Její výrobu v alpské republice odmítli Rakušané už v roce 1978 v referendu a léta brojí zejména proti jaderným elektrárnám v Česku a na Slovensku. V Rakousku je v současnosti zakázána výroba elektřiny z jaderné energie, nikoli její dovoz. Nevládní organizace si od pondělního summitu slibují, že se jim podaří prosadit změnu příslušného zákona. Rakouský ministr hospodářství Reinhold Mitterlehner to zatím odmítá.
„Také my chceme v zásadě odklon od dovozů jaderného proudu, ale za právně nenapadnutelných a financovatelných podmínek, které nebudou mít negativní dopad na Rakousko jako země energetiky a průmyslu,“ řekl lidovecký ministr. Podle Greenpeace a Global 2000 přitom loni podíl elektřiny z jádra v Rakousku činil čtyři procenta, což je o tři procenta méně než v předchozím roce.
Na prvním jednání o dovozu elektřiny loni v červenci se zástupci vlády, elektrárenských společností a nevládních organizací dohodli, že v budoucnu má být původ proudu řádně označen. „Rakousko chce podle ústavy být bezjaderné. Proto se musí zastavit i dovoz, všechno ostatní by bylo cynické,“ řekl šéf Global 2000 Klaus Kastenhofer. Ministr Mitterlehner však podle něj doufá i v negativní stanovisko eurokomisaře pro energetiku Günthera Oettingera, který prý není „žádný nepřítel energetických koncernů“.
Na proud z jádra nadále sázejí energetické společnosti Verbund, Energie Klagenfurt a Kelag. Naopak hornorakouská společnost Energie AG, tyrolská Tiwag a vorarlbergerská VKW údajně obchodují mnohem transparentněji a mohou prokázat, že jejich elektřina nepochází z jaderných elektráren.
Společnost Verbund má podle ekologických organizací ve svém portfoliu 16 procent elektřiny z jádra, korutanská firma Kelag dokonce 23 procent. Kelag to popírá a hovoří o několika procentech.
Celkem zhruba 15 procent elektřiny proudící do Rakouska je neznámého původu. Tento „šedý proud“ nakupují energetické společnosti na burzách v Paříži a Lipsku a v současnosti ho tvoří jaderná elektřina zhruba z třetiny.
„Distributor nakoupí například u ČEZu, českého provozovatele Temelína, určité množství proudu. Zároveň si obstará například u švédského provozovatele jaderných elektráren levné certifikáty o vodní energii - a sice právě tolik, kolik potřebuje na přenálepkování množství českého atomového proudu na vodní energii,“ kritizoval loni současnou praxi praní „špinavého proudu“ v deníku Der Standard expert Greenpeace Jurrien Westerhof. Ve skutečnosti v takovém případě distributor ve Švédsku koupil jen samotný certifikát, a žádnou elektřinu.
Náklady na zabránění dovozu elektřiny z jádra by podle ekologů byly zanedbatelné. Zřetelné „etiketování“ proudu neznámého původu by stálo 1,9 až 27,9 milionu eur (49 až 713 milionů korun), odhaduje Reinhard Uhrig z Global 2000. V „nejhorším případě“ by prý dodatečné náklady činily 0,3 centu na kilowatthodinu. Průměrná domácnost by to údajně ani nezaznamenala, protože by ji to vyšlo na 13 centů až 1,95 eura za rok.
