Tucty policistů pročesávají i nedaleký les de Retz a pozemky farmy u vesnice Longpont. Nasazeno je podle Francouzského ministra vnitra 88 tisíc příslušníků bezpečnostních složek. Policie na místo vyslala vrtulníky. Přilehlý les Foret de Retz má rozlohu přes 13 tisíc hektarů, je větší než samotná Paříž, která má 11 tisíc hektarů. Místní již vyjádřili obavy, že pokud se podezřelí uchýlili právě tam, celá pátrací akce se může významně zkomplikovat.
Na demonstraci na podporu obětí útoku, svobody projevu a jako vyjádření jednoty Francie se dnes večer v Paříži sešly tisíce lidí, podle místních médií jich může být až sto tisíc.
Vive la liberté d'expression #JeSuisCharlie#CharlieHebdopic.twitter.com/M1Z5AehBtm
— Fatimaezzahra abkari (@Fatiabkari) January 8, 2015Bratry Saida a Chérifa Kouachie identifikoval dopoledne jeden z majitelů čerpací stanice na silnici vedoucí do Belgie, kterou podezřelí vyloupili. Vrtulníky přelétají také nad vesnicí Longpont, která se nachází nedaleko přepadené čerpací stanice, příslušníci zásahových jednotek byli spatřeni v nedaleké vsi Corcy.
V opuštěném autě prý policie našla molotovovy koktejly a islamistické vlajky, uvedl server France24.com.
BREAKING: French forces in Crépy-en-Valois, #CharlieHebdo suspects may be in house. On #CBCNN now (pic @franpinette) pic.twitter.com/OZTxZ3QiIX
— Lily Boisson (@LilyBoisson) January 8, 2015Pařížská starostka Anne Hidalgová vyzvala obyvatele, aby se opět sešli dnes večer na Náměstí Republiky. Starostka rovněž potvrdila, že Eiffelova věž zůstane dnes na úctu 12 obětí neosvícena.
Nemají co ztratit, varují média
Podle francouzského rozhlasu muži byli ráno na benzinové stanici v departementu Aisne. Její majitel je údajně poznal a tvrdí, že měli na hlavách kukly a byli vybaveni puškami a pancéřovkami. Francouzské televize upozorňují, že dotyční dobře vědí, že po nich pátrá celá Francie a nemají tedy co ztratit. Mohou být mimořádně nebezpeční. Zásahové jednotky v Paříži dostaly příkaz připravit útočné zbraně a ochranné vybavení.
Prezident François Hollande je na policejním ředitelství v Paříži, kde se koná schůzka prokurátora s policejním ředitelem za přítomnosti ministra vnitra Bernarda Cazeneuvea.
Nejmladší útočník se vzdal
Osmnáctiletý Hamyd Mourad, nejmladší z trojice údajných pachatelů útoku na redakci Charlie Hebdo, se v noci sám vzdal policii ve městě Charleville-Mezieres nedaleko hranic s Belgií. Chce ale dokázat svou nevinu. Prý byl v době útoku ve škole, policie nyní jeho alibi prověřuje.
Policie během noci rozjela rozsáhlé bezpečnostní akce v Paříži, Štrasburku, Remeši, ale i Charleville-Mezieres, kde se přihlásil nejmladší podezřelý.
Organizace TellMamaUK zveřejnila infografiku o zatím zaregistrovaných protimuslimských incidentech ve Francii, které následovaly po útoku na redakci Charlie Hebdo:
Infographic - Anti-Muslim attacks across #France after the #CharlieHebdo massacre. "@TellMamaUKpic.twitter.com/5fjqRP0IVY”
— Darshna Soni (@darshnasoni) January 8, 2015| Cherif Kouachi (34) a Said Kouachi (32) |
|---|
| - Bratři jsou francouzští občané. Narodili se v Paříži alžírským přistěhovalcům. Údajně vyrůstali v Remeši na severovýchodě Francie. Jako děti osiřeli. |
| - Starší bratr Cherif (narozen 7. září 1980) měl již potíže se zákonem. V roce 2005 byl zatčen, když se snažil odletět do Damašku, aby se připojil k islámským radikálům bojujících v Iráku. O tři roky později byl odsouzen na tři roky za verbování dobrovolníků do řad těchto radikálů, trest mu byl později snížen o polovinu. Jako důvod svého počínání uváděl týrání iráckých vězňů americkými vojáky ve věznici Abú Ghrajb. Naverbovat se nechal v jedné z pařížských mešit. |
| - V roce 2005 citoval americký deník Pittsburgh Tribune Review Kouachioho právníka, že jeho klient není náboženský fanatik, některá média ho označila za příležitostného muslima. Údajně pil alkohol, kouřil marihuanu a měl známost. Údajně se živil rozvážením pizzy, později podle některých zpráv jako prodejce ryb nebo sportovní instruktor. |
| - Paradoxem je, že v roce 2008 se jeho jméno vynořilo znovu v článku International Herald Tribune, který pojednával o tom, jak bezpečnostní analytici dospěli k závěru, že jejich strach ze zahraničních bojovníků vracejících se do Evropy je přehnaný. |
| - Na verbování islamistů se podílel údajně i Said Kouachi, který se narodil 29. listopadu 1982. Oba bratři byli podle médií rovněž podezřelí z toho, že se v roce 2010 zapojili do přípravy plánu na osvobození několika teroristů, kteří byli po roce 1995 ve Francii odsouzeni k dlouholetým trestům. Pokus o jejich útěk z vězení se tehdy nezdařil. |
| - Podle pařížských médií bratři pocházejí z desátého pařížského obvodu na severovýchodě metropole. |
| - Muže se podařilo identifikovat s pomocí osobních dokladů, které Said Kouachi nechal v autě, jímž útočníci prchali z místa činu. |
| Hamyd Mourad (18) |
|---|
| - Podle francouzských médií pochází z severofrancouzského Charleville-Mézieres, kde chodil do školy, či z Remeše. Údajně je studentem gymnázia. Jeho národnost zatím není známá. |
| - Sám se přihlásil na policejní služebně a chce prý dokázat svou nevinu. Má údajně svědky, že byl v době útoku ve škole. |
| - Policii se přihlásil poté, co zjistil, že jeho jméno koluje na sociálních sítích. |
Hollande vyhlásil smutek
Útok se odehrál ve východní části francouzského hlavního města nedaleko náměstí Bastily. Média uvádějí, že šlo o nejkrvavější teroristický útok ve Francii od druhé světové války. Francouzský prezident François Hollande vyhlásil na čtvrtek národní smutek. Podle Hollandea to byl útok na svobodu a demokracii, stejně jako na Francouzskou republiku.
Záchranáři podle AFP našli na místě střelby kaluže krve, oběti byly zasaženy z blízkosti. „Pomstili jsme proroka,“ zvolali podle očitých svědků při útěku pachatelé, kteří se přihlásili k al-Káidě. Útočníci poté uprchli nejprve v autě tmavé barvy, které při útěku vyměnili za jiné, jež uloupili náhodnému automobilistovi v oblasti Pantin na severovýchodním okraji metropole.
Mezi mrtvými jsou dva policisté, především se ale oběťmi stali novináři, kteří se zrovna účastnili redakční porady. Mezi mrtvými je sedmačtyřicetiletý známý francouzský karikaturista a šéfeditor satirického listu Stéphane Charbonnier, přezdívaný Charb, a také rovněž velmi slavní kreslíři Jean Cabut a Georges Wolinski. Šéfredaktor listu Gérard Biard byl v době útoku v Londýně. Právě Charb, jinak šéfredaktor satirického listu Stéphane Charbonnier, byl v roce 2013 kvůli zesměšňujícím kresbám Proroka Mohameda na seznamu nejhledanějších lidí organizace al-Káida.
| Na pietní akce přišlo na 100 tisíc lidí |
|---|
| Nejméně 15 tisíc účastníků pietního shromáždění se sešlo na náměstí Republiky v metropoli Paříži, nedaleko místa útoku. Přes 13 tisíc lidí demonstrovalo v západofrancouzském Rennes, více než 10 tisíc osob vyšlo do ulic Lyonu na jihovýchodě země, přibližně stejné množství bylo v Toulouse v jihozápadní Francii. V jihofrancouzském Marseille se sešlo 7000 osob, v Nantes na západě země nebo v Bordeaux 5000 lidí. V Paříži nosili manifestanti černé smuteční pásky, někteří třímali transparenty s nápisem „Jsme Charlie“, čímž se připojili k celosvětovému projevu solidarity, jenž se tímto heslem lavinovitě rozšířil po internetu. Další mávali tužkami jako symboly svobody tisku. Dav po počátečním tichu sporadicky skandoval: „Charlie, Charlie“. |
| Časté problémy kvůli karikaturám |
|---|
| Tradice francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo, v jehož pařížské redakci dnes neznámí útočníci postříleli nejméně 12 lidí, sahá do roku 1969 a novodobá historie se píše od roku 1992, kdy začal po více než desetileté přestávce znovu vycházet. Jde o levicové periodikum známé svou nesmiřitelností k chování politiků, policie, bankéřů a představitelů církví. Několikrát se dostalo do problémů kvůli otištění karikatur proroka Mohameda, v roce 2011 někdo dokonce vypálil jeho redakci, zřejmě kvůli žertům na účet islámu. |
| Charlie Hebdo bývá často porovnáván se svým známějším a úspěšnějším konkurentem, týdeníkem Le Canard Enchainé. Ten se ale zaměřuje spíše na nečekaná odhalení, zatímco Charlie je mnohem tvrdší a drsnější, pokud jde o sledování skandálů mocných a zesměšňování jejich praktik, konstatuje ve své charakteristice server BBC. Jeho radikální humor se nezastavuje ani před náboženstvím a v minulosti několikrát rozčeřil vodu nevybíravým zesměšňováním islámu. |
| Například v roce 2011 vyšlo jedno z čísel pod názvem Charia Hebdo, který poukazoval na islámské právo šaría. Na první straně časopisu byl obrázek rozveseleného proroka Mohameda s těmito slovy: „Sto ran bičem, jestli nebudete mrtví smíchy!“. Po útoku na redakci pak časopis vyšel s obálkou, na níž muslim líbal karikaturistu. |
| O rok později, v době, kdy ve světě zuřily násilné protesty proti kontroverznímu filmu Nevinnost muslimů, časopis otiskl další karikatury Mohameda. Na některých byl znázorněn nahý. Loni časopis vydal komiks o životě proroka, což muslimské organizace svorně odsoudily jako provokaci. |
| Nynější šéfredaktor týdeníku Stéphane Charbonnier čelil výhrůžkám smrtí a redakce zažila několik bombových hrozeb. Časté byly například v roce 2006, kdy Charlie Hebdo zveřejnil karikatury Mohameda, které se předtím poprvé objevily na stránkách dánského deníku Jyllands-Posten. Na jedné z nich měl prorok místo turbanu bombu a na titulní straně byla autorská karikatura interních kreslířů, na níž se Mohamed zoufale drží za hlavu a říká „Je těžké být milován blbci“. |
| Časopis vychází vždy ve středu s nákladem kolem 45 tisíc kusů. |
 |
