Třiasedmdesátiletý důchodce Kamál G. sedí v řeznictví a světu kolem sebe už nerozumí. Za kilogram mletého masa musí vdovec zaplatit přes 200 tisíc íránských ríjálů (zhruba 162 korun). Ještě před pár měsíci přitom nestálo ani polovinu. Se svým skrovným příjmem si už dlouho nemůže dovolit šťavnaté steaky, pár týdnů už ani drůbeží maso. Teď se možná už brzy bude muset vzdát i svého oblíbeného mletého. „Pak si začnu mazat na chleba jadernou energii,“ žertuje důchodce - v narážce na sporný íránský jaderný program, který je hlavní příčinou sankcí a současné krize v Íránu.
OBRAZEM: Každodenní život v Teheránu
„Horší než všechno ostatní je zastavení veškeré spolupráce mezinárodních bank s Íránem. Nedá se platit ani přijímat platby,“ říká jistý ekonomický expert v Teheránu. Z tohoto důvodu podle něj musely i země, které se na sankcích nepodílejí a ani je nechtějí, zastavit některé projekty s Íránem.
Ani drobní podnikatelé, kteří po celá desetiletí obchodovali s cizinou, v tom kvůli bankovnímu embargu nemohou pokračovat. Všechno, co nějak souvisí s cizinou a co dříve platilo za samozřejmé, jako například tankování íránských dopravních letadel na evropských letištích, se stalo problémem.
Psychologická válka o rijál
Dokonce i prezident Mahmúd Ahmadínežád, který se jinak s heroickou rétorikou snaží sankce bagatelizovat, označuje přerušení mezinárodních bankovních spojení za hlavní problém. V důsledku embarga na vývoz ropy kromě toho ztratil Írán 25 až 40 procent svých hlavních příjmů. Sankce mimo to také zastavily vytoužené zahraniční investice v Íránu.
Symbolický pro krizi je devizový kurz. Od počátku roku ztratil ríjál vůči zahraničním měnám dvě třetiny své hodnoty.
„Devizová krize nemá žádný ekonomický základ, je to jen psychologická válka,“ říká Ahmadínežád. Experti mu dokonce dávají za pravdu. „Dopady sankcí jsou skutečně podmíněny více psychologicky než ekonomicky, ale i to stačí pro paniku, inflaci a nakonec hospodářskou nestabilitu,“ říká univerzitní profesor z Teheránu.
Od Ahmadínežáda se začínají odvracet příznivci
Dokonce i obchodníci na bazaru, původně stoupenci íránského vedení a zčásti i Ahmadínežádovi příznivci, už toho mají až po krk. „Jak můžu dělat rozumné obchody, když se směnný kurz drasticky mění ze dne na den,“ říká Husajn Alí, jeden z nich.
Proto se on a mnozí další trhovci minulý týden rozhodli pro krátkodobou stávku. Během ní ostře kritizovali i jadernou politiku Teheránu jako spouštěč krize. „S obchodníky na bazaru by si nikdo neměl zahrávat, Ahmadínežáda a vládu ale nakonec nenapadlo nic lepšího, než bazar a devizový trh kontrolovat policejní silou,“ říká íránský novinář, který patří ke kritikům režimu.
Politické vedení apeluje na obyvatelstvo, aby se „hospodářské válce“ bránilo „hospodářstvím odporu“. Jinými slovy: vytrvat a přečkat.
A jako by hospodářská krize už sama o sobě Íráncům nestačila, přidávají se k ní ještě izraelské hrozby útoku na íránská jaderná střediska. „Situace je tvrdá, bohudík máme ale ještě mír. Bůh ví, co se stane, kdyby navíc přišla i válka,“ říká důchodce Kamál G.
