Protesty původně začaly tento týden pokojně, jako akce odporu proti stavebním projektům na istanbulském náměstí Taksim a v přilehlém parku Gezi, který je podle tureckých sdělovacích prostředků jednou z posledních zelených zón ve středu města. Policie při ní rozprášila demonstranty, kteří nesouhlasili s kácením stromů v parku, v němž má vzniknout nákupní středisko.
Nevole se postupně přeměnila v masové protesty proti vládě a premiérovi Recepu Tayyipu Erdoganovi. Největší střety mezi manifestanty a pořádkovými silami se odehrály v centru Istanbulu. Na Bosporské třídě vytrhali demonstranti dlažbu, strhli kryty autobusových zastávek a značky, aby postavili barikádu. Policie proti demonstrantům zasáhla slzným plynem.
Protesty v Turecku
Erdogan už v sobotu vyzval demonstranty, aby protesty okamžitě ukončili. Vyhrožoval jim prý tím, že jestliže oni dokážou přivést 200 tisíc lidí, on shromáždí na svou podporu milion stoupenců.
Později Erdogan odmítnul obviňování, že vládne autoritativně a přestává se zajímat o názory jiných. „Označují-li někoho, kdo slouží svému národu, za diktátora, nemám co říci. Mým jediným zájmem je služba této zemi. Nejsem vládcem nad národem. Diktátorství nemám v krvi ani povaze,“ podotkl Erdogan. Demonstranty naopak obvinil z toho, že se v zemi snaží podkopat demokracii.
| Le Monde: Erdogan aneb opilost z moci |
|---|
| Nastává snad „turecké jaro“? Ptá se francouzský Le Monde. Protestní hnutí podle deníku vykrystalizovalo z nahromaděného odporu od krajně levicového politického spektra po pravicové proti Erdoganově monopolizaci moci, která již trvá deset let. Světská veřejnost se stále více a každodenně rozhorluje nad pronikáním náboženství do veřejné sféry a nad tím, jak Erdogan náboženství využívá k vládnutí. |
| Například za pouhých několik dní se přijal zákon, který omezuje konzumaci alkoholu. Arménský intelektuál Nisanian byl odsouzen za „rouhání“ k 13 měsícům vězení poté, co kritizoval proroka Mohameda. A ankarská radnice vyzvala občany, „aby se chovali v souladu s morálními hodnotami“. |
| Měsíce trvající zákroky a hromadné zatýkání v rámci údajného boje proti terorismu už unavují umírněné až krajně levicové strany, studentská hnutí a odborové organizace, které jsou hlavními terči represí. Turečtí alávité, což je menšinová a liberální větev islámu, se cítí diskriminováni vládnoucí Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP), která jejich odlišnost neuznává. |
| Seznam utiskovaných skupin je dlouhý. Všichni shodně odsuzují autoritářského vůdce turecké vlády, jeho brutální styl, megalomanské urbanistické projekty, jimiž zahlcuje Istanbul, a klanový systém, který si v tomto městě vybudoval už v době, kdy v něm před 20 lety byl starostou. |
| V roce 2014 má Erdogan zacíleno na funkci prezidenta republiky, kterou chce dobýt po příslušné reformě ústavy, jež zavede v Turecku prezidentský systém. Mnozí se obávají, že tím nastane další omezování svobod. |
Demonstranty se snaží uklidnit prezident Gül
Demonstrace se ale zatím nedaří utlumit. Velké protesty dnes pokračovaly v Istambulu i v metropoli Ankaře. Policie zde zasáhla poté, co se dav demonstrantů přiblížil k zátarasům uzavírajícím přístup k úřadu premiéra Recepa Tayyipa Erdogana. Manifestanti skandovali hesla jako „Tayyipe, podej demisi“ nebo „Nikdo tě nechce, Tayyipe!“
Turecký prezident Abdullah Gül dnes podle agentury AFP vyzval obyvatele, aby s protesty přestali, a ujišťoval je, že byli vyslyšeni. „Demokracie nepředstavuje jen volby. Je zcela přirozené vyjadřovat jiné názory pokojnými demonstracemi,“ podotkl podle agentury Anadolu.
Úřady tvrdí, že zranění dosud utrpělo 58 demonstrantů a 115 policistů. Nezávislé zdroje hovoří zhruba o tisícovce zraněných, přičemž jen v Ankaře je po vážných poraněních hlavy nejméně šest osob v kritickém stavu. Organizace Amnesty International již dříve informovala o dvou mrtvých, což ale jiné zdroje nepotvrdily.
