Neshody s vlastními ministry a nekonečný řetězec domácích afér, který vedl až ke ztrátě důvěry u většiny veřejnosti. To jsou hlavní důvody, jež podle odborníků zapříčinily dnešní rezignaci britského premiéra Borise Johnsona. Jeho chystaný odchod z čela vlády může ohrozit zotavení ekonomiky Spojeného království či oslabit snahy o vznik samostatného Skotska. Johnsonovým nástupcem by se mohl stát exministr financí Rishi Sunak.
Boris Johnson oznámil, že rezignuje na post šéfa Konzervativní strany ve čtvrtek dopoledne. Na podzim se vzdá také funkce ministerského předsedy. Šéf britské vlády, o jehož demisi se spekulovalo už od letošního února, neustál vzpouru vlastních spolustraníků.
V úterý nečekaně rezignovali na své posty představitelé dvou klíčových pilířů Johnsonova kabinetu – ministr financí Rishi Sunak a ministr zdravotnictví Sajid Javid. Samotný premiér ve středu vyhodil svého dlouholetého spolupracovníka a jednoho z nejvýraznějších konzervativců Michaela Govea. Během několika hodin pak počet britských poslanců, již opustili Johnsonovu širší vládu, dosáhl na padesátku.
Osudový skandál
Ke konci britského lídra každopádně vedlo několik faktorů. „Konzervativci prohráli poslední dvoje doplňovací volby, což jednoznačně ukazovalo změnu v preferencích voličů. Johnson měl také neshody se svým ministrem financí Sunakem ohledně přístupu k ekonomice. Chtěl nastartovat růst ekonomiky rozsáhlými daňovými škrty, zatímco Sunak prosazoval spíše cestu rozpočtové odpovědnosti,“ vysvětluje analytik Asociace pro mezinárodní otázky Kryštof Kruliš.
Definitivním hřebíčkem do rakve pro Johnsona byla čerstvá kauza bývalého náměstka Christophera Pinchera, který čelí obvinění ze sexuálního napadení. Samotná Pincherova aféra by Johnsona podle Kruliše k podání demise nedonutila. Na síle jí však dodala skutečnost, že následovala po celé sérii jiných skandálů v čele s takzvanou kauzou Partygate, kdy byl britský premiér usvědčen z porušování vlastních opatření proti šíření koronaviru.
„Johnsonova rezignace mě nepřekvapila, vzhledem k enormnímu tlaku, jaký na něj byl poslední dobou vyvíjen ze strany ostatních politiků, veřejnosti a médií. Zaskočilo mě spíš to, že neskončil už dávno. V Británii tradičně býval tlak na férovost a zodpovědné chování státníků přeci jen větší než třeba u nás,“ myslí si výkonný ředitel Institutu pro evropskou politiku Europeum Martin Vokálek.
Konec snů o nezávislém Skotsku?
V následujících týdnech čekají Konzervativní stranu urputná jednání, z nichž vzejde Johnsonův nástupce. O post premiéra se hodlá ucházet například generální prokurátorka Suella Bravermanová, nový ministr zdravotnictví Steve Barclay či poslanec Steve Baker. Největší šance však komentátoři přisuzují bývalému šéfovi státní pokladny Sunakovi.
„Určitě je to jedno ze jmen, které bude velmi vysoko. Při vybírání nového lídra bude hrát především roli, zda je to osobnost, jež dokáže konzervativcům zajistit vítězství v příštích volbách a jež má zkušenosti s řešením ekonomických problémů. Británii totiž aktuálně hrozí pád do hospodářské recese a nelze vyloučit variantu, že si nový premiér nezíská důvěru parlamentu a v zemi dojde k předčasným volbám,“ vypočítává Kruliš.
„Vzhledem k Johnsonovým skandálům budou kandidáti také pod přísnějším drobnohledem médií. Budou se důsledněji posuzovat jejich morální kvality,“ dodává analytik. Proto také nevidí jako příliš reálné šance těch politiků, kteří premiérovi zůstali do poslední chvíle loajální, jako třeba nový ministr financí Nadhim Zahawi.
Ať už ale získá Johnsonovo křeslo kdokoliv, nečeká ho lehká práce. Spojené království se stejně jako zbytek Evropy potýká s obrovským poklesem životní úrovně obyvatel, drahými energiemi a vysokou inflací. K tomu se Británie vyrovnává s následky pandemie a brexitu.
Pád Johnsona tak přichází ve velmi nevhodnou chvíli. Jako premiér v demisi na základě mínění expertů již nezvládne do podzimu prosadit žádné zásadní kroky včetně slibovaných daňových škrtů.
Výměna kontroverzního premiéra může mít vliv i na další věci. „Oslabí to třeba snahy skotských nacionalistů o vznik nezávislého Skotska. Ti do značné míry těžili z Johnsonovy neoblíbenosti v tomto britském regionu. Očekávám, že v nadcházejících měsících dojde k oteplení vztahů mezi Anglií a Skotskem,“ míní Kruliš.
Rebel, který zašel příliš daleko
Johnson za sebou zanechává odkaz možná nejrozporuplnějšího ministerského předsedy v britských dějinách. Zároveň musel řešit zcela bezprecedentní výzvy, jako byla pandemie koronaviru, brexit či válka na Ukrajině. Zásadně proměnil britskou politickou kulturu. Odmítal například vyhazovat ministry za jakýkoliv přešlap a vymezoval se vůči elitám, což mu přineslo sympatie u části britské veřejnosti. Přestože byl konzervativcem, jeho politika se vyznačovala i liberálními postoji, třeba kladným vztahem k ochraně klimatu.
Na druhé straně se dopustil několika ostudných skandálů, dovedl Británii na pokraj obchodní války s Evropskou unií a odpůrci bývá označován za populistického politika nebo rovnou britského Donalda Trumpa. „Byl to především politik, který šel proti proudu, ale zašel příliš daleko a to se mu nakonec vymstilo,“ soudí Kruliš.
