Patnáctého dubna 1912 přišel na svět ve vesnici Mangjŏngde (z jeho rodiště je muzeum) u Pchjongjangu, tedy ve stejný den, kdy klesl ke dnu Titanic, v rodině revolučně laděného učitele spoluzakladatel Korejské lidově demokratické republiky Kim Ir-sen, původním jménem Kim Song-džu. Transkripci Kim Ir-sen čeština převzala z ruštiny a natolik se vžila, že správný přepis Kim Il-sŏng se nepoužívá.
Kim Ir-sen se od mládí účastnil protijaponského odboje (Koreu od roku 1910 ovládalo Japonsko), podle oficiálních zdrojů KLDR již od čtrnácti let, kdy odešel do Mandžuska, kde se seznámil s myšlenkami marxismu-leninismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny. V roce 1932 vytvořil Protijaponský partyzánský oddíl, v roce 1934 přejmenovaný na Korejskou lidovou revoluční armádu.
V roce 1936 pod Kimovým vedením vznikla Liga pro osvobození vlasti coby zárodek jednotné protijaponské národní fronty. V červnu 1937 obsadili partyzáni pod Kimovým osobním vedením pohraniční městečko Počchonbo.
Budoucí „nepřemožitelný vojevůdce s ocelovou vůlí, drahý a milovaný vůdce“ maršál Kim Ir-sen zhodnotil úlohu této epizody následovně, jak to přibližují Stručné dějiny revoluční činnosti soudruha Kim Ir-sena, vydané v Pchjongjangu roku 1970:
„Její význam nespočívá v tom, že jsme pobili několik Japonců, ale v tom, že jsme rozsvítili záři revoluce, rozněcující víru a přesvědčení, že Korejci nezemřeli a žijí, že mohou v boji s japonským imperialismem dobýt vítězství. Bitva u Počchonba manifestovala před celým světem, že Korejci protestují proti japonskému imperialismu, že neuznávají tvrzení, že Japonsko a Korea jsou jedno tělo, že Japonci a Korejci nejsou stejného původu a stejných kořenů, že Korejci se nezúčastní agrese proti Číně společně s Japonci, že nezavrhnou svůj mateřský jazyk, ale žijí a že v boji s Japonci mohou zvítězit. To je strategický význam bitvy u města Počchonbo. V tom je její historický smysl.“
