„Nesmíme se nechat svést těmi, kdo tvrdí, že jediné opatření vyřeší uprchlickou krizi ze dne na den. Něco takového není možné, protože krize má určitou vnitřní dynamiku,“ řekl Steinmeier o návrzích na uzavření hranic před přicházejícími běženci.
Podle ministra bude nutné přijmout opatření na národní, evropské i mezinárodní úrovni, která společně umožní počty přicházejících běženců snížit.
S tím, co se zatím podařilo uskutečnit v Evropské unii, vyjádřil nespokojenost. „Nemyslím tím jen spravedlivé rozdělování uprchlíků (mezi země unie), dalece zaostáváme také při vytváření takzvaných hotspotů (míst prvního kontaktu s uprchlíky),“ řekl Steinmeier.
Rozhodující podle ministra bude zastavit konflikt v Sýrii. „Lidé budou dál utíkat a hledat cestu do Evropy, dokud bude pokračovat násilí na Blízkém východě,“ řekl. Šance na uklidnění situace v Sýrii však podle něj zkomplikovala roztržka mezi Íránem a Saúdskou Arábií z počátku roku.
Frank-Walter Steinmeier: Je klíčové, aby Turecko obnovilo vízovou povinnost se státy, odkud přicházejí běženci hledající cestu do Evropy
EU musí podle Steinmeiera také pomoct zemím sousedícím se Sýrií, v nichž se zdržují miliony uprchlíků. Ministr se v této souvislosti zmínil například o vyjednávání s Jordánskem o tom, aby produkty vyrobené syrskými běženci v Jordánsku měly zjednodušený přístup na evropský vnitřní trh.
Významnou roli bude při řešení uprchlické krize hrát podle ministra také Turecko. „Je klíčové, aby Turecko obnovilo vízovou povinnost se státy, odkud přicházejí běženci hledající cestu do Evropy,“ řekl. Vyzval také Ankaru, aby umožnila syrským běžencům v zemi přístup na svůj pracovní trh a aby zabezpečila své hranice.
Steinmeier však zdůraznil, že EU může od Turecka očekávat spolupráci v uprchlické krizi teprve v okamžiku, kdy sama naplní své závazky vyplývající z dohody s Ankarou.
„Evropská unie slíbila tři miliardy eur (81 miliard kroun), zatím ale ještě nebyly poskytnuty, protože přinejmenším jedna, ale možná i více zemí uvolnění těchto peněz neschválily,“ řekl ministr. Námitky proti poskytnutí peněz dávala dosud najevo především Itálie.
