Dvaasedmdesátiletý politik ale pořád nemá jasno. „Nemohu se vám zpříma podívat do očí a říci: Vím, že to zvládnu,“ nechal se slyšet během své nedávné přednášky o zahraniční politice v Atlantě.
Biden v Atlantě prohlásil, že by nebylo správné jít do voleb bez toho, aby tomuto cíli zasvětil „celé své srdce a duši“. Letos Bidenovi zemřel syn na rakovinu a politický matador přiznává, že má určité pochybnosti o své schopnosti pustit se naplno do náročné kampaně. „Tím nejdůležitějším faktorem v mém rozhodování je, zda k tomu moje rodina a já máme dostatek emocionální energie. Otázka zní: Mám na to?“
Jak se nakonec Biden rozhodne, sledují napjatě všichni bez rozdílu stranické příslušnosti. Na rozdíl od pestré palety republikánských kandidátů nabízejí demokraté prakticky jediné jméno – Hillary Clintonovou. Ostatní čtyři kandidáti jsou v preferencích daleko za ní. Clintonová ovšem cílí na specifickou část voličů a mnohé jiné svými postoji odradí.
Rozdílné postoje k vojenským intervencím
Biden a Clintonová se sice shodnou na mnoha domácích otázkách, v zahraniční politice mají však na mnoho věcí velmi odlišný pohled. Clintonová se například vehementně zasazovala o vyslání většího množství amerických vojáků do Afghánistánu v roce 2009.
Obama prosazoval co nejmenší počet a časově omezený mandát. V roce 2011 Clintonová tlačila na Obamu, aby poslal vojsko do Libye a o rok později prosazovala vojenskou pomoc syrským rebelům. Prezident neustoupil, názor začal měnit až po odchodu Clintonové z postu ministryně zahraničí.
Biden byl ve všech uvedených případech proti. Soudil, že více vojáků nevyřeší problémy Afghánistánu a letecké údery v Libyi, že se nedají ospravedlnit s ohledem na priority amerických zájmů. Skeptický byl i v otázce intervence v Sýrii.
