Rok a půl po zahájení provozu přístavu získalo povolení k zahájení provozu v zóně pouze sedm společností, pět zahraničních a dvě domácí. Z toho šest se jich objevilo od ledna a úředníci tvrdí, že věci se začínají hýbat.
„Je červenec a schválili jsme téměř jednu firmu měsíčně,“ říká ředitelka Zvláštní rozvojové zóny v Marielu Ana Teresa Igarzaová. „Tempo je takové, jaké jsme od počátku čekali.“ Dodává, že pro první investory je situace vždy nejobtížnější. Poté, co se objeví první investice, je pak pro další jednodušší je napodobit. Zatím je však vše jen ve fázi průzkumu.
Igarzaová odmítla upřesnit, jaké společnosti zatím do Marielu přišly. Pouze uvedla, že mezi zahraničními firmami jsou dvě z Mexika, dvě z Belgie a jedna ze Španělska. Pokrývají různé sektory, včetně potravin, chemikálií a logistiky, a jejich celkové investice jsou zatím 50 milionů dolarů (1,2 miliardy korun). Očekává se, že svůj provoz spustí v první polovině příštího roku.
Lepší vztahy s USA dávají naději
Kuba vidí světlou budoucnost Marielu, zvláště poté, co bude uvolněno americké embargo v rámci sbližování obou zemí, které zahájili prezidenti USA Barack Obama a Kuby Raúl Castro v prosinci.
Igarzaová dodává, že zájem o zónu vyjádřili již i američtí podnikatelé. Společnost Cleber montující traktory dokonce požádala americké ministerstvo financí o licenci a zajímá se o výstavbu továrny v Marielu.
Mariel se nachází zhruba 50 kilometrů od Havany. První část přístavu a plánované rozvojové zóny zabírá plochu 4500 hektarů na břehu zálivu a na okolních nízkých svazích. Záliv Mariel byl vybagrován do hloubky 17,9 metrů, aby do něj mohly i lodě s hlubším ponorem než ty, co mohou do havanského přístavu. Přístav v Havaně nemůže být rozšířen kvůli tunelu pro auta, který prochází jeho ústím.
Přepravní kontejnery již byly přesunuty z Havany do Marielu. Do kubánského hlavního města však stále přijíždějí tankery s palivem a lodě s dodávkami obilí.
Až 70 tisíc pracovních míst
Pracovníky z Havany i náklad má do Marielu převážet nová železniční trasa z Havany. Pokud nebudeme počítat pokračující výstavbu, pracuje v současnosti v Marielu 328 lidí. Oficiální odhady počítají s tím, že rozvojová zóna nakonec vytvoří 70 tisíc pracovních míst, včetně míst ve zpracovatelském a biotechnologickém sektoru a dalších oblastech.
Kuba při nabídce Marielu investorům nabízí vzdělanou populaci, levnou pracovní sílu a strategické umístění v karibské oblasti. Úředníci také mluví o tom, že by se přístav mohl stát překladištěm.
Někteří pozorovatelé tvrdí, že rychlost výstavby nového přístavu je příliš pomalá, než aby mohla přilákat do Marielu více zahraničních investic. „Beze spěchu, ale bez přestávky,“ říká k tomu Igarzaová. Používá tak oblíbená slova Castra a dalších úředníků, kteří se takto vyjadřují k tempu, kterým Kuba plánuje zavádět širší ekonomické reformy.
Mezi investory stále panují obavy
Někteří potenciální investoři jsou však stále nedůvěřiví kvůli tomu, jak Kuba po revoluci v roce 1959 znárodnila veškerý majetek, ale také po několik nedávných případech promeškaných plateb a zabavení majetku zahraničních společností po obvinění z korupce. Několik zahraničních podnikatelů bylo dokonce uvězněno.
Část možných investorů tak raději nechává na dalších, aby otestovali pravidla zóny, která nabízí mimo jiné daňové úlevy a další pobídky a Kuba tvrdí, že v případě sporů bude o všem rozhodovat rozhodčí soud. Část možných investorů se pak obává zakořeněné byrokracie nebo odsuzují požadavek, že kubánské zaměstnance bude najímat a vyplácet státní zaměstnanecká agentura.
Kubánský ekonom, který učí na Newyorské univerzitě, Arturo López-Levy však Marielu důvěřuje. Podle něj má potenciál být vývozní platformou v době, kdy se situace zdá být příznivá pro kubánskou ekonomiku pokud jde o zlepšování vztahů s USA a Evropskou unií.
