Společně s desítkami budoucích pozorovatelů sedím v sále Kyjevsko-Mohyljanské akademie, jedné z nejstarších východoevropských univerzit. „Proč jste tady?“ řve na nás příšernou americkou angličtinou kouč.
Reakce je nulová, kromě Čechů sedí v posluchárně hlavně Poláci, Rusové a Moldavané. Někteří na chlapíka zírají nechápavě, další s odporem. Po trapné chvilce ticha zvedne ruku jedna dívka. „Prosazovat demokracii,“ odpoví formulkou, která zde funguje téměř jako zaklínadlo. V překladu to znamená hlídat, aby prezident Viktor Janukovyč hlasování nezmanipuloval. S možnými podvody opozice se moc nepočítá.
„Kdo z vás ví, koho by volil, kdyby byl Ukrajincem?“ nedá se odbýt Američan a jeho ruka vystřelí nahoru. Přidávají se další, s počtem přihlášených ale očividně spokojen není.
Patřím ke druhé skupině, mezi pěticí stran s šancí dostat se do parlamentu bych vybírala nerada. Dvě jsou pro mě extremistické (komunisté, Svoboda), dvě zdiskreditované (Strana regionů, Vlast) a Udar mi populismem a nečitelností připomíná nedávný, dnes už téměř mrtvý český projekt. Alespoň tak splňuji hlavní kritérium pozorovatele – nestrannost. Vzhledem k obsahu školení si ale nejsem jistá, jestli se ode mě opravdu čeká.
Pozor na falešné voliče
Ideologickou část ale brzy střídá praktická. Odborníci objasňují, s jakými podvody se můžeme setkat. Zvlášť když budeme v obvodech, kde se čekají nejtužší boje, a tedy i nejzákeřnější způsoby manipulace. Například hlasování jedné osoby na více identifikačních dokumentů, třeba za lidi, kteří jsou za prací v cizině. V hlavě si přehráváme špionážní triky s převleky a knírky. Další oblíbenou metodou je politický turismus, kdy si lidé před volbami hromadně přehlašují místo bydliště.
Výjimkou prý nejsou ani falešné protokoly z okrskových komisí. Novu příležitost k podfukům podle organizátorů přinesou i dvoje kandidátky. Polovina křesel se totiž rozděluje mezi strany, druhá mezi osobnosti.
„Tak špinavé volby jako letos snad ještě nebyly. Zaznamenali jsme nátlak na studenty, aby hlasovali pro určitého kandidáta,“ mluví volební specialista Oleksandr Borobač o kyjevském obvodu, který připadl české části mise. Začínáme mít pocit, že na volbách budeme platní asi jako s despektem zmiňované kamery ve volebních místnostech.
Svačina pro potulné psy
Druhý den během ranního rozvozu po Kyjevě pocit nervozity ještě sílí. Organizátor Ivan nás postupně vyvolává a leckomu se z autobusu vůbec nechce. V jednu chvíli se totiž dostaneme do míst, kde jsou jen polorozpadlé domky, bezdomovci a toulaví psi. V tu chvíli oceňujeme objemný balík s jídlem, který jsme na cestu vyfasovali.
Mám štěstí, moje místnost je na hlavní třídě, v místě bývalého kina. Členové komise jsou přátelští, nijak mě ani ukrajinské pozorovatele za jednotlivé strany neomezují. Pečlivě kontrolují dokumenty a zaznamenají každý pokus o vynesení hlasovacích lístků. Několika seniorům se sice podaří proniknout do kabinek po dvou, nebo dokonce veřejně zatrhnout své favority, to však všichni velkoryse přecházíme s lehce pozdviženým obočím.
Neodejdu, dokud neodvolím za manžela
Většina voličů, mezi nimiž důchodci hrají prim, si hlasování odbude po ránu, aby měla po zbytek neděle klid. Ospalé odpoledne naruší jen menší incident. Jedna babička se pokouší volit na kopii legitimace nemohoucího manžela. „Osm let píšu, abyste přišli k nám domů, teď jsem dala sto hřiven za notáře a jen tak se nevzdám,“ domáhá se druhé sady kandidátek.
Dvakrát odchází s nepořízenou, až při dalším návratu se jí podaří několik listin uchvátit, brzy je však přemožena. „Klidně bychom k nim zašli, ale není na seznamu žádostí,“ tvrdí jeden komisař. Poslední hodiny před uzavřením místností se nesnesitelně vlečou. Několikrát vyrazím pročesat okolí, nenarazím však ani na plakáty, ani na agitátory. Maso na blízkém trhu se prodává za peníze a žádné natažené ruce s obálkami v tmavých oknech silných aut také nevidím.
Sčítání trvá osm hodin
Konečně padne osmá a my se ocitneme zamčeni uvnitř. Nejprve se počítají nevyužité lístky, což spolyká dvě hodiny. Komisi se totiž dvoje soupisky pletou, nakonec přistoupí k prostému dělení na žluté a zelené. Součet hlasů jde ještě pomaleji, přítomní si občas krátí čas vtípky. Většinou na adresu vládní Strany regionů, jejíž kupička příliš neroste, jev typický pro většinu hlasovacích místností v metropoli.
Partaj expremiérky je naopak vyvolávána nejčastěji, až to pozorovatelku Vlasti v odrbaném křesle ukolébá ke klidnému spánku. Ve čtyři ráno je konečně zúčtováno, nikdo však v tu chvíli netuší, že na kompletní výsledky se bude čekat skoro tři dny.
Spěchám na letiště s dobrým pocitem, že v mém okrsku bylo hlasování, alespoň co se týče dění přímo ve volební místnosti, spravedlivé. Druhý den se však dozvídám, že pozorovatelé celkově volební proces hodnotí jako ústup od demokracie. Věřím, že mají pro svá tvrzení důkazy. Při pohledu na mapku výsledků v jednotlivých částech země se ale nemohu zbavit dojmu, že jinak to stejně dopadnout nemohlo.
Kyjev - od naší zpravodajky
