PROFIL: Jižní Korea – ekonomický zázrak s komunisticko-feudálními rysy

Jižní Korea

Jižní Korea Zdroj: profimedia.cz

Tento týden je pro Jižní Koreu přelomový. Do prezidentského křesla usedla první žena, Pak Kun–hje. Země je na tom ekonomicky velmi dobře, je patnáctým nejbohatším státem světa. Samsung a LG vévodí technologiím, Hyundai a Kia automobilkám. Problém ale vyvolává koncentrace ekonomické síly země do rukou několika rodin, které kruhově vlastní největší konglomeráty, takzvané chaeboly.

Od nové hlavy státu opozice čekala, že s pozicí chaebolů trochu zatočí. Jenže prezidentka je dcerou někdejšího vůdce Pak Čong-hui, který v šedesátých letech u zrodu chaebolů stál…

Kritika veřejnosti proti chaebolům sílí, v loňských průzkumech je 74 procent dotazovaných označilo za „nemorální“. Vůdkyně opozice Han Mjong-sak prohlásila, že konglomeráty jsou pro ekonomiku jed. Levicoví politici tvrdí, že konglomeráty vracejí jen pramálo ze svého úspěchu zpět společnosti.

V zemi, kde hodnota podniků na burze odpovídá českým státním rozpočtům na dvacet let, totiž prakticky neexistuje sociální síť a pod hranici chudoby spadá 45 procent lidí v důchodovém věku. Hlavní roli v korejské ekonomice sehrávají monopoly a oligopoly.

Fakt je, že nejbohatší korejské rodiny v poslední době vydráždily veřejnost už několikrát. Nedávno začalo předávání majetku třetí generaci. Například nejbohatší Korejec, Lee Kum-hi, exšéf a spolumajitel Samsungu, začal převádět vlastnictví na svého čtyřiačtyřicetiletého syna. Ozývají se kritiky, že princip následnictví moci je stejný jako v Severní Koreji, kde se zhruba před rokem stal nejvyšším vládcem další z linie Kimů, Kim Čong Un.

Nedobře na veřejnost působí i fakt, že hlavy chaebolů snadno unikají spravedlnosti. Jak zmíněný šéf Samsungu Lee, tak Čong Mong-ku z Hyundai Motors byli v roce 2007 zadrženi za finanční kriminalitu, ale vězení se vyhnuli. Princip mocenského kruhu totiž ilustruje fakt, že mnozí z rodin chaebolů jsou soudci i zákonodárci. Nejtvrdší kritika na adresu chaebolů souvisí se všeobecným podnikatelským prostředím. Pět největších firem se na korejském hrubého domácího produktu podílí polovinou, zatímco deset už celými osmdesáti procenty.

Chaeboly si vybírají talentované studenty už ve školách, do konglomerátů nastupuje zhruba osmdesát procent nynějších absolventů univerzit. Chaeboly také pod sebe koncentrují technologie a diktují ceny, kontrolují celý ekonomický řetězec. Mimo konglomeráty tak v zásadě nejsou příležitosti, malé firmy nemají šanci přežít. V Koreji platí – buď pracuješ pro chaebol, nebo tě čeká bída.

KoreaKorea

Základ chaebolů vystavěl v šedesátých letech minulého století zmíněný diktátor Pak (v roce 1979 přišel o život při atentátu). V roce 1961 vojensky převzal tehdy válkou zdecimovaný, chudý zemědělský stát, který chtěl industrializovat. Budoucí chaeboly vyšly z původních malých rodinných firem, které v padesátých letech dostaly aktiva japonských firem zbylých po okupaci.

Pak na tomto schématu stavěl řízenou ekonomiku: vrhl se na export, zestátnil bankovní systém a nově vzniklým konglomerátům poskytoval velmi výhodné úvěry – mohly si tak prakticky neomezeně půjčovat a využívat množství nadstandardních výhod. Do čela firem dosadil své lidi zavázané naprostou poslušností. Jižní Korea se politicky stala demokracií až v roce 1987.

Pracovat jako Korejec
O Lee Byung-chulovi, který založil v šedesátých letech Samsung Group, koluje legenda, že byl vzorem všech pracovních ctností. Pracoval sto hodin týdně a zásadně si nebral dovolenou. Volno si údajně za celý život vzal na jediné dopoledne, kdy se mu vdávala dcera. Současný šéf Samsungu, Lee Kum-hi, je jeho třetím synem. Jihokorejská média odhadují majetek tohoto boháče na deset miliard dolarů. Jeho děti a sourozenci také šéfují velkým korejským firmám. Korejci mají nejvíce odpracovaných hodin ročně na světě, kolem 2400. V Jižní Koreji je ale také největší míra sebevražd, podle OECD jich připadá 32 na sto tisíc obyvatel. Sebevraždu spáchala v roce 2005 i Leeova šestadvacetiletá dcera Yoon–Hyung, rodiče se pohřbu údajně nezúčastnili.

Korea přežila irský scénář

Hodnota jihokorejských firem obchodovaných na burze loni dosáhla 1,2 bilionu dolarů. Jižní Korea je podle kupní síly dvanáctým nejbohatším státem světa, podle HDP patnáctým a je sedmým největším světovým vývozcem. Protože má minimum přírodních zdrojů a trpí přelidněností, je označována za „zázrak na řece Han“.

Jižní KoreaJižní Korea | reuters

Přesto Jižní Korea před šestnácti lety zažila státní bankrot, kdy jí MMF musel půjčit šedesát miliard dolarů. Hodnota firem na burze v roce 1997 spadla na třetinu, třetina bank se položila a na svět dopadla takzvaná asijská krize. Z tygra se stalo zvíře na porážku podobně jako Irsko v roce 2008. Na korejský won tehdy zaútočili spekulanti a těžce oslaboval. Přidal se problém množství nesplácených úvěrů v bankách. V následujícím roce se korejská ekonomika smršťovala o více než šest procent za každé čtvrtletí. Obětí krize se stal chaebol Daewoo, který vláda rozparcelovala: divizi osobních automobilů převzal

General Motors, nákladních indická Tata. Korea s asistencí MMF nastartovala řadu reforem finančního trhu a už v roce 1999 se země vrátila k silnému růstu. Odolnost vůči turbulencím se zřejmě touto zkušeností zvýšila. Za současné finanční krize byla Jižní Korea jednou z mála zemí, která jí zcela odolala. Ekonomika rostla od roku 2007 průměrně o 4,3 procenta ročně a podobné tempo jí instituce předpovídají i na další roky – z rozvinutých zemí má být nejrychleji rostoucí ekonomikou.

Zemi se vyplácí sázka na masivní export a znalostní ekonomiku. Přesto zůstává řada nedotažených reforem: privatizace bankovnictví, reforma chaebolů a liberalizace ekonomického prostředí včetně úpadkového práva. Hodnota ročního exportu dosahuje téměř 600 miliard dolarů. Takřka šedesát procent HDP jde v Jižní Koreji ze sektoru služeb, nominální HDP bylo loni 1,3 bilionu dolarů (zhruba šestinásobné oproti Česku).

Analytici: Fenomén Gangnam Style ilustruje i globální změny