Řecko ztratilo přístup k ruské ropě, musí spoléhat na Írán

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: wikimedia.org

Řecko údajně nemůže nakupovat ropu z Ruska, Ázerbájdžánu a Kazachstánu. Podle zdrojů agentury Reuters banky nedají obchodníkům úvěr na nákup kvůli obavám, že případný státní bankrot Řecka by je připravil o peníze. Atény se tak musely navzdory tlaku z Bruselu a Washingtonu obrátit na Írán.

„Firmy, jako je ta naše, s nimi nemohou obchodovat. Je to moc riskantní. Možná nezávislí obchodníci jsou na to připraveni lépe,“ uvedl pro Reuters obchodník, který pracuje pro nejmenovanou velkou mezinárodní společnost. Řecko má čtyři rafinerie, veškerou ropu ale musí dovážet.

„Naše finanční oddělení obchod s nimi prostě odmítá. Nejde o to, že by někdy nezaplatili, je to preventivní opatření,“ řekl jiný obchodník. Další obchodník poznamenal, že jeho společnost nenašla banku, která by byla ochotna obchod s řeckou stranou financovat. „Přišli jsme kvůli tomu o několik dobrých obchodních příležitostí,“ řekl.

Několik zdrojů z trhu také uvedlo, že problémy začaly už před několika měsíci. „Když s nimi mluvíte, vůbec se netají tím, že přežívají na íránské ropě, protože nikdo jiný jim ji prostě nechce prodat,“ vysvětlil jeden ze středomořských obchodníků.

Tvrzení obchodníků potvrzují data rejdařů. Z nich vyplývá, že tankery do Řecka v říjnu dovezly o 25 procent více íránské ropy, než o měsíc dříve. V listopadu budou dodávky ještě větší. Atraktivitu íránské ropy zvyšuje i její nízká cena.

Největší Řecká rafinérie Hellenic Petroleum jakékoli potíže při získávání ropy popřela. Konkurenční Motor Oil Hellas se odmítla vyjádřit. Téměř úplné ochromení transakcí s Řeckem naznačuje, jak se kvůli ztrátě důvěry v důsledku dluhové krize v eurozóně mohou obchodní aktivity v Evropě snadno zastavit. Dluhová krize, která začala právě v Řecku, přitom začíná ohrožovat větší země eurozóny v čele s Itálií.

Řecko nemá žádná domácí naleziště ropy. Zhruba 46 procent loňského dovozu pocházelo z Ruska. Na Írán připadlo asi 16 procent. Saúdská Arábie a Kazachstán se na dovozu podílely každý zhruba z deseti procent, zbytek dodaly Libye a Irák.