„Jsem připraven předat Rusku dva ruské vojáky, zadržené na našem území kvůli účasti v ozbrojené agresi proti Ukrajině. Soud s nimi je v závěrečném stádiu. Hned poté jsem připraven cestou příslušných procedur zajistit jejich předání Rusku,“ řekl Porošenko. Zdůraznil, že nastal čas, aby ruský prezident Vladimir Putin splnil slib, daný při jednáních s účastí německé kancléřky a francouzského prezidenta, že se Savčenková vrátí domů, což však před rozhodnutím soudu není možné.
Kreml na Porošenkovu výzvu reagoval vyhýbavě. „Ruská strana bude postupovat v přísném souladu s národní legislativou,“ řekl agentuře TASS prezidentský mluvčí Dmitrij Peskov. „O ostatním může rozhodnout jedině prezident. A jaké to bude rozhodnutí, zatím nelze říct,“ dodal mluvčí.
Porošenko měl podle médií zjevně na mysli ruské občany Jevgenije Jerofejeva a Alexandra Alexandrova, které ukrajinští vojáci zajali loni v květnu v přestřelce se separatisty na východě Ukrajiny. Nyní je soudí v Kyjevě jako teroristy. Podle Kyjeva jde o příslušníky ruských speciálních sil, ruské ministerstvo obrany tvrdí, že z armády odešli.
Česká diplomacie dnes vyzvala Moskvu, aby Savčenkovou „s ohledem na humanitární důvody a přijaté mezinárodně právní závazky“ neprodleně propustila a umožnila její návrat domů. Ministerstvo zahraničí v prohlášení odůvodnilo svou žádost naplňováním minských mírových dohod z loňského února, které ukládají bojujícím stranám propuštění všech vězněných osob.
Premiér Bohuslav Sobotka v pondělí prohlásil, že řešením pro Savčenkovou by mohla být výměna zajatců mezi Ukrajinou a Ruskem. „Podporujeme naplnění i té časti minských dohod, která se týká výměny válečných zajatců, a to podle mého názoru by mohlo být řešení pro paní Savčenkovou,“ řekl Sobotka.
Imunita neplatí
Savčenková (34) podle obžaloby v červnu 2014 na východě Ukrajiny jako příslušnice dobrovolnické jednotky bojující na straně vládních sil navedla palbu ukrajinské armády na ruské novináře, z nichž dva zahynuli. Podle obhajoby byla ale tou dobou již zajata proruskými separatisty, kteří ji předali Rusům.
„Důkazy obžaloby jsou věrohodné a úplně vyvracejí verzi obhajoby o nevině Savčenkové,“ uvedl soudce Leonid Stěpaněnko a dodal, že „náprava Savčenkové je možná jen v izolaci od společnosti“.
Soud uvedl, že imunita ukrajinské poslankyně a členky Parlamentního shromáždění Rady Evropy nebrání odsouzení Savčenkové, protože mandát získala až po spáchání inkriminovaných zločinů, jakož i po zatčení a uvalení vazby.
Ukrajinka předem oznámila, že se proti verdiktu nemíní odvolat. Podle obhájců si tak zablokuje možnost napadnout rozsudek u Evropského soudu pro lidská práva, ale Savčenková doufá, že zřeknutí se odvolání by mohlo urychlit její vydání do vlasti. Na propuštění Ukrajinky kromě Kyjeva naléhají i západní státy. Ruský tisk spekuluje, že přísný rozsudek může předznamenávat ochotu Kremlu vyměnit odsouzené Ukrajince za ruské zajatce, popřípadě za zmírnění sankcí.
| Nadija Savčenková (34) |
|---|
| Ukrajinská letkyně Savčenková byla v Rusku zatčena v červnu 2014 proto, že údajně nese podíl na smrti dvou ruských novinářů u východoukrajinského Luhanska, kam jako důstojnice ukrajinského letectva navedla palbu ukrajinských jednotek. V důsledku toho zahynuli 17. června 2014 ruští novináři Igor Korneljuk a Anton Vološin. Do Ruska se podle žaloby dostala jako uprchlice. Obžaloba navrhla trest 23 let vězení (hrozilo jí až 25 let) za údajnou vraždu a překročení hranic. Dnes jí soud poslal za mříže na 22 let. |
| Advokáti Savčenkové tvrdí, že separatisté zajali jejich klientku ještě dříve, než k neštěstí došlo, a pak ji předali ruským úřadům. Sama Savčenková se hájí, že jen plnila svou povinnost a v řadách dobrovolnickém praporu Ajdar bojovala za vlast na ukrajinském území a neuznává právo Ruska ji soudit. |
| Po svém zatčení byla převezena z vazební věznice ve Voroněži do Moskvy, kde se musela podrobit psychiatrickému vyšetření, proti čemuž protestovala. Soud ale dospěl k závěru, že opatření bylo v souladu se zákonem, a proto stížnost obhajoby zamítl. Soud poté několikrát prodloužil její vazbu a Savčenková byla zadržována v Lefortovské vazební věznici v Moskvě. |
| V prosinci 2014 se Savčenková pokusila vymoci si svobodu hladovkou, kterou však v březnu 2015 po varování lékařů přerušila. Další hladovky začala držet loni v prosinci a tento měsíc. O svém věznění napsala knihu nazvanou „Silné jméno Nadija“ (v ukrajinštině „nadija“ znamená také „naděje“), která byla vytištěna nákladem 10 tisíc výtisků. |
| V říjnu 2014, kdy byla již ve vězení, byla zvolena poslankyní kyjevského parlamentu za stranu Vlast bývalé premiérky Julije Tymošenkové, která Savčenkovou demonstrativně zařadila na první místo kandidátky. |
| USA a Evropská unie vyzývají ruského prezidenta Vladimira Putina k osvobození Savčenkové a existuje také výzva poslanců Evropského parlamentu uvalit na Putina a další hodnostáře kvůli Savčenkové další sankce. Podle šéfa české diplomacie Lubomíra Zaorálka by Česko případné návrhy na tyto sankce podpořilo. V řadě měst nejen na Ukrajině se konalo už několik demonstrací za její propuštění. |
| Savčenková se narodila v Kyjevě 11. května 1981. Má sestru Viru, která se angažuje v boji za její osvobození. Podle výpovědí Viry Savčenkové Nadija vstoupila do armády již ve svých 16 letech, před výsadkářským výcvikem pracovala jako radistka. V letech 2004 až 2008 sloužila podle dostupných zdrojů jako jediná žena v ukrajinské misi v Iráku, v hodnosti nadporučíka byla členem výsadkových vojsk a střelcem na vrtulníku Mi-24. |
| Po návratu domů v roce 2008 se obrátila na ministerstvo obrany s žádostí, aby mohla nastoupit na prestižní Charkovskou leteckou univerzitu, kde mohli do té doby studovat jen muži. Ministr obrany jí studium povolil a Savčenková školu zdárně absolvovala. |
| V roce 2010 narukovala k 3. leteckému pluku ve městě Brody ve Lvovské oblasti. Poté vstoupila do dobrovolnické jednotky Ajdar, která bojuje proti proruským separatistům na východě Ukrajiny. Již dříve se stala veřejně známou osobou, když jako reprezentantka armády vystupovala v několika show a pořadech. |
