V roce 2009, kdy Brazílie uspěla v boji o pořádání olympiády, se země nacházela v dobré ekonomické kondici. Její ekonomika pravidelně rostla o dvě procenta, finanční krize tento trend narušila méně než ve zbytku světa. Problémy nastaly loni, kdy se propadly ceny nerostných surovin, svět se dozvěděl o viru zika a dozníval korupční skandál kolem energetické korporace Petrobras. Ačkoliv díky fotbalovému šampionátu v roce 2014 země ukázala, že pořádat velké sportovní akce umí, už i nadšená brazilská veřejnost začala pochybovat o úspěchu olympiády.
A má k tomu pádné důvody, protože problémů s olympiádou je stále mnoho. Jakýmsi symbolem je zátoka Guanabara, kde se mají konat jachtařské soutěže. Tu město kvůli nedostatku financí nestihne vyčistit, sportovci tak poplují mezi velkým množstvím splašků a odpadků. Další problémy vyvstaly také s dlouho odkládaným šestnáctikilometrovým rozšířením linky podzemní dráhy. K otevření metra nakonec došlo pouhých šest dní před sportovním svátkem.
Právě tato investice za 75 miliard korun by ale měla být nejviditelnějším pozůstatkem z olympiády, během ní by měla sloužit především pro přepravu mezi sportovišti a olympijskou vesnicí.
Rio musela zachránit vláda
Velké množství peněz spolknou rovněž výdaje na bezpečnost olympiády, celkem na ni bude dohlížet 85 tisíc policistů a vojáků, tedy dvakrát tolik než v Londýně. Přestože Rio de Janeiro patří mezi nejbezpečnější části celé Brazílie, ozbrojené loupeže, přepadení a vraždy jsou tu ale stále na denním pořádku, především v chudinských favelách.
Právě tyto nečekané výdaje donutily město požádat o federální finanční pomoc, která by měla místním občanům zajistit základní potřeby. Už nyní je jasné, že olympiáda překročí svůj rozpočet minimálně o 51 procent. V současnosti náklady dosahují asi dvanácti miliard dolarů (290 miliard korun), tři čtvrtiny z celkové sumy však budou financovány ze soukromého sektoru za značného přispění Mezinárodního olympijského výboru.
Jakkoli je celá událost významná pro celou Brazílii, stát Rio de Janeiro se podílel v podstatě jen na financování prodloužení metra. Zbylá zátěž je na městu, které je v lepší ekonomické kondici. Zda ale bude olympiáda v Riu znamenat pro region ekonomické povzbuzení nebo hřebíček do rakve, se dozvíme až po ukončení her.
I když je problém přesně určit cenu pořádání olympijských her, jejich ekonomické dopady a dlouhodobý vliv, téměř jistě lze rozlišit státy, jimž se akce podařila, a ty, které srazila na kolena. Teď je otázkou, zda je žádost Rio de Janeira o mimořádnou finanční pomoc dobrým začátkem. Je však na organizátorech, aby investorům a daňovým poplatníkům ukázali, že je Brazílie důležitým ekonomickým hráčem, jenž je schopný organizovat takto důležitou a nákladnou akci.
Peking 2008: překvapivě střízlivé velké utrácení
Čínská metropole se stala pořadatelskou zemí v době, kdy její ekonomika zažívala historický růst. Zisky z daní rostly meziročně o dvacet až třicet procent, zemi se rovněž dařilo snížit její schodek ze tří na jedno procento HDP. Ještě během kandidatury Čína oznámila, že cena za olympijské hry patrně přesáhne sumu, kterou za pořádání v roce 2004 daly Atény. Přibližně patnáct miliard dolarů, které následně řecké ekonomice chyběly, však chtěli Číňané investovat rozumně.
A to se v Pekingu podařilo. Investice neputovaly pouze do sportovišť, ale měly po ukončení akce sloužit i šestnácti milionům občanů ve městě. Příkladem může být nový terminál pekingského letiště nebo masivní rozšíření veřejné dopravy.
Olympijské hry byly pro Peking záminkou, jak uvést ve skutečnost množství projektů, na které do té doby nebyl dostatek financí.
Hlavní město bylo střízlivé především v budování sportovišť, na jejichž výstavbu padly „jen“ necelé dvě miliardy dolarů. Finančně perspektivní stadiony a hřiště spolufinancovaly soukromé společnosti, další sportoviště stojí na půdě pekingských univerzit a škol, kde v současnosti slouží mládeži.
Výjimkou je Pekingský národní stadion, známý jako Ptačí hnízdo, který stál přibližně deset miliard korun. V současnosti se očekává, že se jeho výstavba zaplatí do třiceti let, především díky třiceti tisícům turistů, kteří ho denně navštíví.
V roce 2022 se však na stadion znovu ve velkém vrátí sportovci, a to při ceremoniálech zimní pekingské olympiády.
I když pořadatelé her po skončení oznámili, že nedošlo k výraznému překročení rozpočtu, mnohé zdroje uvádějí, že se nakonec náklady na pořádání zvýšily několikanásobně. Celkem se podle některých účet zastavil na 44 miliardách dolarů, což z olympiády v Pekingu dělalo ve své době nejdražší sportovní událost v historii. Částku navýšily především nečekané stavební výdaje, ale také ekologická opatření. Pro zlepšení životního prostředí totiž vláda nechala zavřít a přesunout několik továren. Pro silnou ekonomiku Pekingu mohutné výdaje neznamenaly finanční potíže. Většinu dluhů vláda splatila ještě roku 2008, soukromým subjektům se investice do infrastruktury a sportovišť také vrátily.
Londýn 2012: oceňované hry
Rozpočet letní olympiády v Londýně zažil několikanásobný růst. Z původních čtyř miliard dolarů (asi 100 miliard korun) se dostal téměř ke čtyřem stovkám miliard korun. Více než polovina z této částky putovala na výstavbu stadionů a infrastruktury, na které se rovněž značně podíleli soukromí investoři.
Londýn se pořádání chopil jako evropská finanční metropole, od které se neočekávala zpoždění při výstavbě, problémy s nedostatkem peněz a bezpečnostní rizika. Zpětně je mnohými sportovci hodnocený jako jedna z nejlepších olympiád posledních let, pokud jde ale o finanční úspěch her, názory se mnohdy rozcházejí.
VŠE O LOH 2016 V RIO DE JANEIRU ČTĚTE ZDE
Organizování olympiády znamenalo povzbuzení londýnského stavebního sektoru, k olympijským zakázkám se však mnohdy dostaly jen velké korporace. Mnohé společnosti si během výstavby udělaly dobré jméno i v zahraničí a své zkušenosti zúročily například při výstavbě olympijských areálů v Soči, které byly Moskvou bohatě financovány. Menší vliv už ale sportovní akce měla na podnikatele mimo Londýn, kteří v souvislosti s olympiádou očekávali zvýšení množství zakázek.
Rovněž v londýnských ubytovacích zařízeních nebyl problém najít volné lůžko, britská metropole turistický nával nezažila. Městu se vyhýbali především tací, kteří nejsou fanoušky sportu a obávali se přeplněného centra města, kolabující veřejné dopravy a nekonečných front v obchodech. Tato situace však nenastala. Na celostátní úrovni pořádání olympiády nechalo pramalý efekt, prodej lístků se na hrubém domácím produktu projevil jen minimálně.
Pokud ale vezmeme v úvahu, že původní rozpočet olympijských her v Londýně měl být čtyřikrát nižší, je úspěch, že pořadatelé hospodařili s vyrovnaným rozpočtem. Podle společnosti Visa se londýnská olympiáda podílela na růstu britské ekonomiky v roce 2012 necelými čtyřmi procenty.
