Rakety Buk-M1 byly podle dosavadního vyšetřování použity při sestřelení malajsijského letadla nad Donbasem, při němž v polovině července zemřelo téměř 300 lidí. Podle Kyjeva byla osudná raketa vypálena z míst, která kontrolovali proruští vzbouřenci. Ti jakýkoli podíl na katastrofě odmítají.
Ruská kontrarozvědka FSB při hraniční kontrole zadržela ukrajinského občana Denise Dančenka, který chtěl na Ukrajinu propašovat elektronické řídící systémy pro protirakety S-300 a Buk-M1, napsal Interfax. Vývoz těchto komponentů je přísně zakázán. Dančenko se údajně v plném rozsahu přiznal a z Ruska byl vyhoštěn, uvedla agentura. Součástky na hranicích deklaroval jako klimatizační zařízení.
FSB zároveň oznámila, že letos několikrát zaznamenala pokusy nezákonně získat na území Ruska součástky k protiletadlovým raketám a vyvézt je na Ukrajinu. Pachatelé prý jednali z pověření velitelů ukrajinské protivzdušné obrany.
| Systém Buk dokáže sestřelit cíle přes 20 km vysoko |
|---|
| Mobilní protiletadlový systém 9K37 Buk (Severoatlantická aliance používá označení SA-11 Gadfly, neboli Ovád) zařadila sovětská armáda do výzbroje v roce 1979, později prošel dalším vývojem a vylepšením. Navázal na starší komplet 2K12 Kub, přezdívaný kvůli typickému vypouštěcímu zařízení s trojicí raket a své účinnosti „tři prsty smrti“. |
| Celý protiletadlový systém se skládá z několika pásových vozidel - velitelského vozu, vozidla vybaveného radiolokátorem a dvou druhů mobilních odpalovacích zařízení (jedno má vedle čtveřice raket i radar, druhé nikoli). Pásové mobilní odpalovací zařízení vybavené radarem přitom dokáže fungovat i nezávisle. |
| Každý odpalovací komplet je vybaven čtveřicí raket s poloaktivním radarovým řízením, které jsou dlouhé zhruba 5,5 metru a váží přibližně 700 kilogramů (70 kg má bojová hlavice). Dosahují čtyřnásobku rychlosti zvuku a jejich dolet a dostup se liší podle verze. Nejmodernější střely dokážou zasáhnout cíl vzdálený až 50 kilometrů a letící 25 kilometrů vysoko. |
| Systém Buk je dnes ve výzbroji řady států v postsovětském prostoru, nejmodernějšími verzemi disponuje ruská armáda, pro kterou se stále vyvíjí. Disponují jím ale také ukrajinské ozbrojené síly. |
| Z dalších uživatelů je možné jmenovat Sýrii, Venezuelu nebo Finsko, kam se systém dostal v rámci deblokace ruského dluhu. Koncem 80. let plánovala jeho pořízení i československá armáda, po politických změnách z toho ale sešlo. |
