O čínské diplomacii „dluhové pasti“ jste v uplynulých letech mohli slyšet převážně ze strany západních médií a od amerických politických jestřábů. Co Peking touto strategií sleduje? A nakolik ji skutečně uplatňuje v praxi? Článek vyšel na Info.cz.
Z používání dluhové diplomacie obvinil Čínu v květnu 2019 tehdejší americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Ve zkratce se mělo jednat o strategii, jak si v rámci infrastrukturního projektu Nové hedvábné stezky zavázat skrze dluhy konkrétní státy, podkopat jejich fungování a přivlastnit si část jejich infrastruktury. Netransparentně, tvrdě a vesměs za použití korupčních praktik.
Zahraničně-političtí experti v obecné rovině předpokládají, že Čína účelově půjčuje peníze zemím, o nichž ví, že nebudou schopny své závazky splatit. Tyto státy se dostanou do dluhové pasti. Aby mohly dluh umořit, přenechají Číně část své kritické infrastruktury – například elektrárnu, přístav či železnici – čímž se vliv Číny skokově rozšiřuje.
Nedávné výzkumy ovšem naznačují, že situace ohledně čínské dluhové diplomacie je trochu jiná. O co se tedy skutečně jedná?
Není sporu, že Čína bezpodmínečně půjčuje peníze státům, které by mohly České republice stav jejího rozpočtu jen závidět. Na druhé straně jsou to vždy dlužníci, kteří i přes veškerá rizika přistoupí na nevýhodné podmínky a sami sebe tím uvrhnou do dluhové pasti. Zároveň je potřeba dodat, že (vyjma Laosu) se doposud žádný ze států nevzdal ve snaze o umoření dluhu své kritické infrastruktury ve prospěch Číny. Maximálně jde o dlouhodobé pronájmy částí infrastruktury čínským firmám.
V souvislosti s dluhovou diplomacií se hovoří zejména o Srí Lance, Laosu, Malajsii a Keni.
Srí Lanka
Stavba a následná správa přístavu Hambantota nacházejícího se na jihu země představuje nejznámější a nejskloňovanější případ čínské dluhové diplomacie. Celý projekt je neodmyslitelně spjatý s postavou Mahindy Radžapaksy, bývalého premiéra a prezidenta země. Ten ve snaze získat politické body a zvýšit životní standard svého rodného regionu dojednal s čínskou Exim Bank mezi lety 2007 a 2012 úvěry v souhrnné výši přes jednu miliardu dolarů, jejichž prostřednictvím byla stavba přístavu financována. Stalo se tak navzdory tomu, že o výhodnosti projektu v dané lokalitě panovaly od počátku velké pochybnosti.
Srí Lanka s žádostí o poskytnutí úvěru nejprve oslovila jiné potenciální věřitele, mezi nimiž se nacházela například Indie a Asijská rozvojová banka. Kvůli nejisté profitabilitě celého projektu ale neuspěla. Z toho důvodu se následně obrátila na Čínu.
Jen pro srovnání, první úvěr ve výši zhruba 300 milionů dolarů byl Srí Lance poskytnut s úrokovou sazbou ve výši 6,3 procenta. Pokud by si vzala v dané době úvěr například od výše zmiňované Asijské rozvojové banky, dosahovala by úroková sazba maximálně 3 procenta.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
