Postihy prohloubily dosavadní problémy země. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že v uplynulém roce ekonomika země poklesla o jedno procento. Ještě v roce 2010 přitom HDP vzrostl o šest procent a v následujícím o dvě procenta.
Země po uvalení sankcí do jisté míry přešla na barterový obchod, za ropu dostává obilí, ovoce, ale také třeba cihly. Výrobcům, kteří se už delší dobu potýkali s rostoucími cenami benzinu, elektřiny i vody, přibyly další problémy. Stěžují si na drahý dovozový materiál a součástky. Vláda totiž výrazně omezila program výhodného nákupu cizích měn. Podniky propouštějí nebo personálu nevyplácejí mzdy, některé továrny byly uzavřeny.
Do svízelné situace se dostalo také mnoho leteckých společností, které dluží za palivo. Ministerstvo ropy jim nepovolí další odběr, dokud nezaplatí. „Naše země čelí hospodářské katastrofě. Od vlastníka po řadového zaměstnance, nikdo si nemůže být jistý,“ řekl listu Wall Street Journal manažer Bidžan, který nechtěl uvést příjmení.
Inflace stále stoupá a odhaduje se, že riál od roku 2011 ztratil 80 procent své hodnoty. Podle zahraničních novinářů se v současnosti pro střední třídu stávají luxusem knihy a časopisy, chudší rodiny musí omezovat i nákup potravin. „Postupně jsme z jídelníčku vyškrtli mléko, jogurty, sýry a máslo. Ceny rostou skoro denně a my si to nemůžeme dovolit,“ popsala situaci v Teheránu americkému deníku matka dvou dětí.
Potíže jsou patrné i v zahraničí. Dubaj zaznamenala pokles perských investic, Turecko tvrdí, že počet návštěvníků z Íránu spadl v poslední době asi o třetinu.
