Předtím pracovala jako pomocnice v místní tělocvičně a vydělávala si minimální mzdu 10 tisíc rupií (asi sto dolarů), což jí sotva stačilo na uživení čtyř dětí. „Celý den jsem byla v práci a to, co jsem vydělala, stačilo na jídlo,“ říká osmadvacetiletá Rukshana. Rozhodla se podat výpověď a založila vlastní podnik – přípravu domácí stravy pro dělníky z místní továrny. Sytí 50 mužů a žen a za měsíc si vydělá 45 tisíc rupií.
Rukshana ze svého výdělku neplatí daně, a funguje tedy v šedé ekonomice. Stejně jako většina obchodníků na městských třídách – ať je řeč o stánkařích prodávajících lahodné biryani, obchodnících s kosmetikou, prodavačích pirátských DVD, svatebních fotografech nebo provozovatelích pouličních kopírek.
Většina ze 40 tisíc obchodů s potravinami není registrována a neplatí daně, připouští Rafiq Jadoon z Městského sdružení provozovatelů tržišť. Do sféry šedé ekonomiky často spadají i velké firmy. Až 75 procent lidí, kteří nepracují v sektoru zemědělství, si vydělává mimo oficiální ekonomiku, zjistil průzkum Labor Force Survey. Lidé zaměstnaní mimo oficiální ekonomiku jsou koncentrováni víceméně rovnoměrně ve městech i na venkově.
Podle neoficiálních odhadů připadá na lidi pracující v šedé zóně až polovina z pákistánského HDP, který činí 200 miliard dolarů. A zatímco oficiální čísla ukazují, že ekonomika státu roste relativně pomalu (kolem 3,7 procenta), poptávka po spotřebním zboží naznačuje, že ve skutečnosti je na tom hospodářství velmi dobře. Jinak řečeno, oficiálně nezdokumentovaná poptávka 179 milionů Pákistánců je mnohem vyšší, než kolik říkají fundované odhady, myslí si Nadeem Naqvi z burzy cenných papírů v Karáčí.
Plné restaurace a nákupní střediska ve velkých městech stejně jako měsíční prodeje aut, které rostou dvouciferným tempem, potvrzují, že poptávka je vysoká navzdory oficiálním údajům. Ty stanovují průměrnou výši inflace za posledních pět let na 13 procent a nárůst státního dluhu o 250 procent na 14 284 miliard rupií.
Ke zlepšení stavu a návratu k devítiprocentnímu růstu, který Pákistán zažíval v roce 2004, je třeba, aby šedá ekonomika vystoupila ze stínu, říkají odborníci. V tomto okamžiku platí daně z příjmu méně než jeden milion Pákistánců. Nová vláda premiéra Nawaze Sharifa, zdá se, má moc i odhodlání věci změnit.
„Minulé vlády ekonomika tolik nezajímala,“ říká Ashfaque Khan z obchodní školy NUST v Islámábádu. Současný kabinet má podle něj odpovědnější přístup. S tím souhlasí analytici, kteří dodávají, že investoři a exportéři by měli Pákistán opět zařadit do svého hledáčku. Země má potenciál, jen je třeba ho zhodnotit vyvedením firem z šedé ekonomiky. Než se to stane, potenciál budou využívat lidé, jako je Rukshana.
Autorka je členkou sítě GlobeReporter.org
