V širší americké politické diskuzi stále panuje pocit, že ruská armáda je na dně jako v době Jelcinovy éry, ale to je špatně, je přesvědčen někdejší představitel Pentagonu Elbridge Colby, který nyní pracuje ve Středisku pro novou americkou bezpečnost. Ruské vojsko se pomalu dostává do půlky modernizačního programu, který je plánován do roku 2020. V té době by mělo mít výzbroj ze sedmdesáti procent novou či vylepšenou. Prezident Vladimir Putin to považuje za svou prioritu a je ochoten zbrojení finančně upřednostnit před jinými sférami. Během této dekády má jít na modernizaci sil na 700 miliard dolarů. Loni Moskva na obranu poprvé od roku 2003 utratila větší podíl HDP než Washington.
Ruský armádní štáb loni ohlásil, že v příštích letech vznikne asi stovka nových základen a logistických zařízení. Místní zbrojaři vyvíjejí kupříkladu nové tanky a letadla, začátek programu obnovy však provázely potíže s kvalitou a rychlostí domácí výroby a korupcí.
Moskva se tak rozhodla část peněz utratit venku. Objednávaly se bezpilotní letouny z Izraele, obrněná vozidla z Itálie, vrtulníkové a výsadkové lodě z Francie či bojový simulátor z Německa. Dodávky ze zahraniční však teď kvůli ruské roli v ukrajinské krizi také mohou váznout, jak už se ukazuje v případě pozastavení německých kontraktů a francouzských hrozeb.
Údaje o celkové velikosti ruské armády se liší, podle různých zdrojů čítají všechny její složky tři čtvrtě milionu až milion lidí v aktivní službě. Realističtějv ší jsou patrně nižší čísla. Prosincová studie Švédské agentury pro výzkum obrany uvádí, že lidské zdroje zůstávají jednou z největších výzev ruské armády. „Byla přijata opatření ke zvýšení atraktivity a zlepšení podmínek, ale služba v ozbrojených silách má u obyvatelstva stále přetrvávající negativní pověst,“ píše se v materiálu. Vojenským plánům nepřeje ani nepříznivý demografický vývoj.
USA jdou opačným směrem a v poslední době výdaje na obranu omezují. Zčásti je to díky ukončení války v Iráku a stahování jednotek z Afghánistánu, částečně kvůli automatickým rozpočtovým škrtům. Nyní je v aktivní službě ve všech složkách amerických sil kolem 1,5 milionu osob, plánuje se ale poměrně výrazné omezení pozemních sil. Přes škrty však Pentagon v absolutních číslech ruské výdaje stále s náskokem překonává. Ačkoli se údaje o vybavení armád rozcházejí, Washington podle dostupných zdrojů převyšuje Moskvu v mnoha kategoriích výzbroje i bez spojenců z NATO. Početní srovnání ale nemusí být vypovídající. Moskva má patrně celkově podstatně víc tanků, většina jich je ale ve skladech a těžko říci, nakolik jsou bojeschopné. Málokdo se přesto domnívá, že by z měření sil vzešlo rychlé vítězství Američanů.
Rusko v historii ukázalo, že je schopné zdolat modernější armády a v případném konfliktu by mělo výhodu domácího prostředí. Tu by do jisté míry smazali spojenci Pentagonu v Evropě a stovky amerických základen po celém světě.
Jakákoli hypotetická porovnání jsou tedy obtížná. Kupříkladu ruská černomořská flotila sice současnosti z velké míry kontroluje Černé moře, někteří analytici však podotýkají, že jejím velkým hendikepem je technický stav. „Zničit by ji mohlo i samotné italské námořnictvo,“ tvrdí expert na Rusko z newyorské univerzity Mark Galeotti. Podotýká rovněž, že flotila je koncipovaná pouze na boj proti dalším lodím. Ve vzduchu by USA měly podle všeho převahu. Ruský analytik Ruslan Puchov ovšem zdůrazňuje, že letecké souboje patří do éry filmu Top Gun. Nevýhoda Ruska v této sféře se podle něj odrazila ve vývoji nejlepších protileteckých systémů na světě. „Je to jako v boxu. Když máte slabší pravačku, musíte to nahradit silnou levačkou,“ argumentuje.
Je také otázkou, zda by měření sil skončilo „jen“ konvenční válkou. Obě země stále disponují jaderným arzenálem, který by způsobil globální katastrofu. Ochrana USA a jejich spojenců přes budování protiraketového štítu v Evropě přitom zůstává omezená.
| S čím se loučí ruští vojáci |
|---|
| Čas od času se v médiích objeví kuriózní informace o tom, jaké vybavení ruská armáda v rámci modernizace vyřadila. Před rokem například opustily sklady plynové masky pro koně. Do výzbroje byly zařazeny ve čtyřicátých letech, do nynějška se zachovalo asi deset tisíc kusů. V minulém roce se také armáda definitivně loučila se staletí používanými onucemi, což vyvolalo velkou publicitu. Postupně mizí i dalšími nemoderní součásti vojenského šatníku. |
Čína má ambice ovládat regionální vody
Do zbrojení se v posledních letech vehementně pustila Čína a znepokojuje tak nejen americké spojence v regionu, ale i Rusko. Peking se ve výdajích na obranu vyšvihl na druhé místo za USA, což podle názorů některých analytiků věstí vznik nové vojenské supervelmoci. Podle střízlivějších hodnocení je však stále čínská armáda na míle vzdálená americké.
Symbolem těchto dohadů se stala první čínská letadlová loď Liao-ning. Podle jedněch hmotný důkaz čínského vzestupu, podle druhých nekvalitní plavidlo, které se podařilo s vypětím úsilí postavit ze sovětského šrotu. Trend je podobný jako v případě Ruska. Peking výdaje zvyšuje, Pentagon snižuje.
Rozdíl ale zůstává velký. Zatímco USA loni investovaly podle Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru do obrany meziročně o osm procent méně, tedy 640 miliard dolarů, u Číny organizace odhaduje vzrůst o sedm procent na 188 miliard. „Poměr může klesat, ale ohromný americký náskok se nesnižuje nijak rychle,“ podotýká Perlo Freeman ze švédské organizace. Čína podle expertů dobře ví, že v dohledném časovém horizontu nemá smysl měřit síly se Spojenými státy na globálním hřišti. Svou sílu ale zřejmě plánuje zhodnotit v lokálních konfliktech, jelikož má s mnoha zeměmi regionu nevyřešené územní spory.
Nejde přitom jen o čistě územní expanzi. Peking chce patrně využít vojenské síly i jako politicko-ekonomického nástroje pro zisk nových zdrojů a trhů. „Ať se podíváte kamkoli od Koreje přes Východočínské moře, Jihočínské moře a dokonce na čínsko-indickou hranici, Čínu téměř obepíná prstenec napětí,“ podotýká australský expert Rory Medcalf. Čína přitom investuje především do vybavení, které má znemožnit americkému námořnictvu operovat v její blízkosti a omezit jeho moc v Tichomoří. Dodnes nemůže zapomenout na rok 1996, kdy americký prezident Bill Clinton demonstroval podporu Tchaj-wanu nasazením dvou letadlových lodí v oblasti. Přesně tomu chce Peking do budoucna zabránit. Odborníci zároveň podotýkají, že aktivity Pekingu vedou další země k těsnější vojenské spolupráci mezi sebou, respektive s Washingtonem. O tom svědčí i aktuální cesta prezidenta Baracka Obamy po regionu, během níž byla podepsána kupříkladu nová desetiletá dohoda s Filipínami umožňující zvýšenou přítomnost amerických sil.
Indie sází na letadlové lodě
Pozici světové armádní čtyřky před silnými evropskými hráči zaujímá v nejrůznějších žebříčcích Indie. Bojeschopnost si musí udržovat kvůli sousedství s Pákistánem, v poslední době ale stále více roste její obava z Číny. Země by přitom sama ráda hrála větší bezpečnostní roli v regionu. Zatímco v případě pákistánské hrozby se Dillí soustředilo hlavně na jaderný program a rozmach pozemních a vzdušných sil, vzrůstající vliv Číny ji nutí také k rozvoji námořnictva. Soutěžení dvou nejlidnatějších zemí se v poslední době projevuje hlavně závody v letadlových lodích.
Indie na podzim obdržela od Rusů modernizované plavidlo, které teď nese název INS Vikramaditya. Už v létě navíc spustila na vodu letadlovou loď domácí výroby INS Vikrant, která teď prochází testy a do služby má být plně zařazena v roce 2018. Podle mnohých názorů se tak Indický oceán stává hlavní arénou pro regionální válečné hry. Indie, která se 14 procenty dominuje světovému dovozu zbraní, by také ráda zvýšila domácí výrobu vojenského materiálu. Pokroku však brání korupce, byrokracie a různé zákulisní hry včetně sporů mezi státním sektorem a soukromými firmami.
