglykol, metanol či chlorovodík v koncentracích 0,5 až 4 procenta. Po fragmentaci je zhruba polovina vyčerpána zpět na povrch. Po zmapování oblasti vhodné pro hydraulické štěpení se postaví samotný vrt a infrastruktura kolem něj. Vrty mohou dosáhnout až 3 km pod zemský povrch. Množství směsi z vody a chemikálií se pohybuje cca 100 m3 na jeden hektar ložiska. |
