Americký pilot Charles „Chuck“ Yeager se do dějin letectví zapsal v říjnu 1947, když v experimentálním raketovém letounu jako první člověk oficiálně překonal rychlost zvuku. Na jeho zásluhách nic nemění fakt, že zvukovou bariéru nejspíše už před ním překročili jiní – až v Yeagerově případě se ale jednalo o vodorovný a hlavně plně řízený let. Letec, který to dotáhl až na generálmajora, zemřel 7. prosince ve věku 97 let.
Premiérové pokoření rychlosti zvuku bylo sice nejslavnějším Yeagerovým činem, na kontě měl ale i další úspěchy. Poprvé na sebe upozornil už jako stíhač za druhé světové války, když si na nadřízených vyvzdoroval znovunasazení do akcí. Při jednom z prvních letů ho totiž v březnu 1944 nad Francií sestřelili a on se poté s pomocí odbojářů dostal zpět do Velké Británie. Takoví letci přitom měli zakázáno létat do bojů, aby při případném dalším sestřelu a zajetí nevyzradili své pomocníky.
Yeager se tehdy obrátil přímo na nejvyššího spojeneckého velitele Dwighta Eisenhowera a ten, protože po invazi do Normandie už partyzánům velké nebezpečí nehrozilo, s opětovným nasazením jedenadvacetiletého pilota souhlasil. Yeager, kterého k úspěšné kariéře vojenského letce předurčil mimo jiné výtečný zrak, se za toto rozhodnutí odvděčil. Když válka v Evropě skončila, měl na kontě více než jedenáct zničených nepřátelských letadel, pět z nich dostal dokonce v jediný den.
Do Spojených států se farmářský synek vrátil po absolvování 61 bojových akcí v únoru 1945; k letectvu ho přitom původně vzali jen jako mechanika. Uniformu ale mladý muž, který své stroje pojmenovával Glamorous Glennis po své životní lásce a pozdější manželce Glennis Dickhouseové, ještě nesvlékl. Pilot, jenž měl na kontě dokonce sestřel revoluční německé proudové stíhačky Messerschmitt Me 262, místo do civilu zamířil mezi vojenskou elitu, zkušební letce.
A na podzim 1947, když sloužil na letecké základně v Kalifornii, se na Chucka Yeagera usmálo štěstí. Raketový letoun Bell X-1 měl za sebou už sice řadu letů, firemní pilot ale podle vzpomínek pamětníků chtěl za překonání rychlosti zvuku tehdy astronomických 150 tisíc dolarů. Velitelé vojenského letectva se proto rozhodli využít vlastní piloty a volba padla na Yeagera.
Nescházelo přitom mnoho a v rekordních tabulkách a letecké historii mohlo být zapsáno úplně jiné jméno. Dva dny před rekordním letem si totiž Yeager při pádu z koně zlomil dvě žebra. Zranění ale zatajil, svěřil se jen manželce a svému příteli a kolegovi Jacku Ridleymu, a pro léky si raději zajel k veterináři. Bolesti ho přitom trápily tak, že ani nebyl schopný zajistit vstupní poklop raketového letounu Bell X-1. Naštěstí si Yeager s vydatnou Ridleyho pomocí poradil. Vzali násadu od koštěte, trochu ji upravili, a zkušební pilot tak mohl svůj stroj zavřít.
Yeagerův rekordní stroj rozhodně nebylo obyčejné letadlo. Byl to experimentální letoun, zkonstruovaný právě k dosažení vysokých rychlostí a tomuto účelu bylo podřízeno vše. Tvar spíše než letadlo připomínal projektil a v materiálech NASA se dokonce píše, že jako vzor pro tvar trupu posloužil náboj do kulometu. Pilotovo místo v přídi bylo dost nepohodlné a stroj nesl půl tuny nejrůznějších měřících přístrojů. Letadlo navíc neumělo samo vzlétnout, do vzduchu jej vynášel bombardér B-29.
Až ve výšce 2,5 kilometru si pilot do stroje přelezl a o další 3,5 kilometry výše se Bell X-1 ocitl sám ve vzduchu. Památného 14. října 1947 Yeager postupně zapínal čtyři raketové motory a Glamorous Glennis rychle stoupala do výšky. Ručička rychloměru se blížila k okraji stupnice, která končila hodnotou mach 1 (rychlost zvuku), aby se nakonec dostala úplně mimo ni. Ostatní přístroje ale rekord zaznamenaly – ve výšce třinácti kilometrů letěl stroj rychlostí 1127 kilometrů v hodině, tedy mach 1,06.
Po historickém letu zůstal Yeager ještě nějakou dobu mezi zkušebními piloty, v padesátých letech se ale vrátil k stíhačům. Prošel si velitelskými pozicemi v Německu nebo jihovýchodní Asii, jako pilot se zapojil i do vietnamské války. Uniformu svlékl v roce 1975.
Konec života strávil Yeager s o mnoho let mladší druhou ženou, kterou jeho děti podezíraly ze „zlatokopectví“ a s otcem se dokonce soudily kvůli majetku. A ještě v říjnu 2002 si v 89 letech jako pasažér ve stíhačce F-15 znovu připomněl, jaké to je prorazit zvukovou bariéru.
