Polsku se podařilo upevnit svou roli konstruktivního a vlivného evropského hráče, řekl Tomáš Weiss, analytik pražského Institutu pro evropskou politiku Europeum.
Rozhodně není běžnou věcí, aby se polský politik odvážil říct, že ohrožením pro bezpečnost a prosperitu jeho země nejsou „německé tanky“ ani dokonce „ruské rakety“, ale případný rozpad eurozóny. Tato slova ministra zahraničí Radoslawa Sikorského sice pobouřila národně-konzervativní opozici v Polsku, které má konflikty s mocnými sousedy vryté v paměti, světu ale ukázala, za jak kritickou současná proevropská vláda ve Varšavě situaci v EU považuje. Podobně naléhavě vyzněl i projev ministra financí Jacka Rostowského před europoslanci, kde naznačil, že Evropě by mohla hrozit válka.
Vojáky ve válce, nikoli generály
Analytici za jeden z největších úspěchů polského předsednictví považují to, že země sedmadvacítky po ročním sporu odsouhlasily zpřísnění rozpočtových pravidel, jež zahrnují i automatičnost sankcí. Co do řešení krize v eurozóně měli ale Poláci ruce do značné míry svázané. „V záležitosti, jež je pro unii nejdůležitější, byli Poláci vojáky ve válce, ale ne generály, protože Polsko není v eurozóně,“ řekl Piotr Maciej Kaczyński z bruselského Střediska pro výzkum evropské politiky (CEPS). Podle Adama Balcera z varšavského institutu DemosEuropa ale Polsko „jako země v dobré hospodářské i politické situaci, která se na rozdíl od Česka nebo Maďarska nedistancuje od eura, občas boxuje ve vyšší váhové kategorii“.
Polsku dělalo potíže jeho „oblíbené dítě“, východní politika. Unie nepodepsala s Ukrajinou asociační dohodu ani smlouvu o bezcelní zóně, jak Varšava původně doufala. V cestě tomu stojí věznění vůdkyně ukrajinské opozice Julije Tymošenkové. Západ na současnou vládní garnituru v Kyjevě v čele s prezidentem Viktorem Janukovyčem podezřívá, že justici zneužívá k zúčtování se svými oponenty. Summit Východního partnerství, tedy evropské sedmadvacítky a šestice postkomunistických zemí, který Poláci označovali za nejdůležitější událost svého předsednictví, zůstal bez větších výsledků. Stín na něj vrhla obstrukce Běloruska, které se ho na poslední chvíli odmítlo zúčastnit.
Partner, s nímž ostatní chtějí pracovat
Nicméně jak připomíná Tomáš Weiss z institutu Europeum, není na předsednictví hlavní, co se kdy podepíše, ale to, jestli z něj země vyjde jako spolehlivý partner, se kterým chtějí ostatní dál pracovat a kterého se ostatní ptají na názor. Polsku se podle Weisse podařilo to, že ode dneška s ním všichni počítají. „V Bruselu jsou dojmy z polského předsednictví velmi pozitivní, považuje se za povedené, bez jediného trapasu,“ shoduje se s českým analytikem Kaczyński z bruselského CEPS.
Dánsko, které nyní předsednictví unie převezme, se bude muset stejně jako Polsko soustředit především na řešení hospodářské situace a dluhové krize v eurozóně. Kodaň stanovila hospodářskou odpovědnost EU za hlavní cíl svého předsednictví a chce podporovat německou snahu o posílení fiskální disciplíny v Evropě.
Dány čekají tvrdá jednání o evropském rozpočtu
Zároveň ale Dány čeká rozhodující díl práce na jednání o rozpočtovém rámci EU pro roky 2014 až 2020. Kromě rozdělení výdajů se očekávají spory i o příjmovou stránku evropského rozpočtu, neboť se bude jednat o zavedení kontroverzní daně z finančních transakcí. Zejména Británie se ostře staví proti jejímu vytvoření.
Jako další cíle svého předsednictví si Dánsko klade budování evropské dopravní a energetické infrastruktury. Usiluje také o vytvoření dlouhodobé ekologické strategie EU, která by stanovila cíle až do roku 2020. Kodaň chce také dojít k mechanismu, jak by EU mohla čelit novým bezpečnostním hrozbám souvisejícím s imigrací v prostoru Středomoří, které se vynořily jako důsledek letošních politických změn v severní Africe.
