Rusko vychrlí až 4,5 milionu kusů dělostřelecké munice. Produkce tanků je ale čarováním ve skladech
Ruský postup na ukrajinském bojišti straší Kyjev i Západ a často skloňovaným názorem je, že ho umožňuje robustní válečná výroba v útočící zemi. Ekonomika agresora překvapila odolností vůči západním sankcím a schopností přizpůsobit se frontovým požadavkům. Současné zatýkání v rezortu obrany ale opět naznačuje, že válečná mašinérie není pod povrchem tak funkční, jak se Kreml navenek snaží tvářit.
Od přesunů ve vládě, během kterých musel post ministra obrany opustit Sergej Šojgu, skončilo za mřížemi už několik vysoce postavených osob z úřadu kvůli obvinění z korupce. „Na ministerstvu obrany bylo mnoho informací o korupčních schématech, hromadily se trestní případy. Ale Šojgu měl jako ministr obrovský vliv a vyšetřovatelé je nesměli stíhat,“ řekl listu The Moscow Times nejmenovaný vládní zdroj.
Spekuluje se však o tom, že za čistkami v rezortu může být mocenský boj mezi jednotlivými bezpečnostními složkami, ve kterém slaví úspěch tajná služba FSB. Aktuální chaos každopádně posiluje pochyby o stavu ruské armády a schopnosti země účelně řídit výrobu zbraní a dodávky na frontu.
Západ se v poslední době při hodnocení ruské válečné výroby soustředí hlavně na převahu agresora v množství používané dělostřelecké munice. Experti však naznačují, že Moskvě už se daleko méně daří vyrábět nové tanky a další složitější zbraně. Domnívají se, že oficiální čísla o „zbrusu nové“ technice jsou přinejmenším zavádějící. Pochybují rovněž o udržitelnosti tempa ruské produkce.
Kreml produkuje dělostřeleckou munici třikrát rychleji
Dělostřelectvo hraje na ukrajinském bojišti zásadní roli, a tak je plynulost dodávek této munice klíčová. A Kyjev a Západ v tomto směru jednoznačně zaostávají za ruskou schopností zásobovat se z domácích i zahraničních zdrojů. Televize Sky News aktuálně informovala, že Kreml produkuje tyto granáty třikrát rychleji než ukrajinští dodavatelé a za čtvrtinovou cenu.
S odkazem na šetření konzultační společnosti Bain & Company televize tvrdí, že ruské továrny letos vyprodukují celkem 4,5 milionu kusů munice, kdežto americké a evropské podniky jich vyrobí 1,3 milionu. A zatímco západní granáty ráže 155 milimetrů stojí v průměru čtyři tisíce dolarů, ruské výrobní náklady na granáty ráže 152 milimetrů podle tohoto zdroje činí zhruba tisíc dolarů.
Zpočátku jara rozvědky zemí NATO podle CNN tvrdily, že Rusko chrlí dělostřeleckou munici tempem 250 tisíc kusů měsíčně, tedy tři miliony ročně. Pro srovnání, americkým cílem je zvýšit výrobu dělostřeleckých granátů na sto tisíc měsíčně do konce příštího roku. Nové produkční linky vznikají i v Evropě, například v Německu. Výroba ale zůstane omezená. Kupříkladu budoucí továrna Rheinmetallu má zhotovovat 200 tisíc kusů za rok.
Kvalita ruských granátů kolísá
Ovšem ani Kreml nejspíš stále nemá tolik munice, kolik by potřeboval. Britský Royal United Services Institute (RUSI) míní, že v ruských zásobách jsou zhruba tři miliony starých dělostřeleckých nábojů, ale že velká část z nich je ve špatném stavu. K tomu Kreml shání munici venku.
Odhady dodávek ze Severní Koreje se liší, jdou však až do milionů kusů. Část munice však nejspíš nefunguje a musí se v Rusku restaurovat. Ani domácí výroba přitom není zcela spolehlivá. Ruští vojáci si podle Ústavu pro studium války (ISW) stěžují na to, že množství výbušnin v granátech kolísá, čímž se liší jejich účinnost.
I tak mohou Ukrajinci v současnosti vypálit na pozice útočníka jednou na každých jeho pět výstřelů. Síly Kyjeva tvrdí, že nouze je vycvičila v dovednosti využít každý granát vysoce účelně. „Často dokážeme s jedním, dvěma nebo třemi granáty zcela zničit cíl,“ řekl zmíněné britské televizi nadporučík Kosťantyn, který se snaží zastavit ruskou invazi v Charkovské oblasti.
V této situaci je proto velmi důležitou součástí pomoci takzvaná česká iniciativa, tedy nákup munice z dalších zemí. Ukrajina by touto cestou měla dostat stovky tisíc dělostřeleckých granátů. Ty ale nejsou jedinou municí, která Ukrajině chybí. Její vojáci si stěžují například i na nedostatek protitankových střel.
Ty vyrábí například firma Thales z Belfastu. Když ale továrnu v dubnu navštívila Sky News, zjistila, že je v provozu pouze čtyři dny v týdnu od sedmi do šestnácti hodin. Šéf Thales Belfast Philip McBride přitom tvrdí, že výroba v tomto podniku se od počátku roku zdvojnásobila a existuje prostor na její další navýšení.
Nových tanků je velmi málo
Papírově se Rusku daří i v dalších oblastech. Státní zbrojařský konglomerát Rostec tvrdí, že loni se produkce tanků zvýšila sedmkrát a v případě lehkých obrněných vozidel 4,5krát. Na konci prosince ministerstvo obrany v Moskvě uvedlo, že v průběhu minulého roku armáda obdržela více než 1500 tanků a 2 200 obrněných vozidel.
Americké Středisko pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) však ve své analýze varuje před nedostatkem věrohodných údajů. „I když jsou tato čísla působivá, autoři této zprávy se domnívají, že jsou nafouknutá,“ podotýká CSIS. Dodávky tanků podle něj patrně zahrnují i opravené stroje, a to nejspíš z velké míry. K tomu dodává, že Rusko jen loni na bojišti přišlo pravděpodobně o šest set až devět set tanků.
Moskva tak na frontu posílá i šest až sedm dekád staré tanky typu T-62 a T-55. Ve skladech má několik tisíc kusů této techniky, část se však dá použít pouze na součástky. Další byly zmodernizovány a mají například moderní optiku a lepší pancéřování. Zřejmě nejpopulárnější úpravou se staly protidronové klece, o jejichž účinnosti se však polemizuje.
„Ruské síly budou pravděpodobně i nadále po celý rok 2024 využívat starší tanky, vzhledem k tomu, že jsou k dispozici ve velkém počtu a lze je relativně rychle a snadno doplnit,“ předpokládá CSIS s tím, že tyto stroje jsou však stále zranitelné drony a protitankovými střelami. „Ruské ministerstvo obrany se snaží posílit výrobu pokročilejších variant jako například T-90, T-80 a T-72, zatím ale není známo, zda toto úsilí přinese zamýšlené výsledky,“ dodává středisko.
Švédská výzkumná obranná agentura FOI se domnívá, že Rusko je nyní schopné produkovat 520 tanků ročně, ovšem zmíněné novější modely pouze v desítkách a ve většině případů jde i podle ní o renovaci starších kusů. „Dodávky zbraní a jejich dílů ze skladů včetně kanibalizace systémů zůstávají hlavním zdrojem plnění potřeb ruských ozbrojených sil,“ tvrdí i americký think tank Jamestown Foundation.
Nejsou lidi ani výrobní stroje
Rostec připustil, že dlouho opěvovaný tank T-14 Armata se na bojiště nejspíš ani nepodívá. „Pokud jde o funkčnost, je samozřejmě mnohem lepší než stávající tanky, ale je příliš drahý, takže armáda jej nyní pravděpodobně nepoužije,“ prohlásil ředitel firmy Sergej Čemezov v rozhovoru pro RIA Novosti.
Zřejmě ještě více se armáda agresora spoléhá na zásoby v případě nahrazování obrněných vozidel, a podle některých zdrojů tak musí stále častěji improvizovat. Odborníci míní, že kanibalizovat ve skladech může Rusko úspěšně ještě dva tři roky a je otázkou, co se stane potom. Think tank Jamestown Foundation je přesvědčen, že ruská válečná výroba má mnohem větší potíže, než oficiální zdroje připouštějí. Armádní rozpočet bobtná, ale továrny se potýkají s navýšením kapacity.
V obranném průmyslu pracuje 3,5 milionu lidí oproti nanejvýš 2,5 milionu před válkou. Přestože přetahoval zaměstnance jiným sektorům vyššími platy, budou mu zřejmě brzy chybět stovky tisíc kvalifikovaných pracovníků. Velkou potíží jsou i výrobní stroje, které si dříve Rusko obstarávalo v zahraničí, nyní ale nemá přístup k odpovídajícímu servisu. Chybějí komponenty, továrny zřejmě někde už loni využily součástky určené pro letošní výrobu.
Expert na ruskou obranu Pavel Luzin podotýká, že by se výroba měla zaměřit na co nejomezenější množství druhů zbraní. Místo toho se jich Kreml nadále snaží produkovat celou plejádu, což je náročné a drahé. „Například místo jednoho až dvou typů raket jich Rusko vyrábí deset. To je plýtvání zdroji, penězi, inženýry a dělníky,“ vysvětluje.
Odhady aktuální schopnosti Kremlu produkovat rakety se přitom liší. Před rokem například ukrajinská rozvědka došla k závěru, že měsíčně vyrábí kolem šedesáti střel s plochou dráhou letu, pět balistických raket Iskander a dva kinžaly. Od té doby se však výroba zřejmě zvýšila, aktuálně se píše o ruské schopnosti dodat 170 raket měsíčně.
Rakety se západními součástkami
Zároveň se objevovaly zprávy, že Moskva si střely v loňském druhém pololetí šetřila na letošek, kdy Ukrajinu drtí leteckými údery. Experti očekávají, že Kreml bude stále častěji používat rakety v kombinaci s drony, jejichž výroba v Rusku loni zaznamenala velký rozmach. Levné drony přetěžují protivzdušnou obranu a zvýší tak šance na úspěšný raketový úder. Analýza The Wall Street Journal uvádí, že ukrajinská schopnost zachycovat ruské rakety i kvůli tomu v posledních měsících razantně poklesla.
Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že loni poslalo na frontu 22 tisíc dronů, i tato čísla je však těžké potvrdit. Stejně tak není jasné, kolik jich mělo být domácího původu. Válčící země začala kromě svých vlastních typů dronů produkovat bezpilotní letouny podle vzorů íránských Šáhidů, které používá od počátečních fází války. Moskva vyvinula přinejmenším dva typy dronů podobné íránským: Geran a Italmas. A Západ odhaduje, že jich každý měsíc sestrojí 300 až 350.
Na počátku letošního roku Rusko oznámilo, že v příštích letech plánuje každý rok produkovat celkem 32 tisíc dronů. V zemi se v souvislosti se snahou horečnatě navýšit výrobu rozhořela kritika praxe, kdy obranný průmysl skupuje civilní zařízení, především nákupní centra v husté zástavbě, a využívá je k průmyslovým účelům. Jak na ukrajinské straně, tak na té ruské se na výrobě malých, levných, původně civilních dronů podílejí také dobrovolníci, kteří je montují i v domácích podmínkách.
Zároveň se objevují zprávy, že plánovou produkci bezpilotních letounů se nedaří plnit kvůli sankcím, které uazvřely přísun evropských komponentů. Kyjev dlouhodobě poukazuje na to, že v raketách a dronech nepřítele se nachází západní mikroelektronika, která se do Ruska zřejmě dostává přes Čínu a další země. Zdůrazňuje, že ruskou schopnost ničit ukrajinskou infrastrukturu by omezilo nejen dodání dalších systémů protivzdušné obrany, ale také zalátání sankčních děr a důrazné postihování společností, které se na dodávkách součástek podílejí.
