V Bělehradu dopoledne panuje nesnesitelné parno. Poté, co se teploty v minulých týdnech držely blízko 40 stupňů, přišla v noci průtrž mračen jako malá ukázka toho, jak se počasí na podzim změní. V bělehradských parcích přespávají stovky a stovky uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu, Pákistánu a dalších zemí. Mnozí z nich kvůli dešti hledají úkryt v parkovacích domech, kde leží mezi auty.
Něco se tu ale výrazně změnilo. Kdysi tu bývalo vidět i ženy s malými dětmi a starší muže, teď jsou to vesměs mladíci a muži mezi 20 a 40 lety. Jen pár je jich starších a na celé rodiny se dá narazit jen výjimečně. Čekají na večer, aby nastoupili do autobusů směřujících do Subotice či Kanjiže poblíž srbsko-maďarských hranic. Tamní starosta Mihalj Bimbo nedávno o lidech na útěku mluvil jako o nekulturních hlupácích, čímž mnoha svým krajanům kápl do noty.
Jak poznamenala agentura DPA, pracovníci charit si stěžují, že lidé jsou vůči uprchlíkům čím dál nepřátelštější. Přitom na nich ale řada z nich vydělává. Dokonce i premiér Aleksandar Vucić nedávno upozornil, že v Kanjiži mnoho lidí díky migrantům mířícím do západní Evropy uzavřelo životní obchody. Podle propočtů státní televize uprchlíci v Srbsku denně dohromady utratí šest milionů eur.
Bistro s názvem Boba Grill na bělehradském předměstí je přeplněné. „Obchody snad ani nemůžou být lepší,“ říkají dva muži, kteří stojí u plotny. Tenhle obchůdek s občerstvením často berou uprchlíci útokem: cedule totiž cizincům slibuje hamburgery, klobásy a čevapčiči v halal kvalitě, která odpovídá předpisům Koránu. Poblíž se prochází Srb, který hledá zákazníky pro hostel. Na letácích je cena sedm až 15 eur za osobu. „Ať si s nima v Německu užijou,“ poznamenává hořce.
Ohrnují nad nimi nos, ale vítají jejich peníze
U vedlejšího kiosku je také živo, i když se tam kvůli předávání směn obchody dočasně zastavily. Jedna z prodavaček připouští, že tržby rostou, protože sladkosti, telefonní karty a cigarety se prodávají o sto šest. Nad zákazníky ale ohrnuje nos. Na nové klientele dokážou vydělat i internetové kavárny, které začaly nabízet i malá jídla - těstoviny s pár kousky masa a jogurtovou omáčkou tu stojí 600 dinárů (135 korun), což je na Bělehrad závratná suma.
U zmrzlinového stánku se prodavačka po telefonu domlouvá se svou šéfkou. Přesvědčuje ji, aby jí k měsíčnímu platu 22.000 dinárů přidala procentuální podíl ze zisku, protože obchody jen kvetou. Během hovoru vztekle odhání malého chlapce, který se podle ní nebezpečně přiblížil k prázdným papírovým krabicím. „Ničí náš Bělehrad. Smrdí mi od nich oblečení,“ stěžuje si do sluchátka.
Po parkovištích křižují vozy taxi, které také hledají zákazníky. Za 250 eur zájemce svezou až k hranicím s Maďarskem. Jednou jízdou si tak vydělají tolik, jako v méně lukrativních časech za celý měsíc. Obchod je to ale nebezpečný: Pokud uprchlíci nemají platné srbské dokumenty a zastaví je policejní hlídka, pak řidičům zabaví automobil. V očích justice jsou pak totiž tihle muži pašeráci lidí.
