Severní Koreu rozlítily nové sankce, jež byly odvetou za únorový atomový test. Jejich cílem je zastavit přísun materiálu a financí na vývoj jaderných zbraní. Text rezoluce mimo jiné zakazuje i vývoz luxusního zboží do KLDR. Její přijetí podporoval i Peking, analytici ale zpochybňují, že bude sankce skutečně dodržovat.
„Čína a Severní Korea mají normální vztahy. Zároveň ale také vystupujeme proti tomu, aby Severní Korea prováděla jaderné testy,“ vysvětlil na tiskové konferenci stanovisko země představitel ministerstva zahraničí v Pekingu.
Šéf čínské diplomacie Jang Ťie-čch’ podotkl, že nejlepší cestou k uklidnění situace stále zůstává dialog. Pchjongjang
ale zatím velkou chuť k diskuzím nejeví. V sobotu uvedl, že bude dál usilovat o to, aby se stal plnohodnotným jaderným státem bez ohledu na nové mezinárodní postihy.
Podle analytiků začíná čínskému vedení docházet trpělivost s nukleárními aktivitami sveřepého souseda, zároveň by se ale nerado vzdalo letitého spojenectví. „Čínský kalkul se pomalu dostává k otázce: je pro nás Severní Korea spíše záteží nebo přínosem?“ míní podle Reuters americký expert na toto téma Paul Haenle, který se účastnil šestistranných rozhovorů o severokorejském jaderném programu.
I když je situace na Korejském poloostrově vyhrocená, nejsou ostré výroky v repertoáru KLDR ničím výjimečným. Spíše než o síle mohou ve skutečnosti vypovídat o zoufalství země. „Hrozba preventivním jaderným útokem je spíš bluf než realita, severokorejští lídři vědí, že by to byla sebevražda. A útok na USA se zdá být kvůli ještě pořád primitivní technické úrovni severokorejského raketového programu neproveditelný,“ řekl BBC expert na Koreu z institutu Chatham House John Swenson-Wright.
Mezinárodní společenství každopádně dává najevo, že se vydírat nenechá. Soul rovněž nasadil ostrou rétoriku a Spojené státy Pchjongjang varovaly, že provokacemi nedosáhne ničeho jiného než prohloubení své izolace.“ Jestliže Severní Korea užívá nové hrozby k tomu, aby dostala Spojené státy k jednacímu stolu, nevšimla si, jak se názor ve Washingtonu, Soulu, Tokiu a Pekingu během série krizí změnil,“ poznamenal Matt Stumpf z washingtonské Asia Society s tím, že co možná fungovalo dříve, už nezabírá.
KLDR přes změny patří k nejchudším státům
Všeobecně se má za to, že KLDR je na tom po hospodářské stránce nevalně, nikdo ale neví nic přesného. Jisté každopádně je, že ani masivní nárůst obchodu s Čínou ji nedostal z pozice jedné z nejchudších a nejméně rozvinutých zemí světa. Hrubý národní příjem Severní Koreje na obyvatele podle odhadů dosahuje pěti procent příjmu jižního souseda.
Jedním z mála zdrojů informací o severekorejské ekomomice je jihokorejská centrální banka. Statistiky za uplynulý rok ještě nemá, podle loňské zprávy HDP Severní Koreje v roce 2011 poprvé za tři roky vzrostl, a to o 0,8 procenta. Je ale třeba připomenout, že loni se země potýkala s ničivými záplavami, dá se tedy předpokládat, že se jí pozitivní trend nepodařilo udržet.
Zemědělství totiž podle banky tvoří téměř čtvrtinu hospodářství. Služby představují necelou třetinu, nejvýznamnější je pak těžba a průmysl (hlavně těžký), celkově tvoří 37 procent HDP. S osmi procenty je významné ještě stavebnictví. Pro srovnání – u jižního souseda KLDR se zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu podílí z necelých tří procent, služby z 58 procent, z hlediska průmyslu jsou na tom oba státy podobně.
Hospodářství izolované země je přitom stále závislejší na Číně. Agentura Bloomberg s odkazem na statistický úřad v Soulu uvedla, že zahraniční obchod Severní Koreje v roce 2011 dosáhl osmi miliard dolarů. Výměna s Čínou představovala 70 procent této částky, o rok dříve to přitom bylo 57 procent.
K sousedovi Pchjongjang vyváží podstatnou část svých surovin včetně uhlí, aby získal peníze na jaderný program. Podle některých názorů jsou však mnohá naleziště přírodních zdrojů těsně před vyčerpáním. Pchjongjang dováží hlavně ropu, nákladní auta, ale také třeba mouku. Země si v posledních letech hodně slibovala od přílivu čínských investorů do dvou speciálních ekonomických zón, realita však podle dostupných zpráv zůstává za očekáváním.
Když letos v lednu navštívil zem šéf Googlu Eric Schmidt, byl v jeho týmu historik John Delury, přednášející na soulské univerzitě. Od roku 2009 se do země dostal už počtvrté. „Ukazatele ekonomické vitality můžete vidět v dopravě – více aut v ulicích, rozmanitější vozidla, stejně tak nově otevřené supermarkety a restaurace. Ale stále jde o žalostně nefungující hospodářství,“ popsal změny časopisu New Yorker.
Deutsche Welle zase přineslo zkušenosti německého podnikatele, který v Pchjongjangu rozjel v roce 2008 se severokorejským partnerem softwarovou společnost, v níž zaměstnává tři desítky lidí. „Jsou velice vzdělaní, ale mají malé povědomí o západním ekonomickém stylu a nevědí, jak jednat s cizinci,“ líčí Volker Elösser. Podle něj tak dochází k paradoxním situacím, kdy mají zaměstnanci vyvíjet počítačové hry pro západní spotřebitele bez toho, aby o nich cokoli věděli.
Podnikatel tvrdí, že náklady, které ušetří za pracovní sílu, do jisté míry spolyká složité řešení komunikačních problémů. Přesto však je rád, že v zemi působí. „Severní Korea je jednou z posledních zemí s obřím rozvojovým potenciálem a nabízí příležitost usměrňovat tento rozvoj v raném stadiu,“ podotýká.
