Vdova po Petru Kellnerovi Renáta Kellnerová se prostřednictvím žaloby domáhá toho, aby soud na Aljašce prošetřil okolnosti tragické smrti miliardáře a dalších čtyř lidí při nehodě vrtulníku přede dvěma lety. Co dosud o tragédii víme? Kdo podle žaloby pochybil? Na co poukazují ostatní pozůstalí obětí nehody? Přečtěte si náš přehled.
„Podle dostupných svědectví byly záchranné jednotky na místo neštěstí povolány až několik hodin po havárii a je tudíž evidentní, že některé osoby musely pochybit,“ uvedl v prohlášení mluvčí PPF Leoš Rousek.
Rodina Kellnerové podala žalobu k soudu na Aljašce 24. března. Původně chtěla s právními kroky vyčkat až na zveřejnění závěrečné zprávy amerických vyšetřovatelů neštěstí, to však stále trvá. „Vzhledem k tomu, že 27. března 2023 uplynula podle amerického práva dvouletá promlčecí lhůta pro podání občanskoprávních žalob, nezbylo rodině než urychleně konat,“ uvedla v prohlášení PPF.
Jaká byla příčina nehody vrtulníku s Kellnerem na palubě?
Vrtulník společnosti Soloy Helicopters vyzvedl Kellnerovu skupinu 21. března 2021 po třetí hodině odpolední místního času u jezera Wasilla. Mezi čtvrtou a šestou hodinou odpolední stroj několikrát vynesl skupinku lyžařů na hřebeny a poté je v údolí vyzvedl k dalšímu letu, uvádí předběžná zpráva vyšetřovatelů z amerického úřadu NTSB, která vyšla několik týdnů po nehodě.
Záznamy GPS ukazují, že po půl sedmé se vrtulník velmi pomalu pohyboval v těsné blízkosti vrcholu hřebene, pilot podle všeho hledal vhodné místo na vysazení cestujících. Z dosud neznámých příčin pak v 18.36 místního času vrtulník narazil do svahu pouhých několik metrů pod vrcholem ostrého hřebene a poté skouzl zhruba 150 metrů po prudkém svahu do údolí.
„Z toho, jak jsme mluvili s Davidem Horváthem, tak snad mohu jen říct, že nic nenasvědčuje technické poruše. Že to byla skutečně souhra nějakých nešťastných náhod, povětrnostních podmínek, přistávacích podmínek,“ řekl loni několik týdnů po nehodě člen představenstva PPF Vladimír Mlynář.
Z Horváthovy výpovědi čerpala i NTSB. Hlavní vyšetřovatel nehody Clint Johnson několik dní před zveřejněním předběžné zprávy prohlásil, že jediný přeživší poskytl cenné informace.
V době nehody byla podle zprávy NTSB dobrá viditelnost, také vítr byl mírný. Teplota se pohybovala těsně nad bodem mrazu. Údaje ale pocházejí z meteorologické stanice ve městě Palmer, vzdálené od místa nehody 37 kilometrů a ležící o 1800 metrů níže.
Předběžná zpráva NTSB se příčinami nehody nezabývá. Vyšetřování trvá již více než dva roky, finální závěry nebyly dosud zveřejněny.
Žil Petr Kellner po nehodě?
Nehoda si vyžádala pět obětí – pilota a čtyř z pěti jeho cestujících. S vážnými zraněními, a navíc s těžkými omrzlinami v důsledku šestihodinového čekání na záchranu přežil jen bývalý olympijský snowboardista David Horváth. Právě ten vypověděl, že Petr Kellner a horský vůdce Greg Harms pád vrtulníku přežili.
Od Horváthovy výpovědi se odráží žaloba Renáty Kellnerové, která žádá prošetření nehody a případných pochybení letecké společnosti, která vrtulník provozovala, i dalších zúčastněných stran. Mezi nimi vyjmenovává majitele rezortu Tordrillo Mountain Lodge, kde byl Kellner ubytovaný, který heliskiing pro Kellnera objednával, a Harmsovu společnost Third-Edge Alaska.
Žaloba argumentuje, že Petr Kellner by přežil, pokud by se k němu dostala lékařská pomoc včas. Vrtulník se zřítil krátce po 18.30 místního času. Z dosud nejasných důvodů se nespustil automatický nouzový vysílač polohy, kterým byl vrtulník vybaven.
Podle právníků Kellnerové měli být pracovníci Soloy Helicopters během letu průběžně v kontaktu s pilotem a horským vůdcem na palubě. Měli také prodiskutovat plán letu včetně oblastí, ve kterých je možné přistát, dodává žaloba. „Pokud by byla přijata tato opatření, provozovatel vrtulníku by byl okamžitě informován o nouzové situaci a o místě, kde se jeho pasažéři nacházejí,“ cituje ze žaloby místní novinář Craig Medred.
Zaměstnanci Soloy Helicopters ale začali po vrtulníku pátrat až po osmé hodině večerní, kdy se měl vrtulník podle plánu vrátit na základnu. Nejprve ale do oblasti, kde helikoptéra s Kellnerem zmizela, vyslali vlastní vrtulník. Teprve ve 21.10 Soloy Helicopters o ztraceném vrtulníku informovaly záchranáře. Ti následně zahájili pátrání.
Zhruba ve 21.40 objevuje posádka vrtulníku Soloy Helicopters vrak helikoptéry. „Skoro tři hodiny po nehodě objevila trosky helikoptéra, která byla konečně vyslaná na místo poslední známé polohy vrtulníku. Helikoptéra, která našla trosky, neposkytla pomoc,“ píše se v žalobě.
Záchranáři na místo dorazili kolem půlnoci. Jediným přeživším, kterého na místě nalezli, byl Horváth. Vedle vážných zranění způsobených při nehodě utrpěl i vážné omrzliny s trvalými následky kvůli čekání na záchranu v mrazivém počasí. Žaloba Kellnerové argumentuje, že pokud by některý z organizátorů letu ihned reagoval na to, že vrtulník přestal vysílat svou polohu GPS, a informoval o tom záchranáře, Kellner a další by přežili.
Byl pilot dostatečně kvalifikovaný?
Někteří blízcí obětí nehody během uplynulých dvou let od tragédie opakovaně poukazovali na to, že pilot zříceného vrtulníku Zachary Russell nebyl dostatečně zkušený. Právníci Kellnerové pak v nynější žalobě dodávají, že Russell pilotoval vrtulník „neopatrným, nedbalým a bezohledným způsobem“.
33letý Russell původně neměl tragický let vůbec pilotovat. „Vím, že se na poslední chvíli měnil pilot, protože někdo dostal covid,“ řekl České televizi v roce 2021 Mlynář z PPF. K Soloy Helicopters nastoupil dva roky před nehodou, jeho předchozí zkušenosti zahrnovaly pilotování vrtulníků s turisty při vyhlídkových letech v okolí Grand Canyonu. Podle výpovědí přátel pro místní televizní stanici KTUU Russell u Soloy Helicopters od počátku létal se stejným typem stroje jako v den tragédie, zpočátku ale především při přepravě nákladů zavěšených pod vrtulníkem. Dodatečný výcvik pro heliskiing absolvoval až v pozdějších měsících u společnosti.
NTSB zatím kvalifikaci pilota veřejně nekomentovala.
Jak v případu dříve rozhodovaly soudy?
Partnerka horského vůdce Grega Harmse Chantel Ramsey loni zažalovala provozovatele zříceného vrtulníku, společnost Soloy Helicopters, kterou vinila z podílu na úmrtí Harmse. Žaloba se opírala o výpověď Horvátha, podle kterého Harms stejně jako Kellner samotné zřícení vrtulníku přežil. Informace o tom, že Kellner žil ještě po nehodě, se dostala na veřejnost právě díky této žalobě. Pomoci, která přišla šest hodin po nehodě, se už ani jeden z nich nedočkal.
Advokáti v žalobě argumentovali, že Harms „v konečném důsledku zemřel kvůli nedostatečnému sledování letu a nedostatečné povinné komunikaci s dotčeným vrtulníkem“. Na vině podle nich bylo i několikahodinové zpoždění, se kterým pracovníci Soloy Helicopters informovali o ztraceném vrtulníku záchranné složky.
Spor skončil mimosoudním vyrovnáním. Jeho podmínky nebyly zveřejněny.
Společnost Soloy Helicopters zažaloval i Horváth. Tvrdí, že firma na havárii reagovala příliš pozdě.
Je heliskiing nebezpečný?
Létání v aljašské divočině je náročné, mezi obvyklé hrozby patří nepředvídatelné počasí a vítr, který může v horách náhle měnit směr i sílu. Heliskiing navíc nutí piloty vrtulníků v těchto náročných podmínkách přistávat na velmi malé ploše na hřebenech hor.
Přesto k leteckým neštěstím při heliskiingu dochází zřídka. Kellnerova nehoda se se svými pěti oběťmi na životech stala dosud nejtragičtější leteckou nehodou při heliskiingu v Severní Americe, napsal magazín Outside. Poslední letecká nehoda při heliskingu v USA s více než jedním mrtvým se stala v roce 1994. Při tragédii, jejíž příčinou byla technická závada, zemřel Frank G. Wells, tehdejší šéf filmového gigantu Walt Disney.
