Motiv podezřelého zůstává neznámý, není ani jasné, zda chtěl zasáhnout Maroisovou. Šéfka PQ každopádně v okamžiku incidentu mluvila o touze po nezávislosti provincie. Podle některých zdrojů muž křičel: „Angličané se probouzejí!“
Vzhledem k tomu, že si separatisté v parlamentu nezajistili dostatek křesel a budou muset vytvořit menšinovou vládu, je ale uspořádání dalšího referenda o osamostatnění nepravděpodobné.
Pokusy v letech 1980 a 1995 skončily neúspěchem a z průzkumů vyplývá, že nyní by to dopadlo stejně. Odtržení podle nich podporuje jen necelá třetina obyvatel.
„Výsledky těchto voleb vypovídají o faktu, že budoucnost Quebecu leží v Kanadě,“ poznamenal lídr liberálů a dosluhující quebecký premiér Jean Charest, který ve svém obvodu propadl.
Od vlády první ženy v historii Quebecu se tedy dá očekávat spíše prosazování dílčích, kupříkladu jazykových požadavků. Šéfka PQ se kvůli nim chce urychleně sejít s předsedou kanadské vlády Stephenem Harperem, po kterém bude žádat také například kontrolu nad imigrační politikou.
Maroisová však přislíbila spolupráci s ostatními stranami a uvedla, že se chce v první řadě soustředit na ekonomické problémy regionu, hlavně jeho dluh, nejvyšší ze všech provincií. Plánuje mimo jiné zvednout daně lidem s vysokými příjmy.
