Žádná země nemá osvědčený recept na koronavirus a přijatá opatření se stát od státu liší. Přesto existuje základní shoda na tom, že se nákaza bude méně šířit, pokud spolu budou lidé méně v kontaktu. Lídři zemí ale zároveň především z ekonomických důvodů musejí hledat přiměřenou míru utlumení sociálních aktivit. Roli přitom hrají kulturní rozdíly mezi etniky a míra bohatství. Zjednodušeně řečeno, pro mnohé Indy je každodenní cesta z domu otázkou přežití, pro Italy je izolace nepříjemná, pro Švédy nejde o nic nezvyklého.
Řada odborníků i laiků hledá vysvětlení faktu, že se koronavirus v Evropě zatím dramatičtěji šíří po jižních zemích. Mnozí jsou přesvědčeni, že k tomu přispívá více společenský a kontaktní styl života Italů či Španělů. A týká se to i ohrožených seniorů, kteří udržují silné vazby se svými rodinami.
„Starší Italové, přestože většina žije sama, nejsou izolováni a pro jejich život je charakteristická četná interakce s jejich dětmi a mladší populací v porovnání s jinými zeměmi,“ řekla televizní stanici Al-Džazíra Laura Sabbadiniová z Italského národního ústavu statistik.
Z tohoto pohledu je zajímavé, že se virus tak rozšířil na „méně italském“ severu země, i když už postupuje i na jih. Mnozí lidé z chudších regionů jsou proto vyděšení, jelikož se bojí ztráty příjmů i horší úrovně zdravotnictví v porovnání s bohatým severem. Přesto je zejména pro mladší generaci psychicky náročné dodržovat přísná opatření.
„Zůstat doma je těžké, hlavně pro lidi jako já, kteří stále cestují po světě. Svoboda je pro mě vším. Tolik chci vyrazit na cestu nebo na pivo s přáteli. Ale teď je to zakázáno a my se musíme obětovat a zůstat doma,“ citovala CNBC Marca z Neapole.
Být doma. Ale jak se tam dostat?
Někde by lidé možná i zůstali rádi doma, ale nemohou si to dovolit. Pokud se obyvatelé jižní Itálie bojí ztráty práce včetně té pololegální a nelegální, chudí Indové se strachují o holé přežití své rodiny. Premiér druhé nejlidnatější země světa Naréndra Módí před více než týdnem kvůli koronaviru nařídil na 21 dní úplný zákaz vycházení. V důsledku toho se paradoxně stovky tisíc dělníků vydaly na pěší cestu do rodných vesnic, což rozhodně k zastavení šíření viru nepřispěje. Někteří lidé už na této pouti také zemřeli.
„Jak snadné je pro premiéra říct, abychom nevycházeli ze svých domovů. Pokud týden nevyjdu, moje žena a děti zemřou,“ řekl podle magazínu Foreign Policy jeden z migrujících pracovníků, který byl dosud zaměstnán v koželužně v Bombaji.
Z denního platu ve výši tří dolarů tak živil osmičlennou rodinu. Koronavirus je pro něj daleko menší hrozbou než hlad. Jeho žena navíc musí chodit na dialýzu a rodina se teď obává, že v době pandemie nedostane odpovídající péči a nemocnice upřednostní bohaté pacienty s koronavirem.
Jedním z důvodů, proč musejí chudí Indové každý den vycházet ze svých domů je i stovky metrů dlouhá cesta pro vodu. V chudinských slumech je navíc sociální izolace zcela nemožná. „Uličky jsou tak úzké, že když se míjíme, musíme se dotýkat rameny. Všichni chodíme ven na společnou toaletu a v těsné blízkosti mého domku žije dvacet rodin. Prakticky žijeme všichni pohromadě. Pokud onemocní jeden z nás, onemocníme všichni,“ řekl CNN uklízeč Mahender, který žije ve slumu v Bombaji.
Svoboda
Na opačném spektru přísnosti přijatých opatření je alespoň prozatím Švédsko, které své obyvatele příliš neomezuje. Tato metoda má své zastánce i kritiky. „Neexistují žádné jasné důkazy o tom, že země, jež zvolily jiný přístup, jsou při zvládání krize výrazně před námi,“ řekl před pár dny ve veřejnoprávní televizi epidemiolog Anders Tegnell.
Zdůraznil přitom, že každý stát musí hledat vlastní cestu. Ta švédská je podle něj založena na dobrovolnosti a důvěře v to, že každý jedinec je nakloněn chovat se co nejzodpovědněji.
A řada lidí se tak skutečně zařídila. Ulice měst jsou klidnější, někteří Švédové ani neposílají děti do školy, přestože ty fungují dál. Stockholmská veřejná doprava hlásí padesátiprocentní úbytek pasažérů a téměř polovina obyvatel metropole pracuje z domova. Ve velkých firmách většina.
Ostatně řada z nich to umožňuje zaměstnancům běžně. „Každá společnost, která má možnost, to tak dělá a funguje to,“ řekl pro BBC k současné situaci šéf společnosti Stockholm Business Region Staffan Ingvarsson.
Ve Švédsku je navíc sociální izolace mnohem snazší než například v Itálii, kde běžně žijí generace pohromadě. V severské zemi více než polovinu domácností tvoří jednočlenné. A jak známo, koronavirus se nejvíc šíří právě v rodinách. Je přitom zřejmé, že pro řadu Švédů je osamělý život dobrovolnou volbou.
„Po pravdě řečeno, koronavirový život jsme praktikovali dávno předtím, než nás virus zasáhl,“ napsala pro server Politico švédská novinářka Lisa Bjurwaldová. „Mnoho Švédů žaslo, když četlo o francouzských rodinách, které se potýkají s adaptací na práci z domu a snaží se vytvořit podrobný denní rozvrh, aby z toho nezešílely,“ poznamenala.
Podobný názor má i publicistka Lola Akinmadeová Åkerströmová, která zdůrazňuje zvyk Švédů respektovat osobní prostor ostatních. Podle ní je nanejvýš pravděpodobné, že nemocní lidé nebudou nákazu šířit dál. „Švédové jsou zvyklí zůstat doma i se sebemenším náznakem bolesti hlavy,“ uvedla podle BBC. Až čas však ukáže, která země se vydala nejlepší cestou.
