„Radiace, kterou zaznamenáváme napříč Tichým oceánem, se do čtyř až pěti let vrátí na úroveň před havárií ve Fukušimě. Radiační pozadí se už nyní významně přibližuje hodnotám, které po sobě zanechalo dřívější testování jaderných bomb v Pacifiku,“ tvrdí v časopisu Annual Review of Marine Science jeden z autorů studie, Pere Masqué z Edith Cowan University v australském Joondalupu.
Studie shrnuje dalších asi dvacet individuálních výzkumů a analýz o úrovních radioaktivního cesia naměřených od Japonska po Severní Ameriku. Cesium je pro sledování šíření radiace „ideálním“ prvkem, neboť jde jednak o vedlejší produkt při výrobě jaderné energie, jednak je ale hlavně rozpustné ve vodě. Výzkumníci průběžně měřili jeho přítomnost na mořském dně či ve vzorcích ulovených ryb. V nich radiace oproti hodnotám ze vzorků z roku 2011, kdy k havárii došlo, poklesla na pouhé jedno procento.
Podle Cowana je ale tato dobrá zpráva o poklesu radiace v oceánu a jeho tvorech bohužel vyvážena tou horší: mořské dno v okolí elektrárny a tamní přístav jsou stále významně zamořeny a budou vyžadovat další monitoring. Z místa nehody totiž navzdory intenzívním snahám nadále dochází k únikům radiace, respektive radiací zamořené vody, k jejímuž zastavení Japonci budují obří podzemní "zmrzlou stěnu". Stále přitom platí odhady, že likvidace následků havárie bude trvat minimálně třicet až čtyřicet let.
