„Vše nasvědčuje tomu, že nyní je vhodný okamžik pro vstup českých firem na rumunský trh, pokud už tak neučinily dříve,“ je přesvědčena i prezidentka Česko-rumunské smíšené obchodní a průmyslové komory Jana Klokočková. Velkou podnikatelskou delegaci s sebou měl během nedávné návštěvy země prezident Miloš Zeman, který zdůraznil, že možnosti uplatnění Čechů jsou velmi široké. „Mohou nabídnout participaci při budování energetické a dopravní infrastruktury, samozřejmě při dovozu rumunských potravin, při vývozu českého piva, jde doslova o desítky komodit,“ zdůraznil prezident.
Náskok Česka nad Rumunskem se snižuje
Konkrétním příkladem českých projektů je administrativní budova Green Gate v Bukurešti, kterou minulý měsíc dokončila investiční a developerská skupina S group holding. S rozlohou hrubé nájemní plochy 31 tisíc metrů čtverečních jde o jeden z největších takovýchto projektů v rumunské metropoli. „V Praze bychom už tohle nedokázali, dobrá místa jsou obsazená a saturace trhu na vysoké úrovni,“ podotýká šéfka projektu Vladimíra Nováková. Podle ní Bukurešť aktuálně zaostává za českou metropolí tak o deset let, náskok Prahy ale rychle klesá.
Budova byla ke dni otevření obsazená zhruba ze dvou třetin a Nováková nemá strach, že by se nepodařilo naplnit zbytek. Upozorňuje, že do země nyní přichází řada především amerických firem. „Je to mimo jiné způsobeno dobrou jazykovou znalostí Rumunů a tím, že rumunština jako latinský jazyk nemá silný přízvuk. Pro nadnárodní firmy je to vhodná lokalita pro call centra a podobně,“ vysvětluje. Podotýká však, že jinde než v Bukurešti by se nájemce zřejmě najít nepodařilo.
Pobídky jsou, kvalitní projekty chybí
Místo pro výrobu v Rumunsku aktuálně hledá východočeská společnost Forez, která produkuje kovové a plastové díly pro automobilový průmysl patřící mezi stále perspektivní odvětví. V první etapě chce halu pouze pronajmout a zaměstnat padesát místních. Do dvou až tří let pak chce firma postavit vlastní, v této fázi počítá s 250 zaměstnanci. Výrobky odtud plánuje dodávat nejen na místní trh, ale také do Srbska, Bulharska, na Ukrajinu i do Ruska. „Velký rozdíl je, když přicházíte jako exportér a snažíte se uplatnit své výrobky, a když řeknete, že jste investor,“ popisuje zkušenosti Daniel Brabec, kterého Forez pověřil vyhledáním vhodné lokality.
Země se v průběhu krize potýkala s propadem zahraničních investic, až v poslední době se situace obrací. Zástupce Forezu upozorňuje, že aktuálně se nabízejí nejen možnosti daňových úlev, ale také zajímavé příležitosti získat státní podporu. „Je přebytek peněz a nedostatek kvalitních projektů,“ tvrdí.
Špatné silnice a platební morálka státu
Brabec podobně jako mnoho dalších podnikatelů naráží na problém se zaostalou rumunskou infrastrukturou. Firma proto patrně zvolí místo hned u maďarské hranice. Vláda však slibuje zlepšení, do roku 2018 by se měl počet kilometrů dálnice ze současných více než šesti stovek zdvojnásobit. Podnikatelé působící v Rumunsku také připouštějí, že se častokrát museli obrnit trpělivostí, veškeré schvalovací procesy trvaly podstatně déle než v Česku. Mají zkušenosti také se špatnou platební morálkou státu. Nováková zdůraznila především potíže s vracením DPH, do záležitosti se podle ní muselo vložit velvyslanectví, aby se podařilo proces urychlit.
Podle Klokočkové se však situace zlepšuje. „Podnikatelské klima se dostává od divokého kapitalismu k serióznímu, dlouhodobě udržitelnému podnikání. Procesy se standardizují, zlepšuje se situace v justici, pronikavě se zlepšilo čerpání prostředků z evropských fondů. Doba potřebná k založení firmy je v Rumunsku jedna z nejkratších v Evropské unii,“ podotýká.
Velvyslanec Šitler: O Rumunsku máme falešné představy
Rozdíl mezi Českem a Rumunskem zdaleka není tak dramatický, jak si Češi myslí. Bukurešť by měla zapracovat na změně image, říká český velvyslanec v zemi Jiří Šitler.
E15: Češi Rumunsko stále vnímají jako zaostalou zem. Nakolik se mýlí?
Rumunsko má pořád horší image, než je realita. Mělo by investovat do její změny, protože představa, která u nás i ve většině západní Evropy panuje, je falešná. Je to země, která jde dopředu. Samozřejmě mají různé problémy: nedostatečnou infrastrukturu, výrazně chybí dálnice, občas narážíme na netransparentní podnikatelské prostředí. Rozdíl ale není dramatický.
E15: Jaké vidíte příležitosti pro české firmy?
Záleží na tom, zda jde o investice, nebo vývoz. Určitě je prostor pro export v potravinářském průmyslu. Vždy tu budou fungovat auta a automobilové součástky. I přes legislativní změny zůstává zajímavý sektor energetiky. Příležitosti jsou ve strojírenství, stavebnictví, sektoru infrastruktury a zemědělství. Řada rumunských měst zvažuje obnovu vozového parku MHD, což je také šance pro české výrobce. Mnohé firmy si objevují cesty samy a těží z faktu, že je tu česká menšina a mohou najít česky hovořící zaměstnance.
E15: Co byste firmám při vstupu na trh doporučil?
Určitě alespoň na začátku by měly vyslat pracovníka z ČR, který by na místě dohlížel na chod firmy. Problémem je zpožděné vracení DPH finančními úřady a špatná platební morálka státních podniků.
E15: Zaznamenal jste, že by se byznysu nějak dotkla ukrajinská krize?
Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou Rumuni sledují z politického hlediska s velkým znepokojením. Z ekonomického hlediska je to však zvládnutelné riziko. Vývozy do Ruska a na Ukrajinu představují necelých pět procent rumunského exportu. Země je schopna zabezpečit 80 procent spotřeby plynu z vlastních zdrojů, zbytek sice většinou dováží z Ruska, ale energeticky je na něm mnohem méně závislá než jiné země EU. Ruský kapitál je přítomen v sektoru ocelářství, metalurgie a částečně i zpracování ropy, ale ani tyto sektory neovládá. Neexistují ani přímé vazby mezi rumunským a ruským či ukrajinským bankovnictvím.
