„V dobách mého domácího věznění mi připadalo, že už nejsem součástí skutečného světa. Udělení Nobelovy ceny za mír ze mě zase udělalo skutečnou osobu,“ zavzpomínala Su Ťij. „A co je důležitějšího, Nobelova cena přitáhla pozornost světa k boji za lidská práva a demokracii v Barmě.“
Politička upozornila na to, že i když Barma od loňska není v rukou vojenské junty a civilní vláda provádí reformy, odpykávají si v tamních věznicích tresty dál i političtí vězni. A všichni „vězni svědomí“ podle ní musejí být propuštěni, jinak Barma nebude moci být nikdy označena za demokratickou zemi.
Pokrok v Barmě závisí podle Su Ťij na pokračujícím tlaku ze zahraničí na režim, který stále závisí na vůli armády. „Vyzývám-li k opatrnému optimismu, pak to není proto, že bych neměla důvěru v budoucnost. Nechci jen nabádat ke slepé důvěřivosti. Bez víry v budoucnost, bez přesvědčení, že demokratické hodnoty a základní lidská práva jsou pro moji zemi nejen nezbytná, ale i možná, bez toho by naše hnutí nepřežilo ta zničující léta,“ uvedla barmská politička.
Její s vážnou tváří pronesený projev, který jen v závěru doprovodila zdrženlivým úsměvem, ocenilo 600 přítomných hodnostářů dvouminutovým potleskem vstoje. Mezi přítomnými byl norský král Harald, královna Sonja a šéf Norského nobelova výboru Thorbjorn Jagland. Podle přítomných novinářů šestašedesátiletá Su Ťij hovořila pevným hlasem, ale byla na hranici fyzického vyčerpání.
Ve svém projevu se Su Ťij jen krátce zmínila o odloučení s vlastním manželem Michaelem Arisem, jemuž barmská junta v roce 1995 zabránila v jakémkoli kontaktu se ženou. Nikdy už ji neviděl, v roce 1999 zemřel na rakovinu. V souladu s buddhistickou tradicí kladla místo toho Su Ťij důraz na strádání ostatních - prostých Barmánců a lidí, kteří jsou stále ve vězení.
„Panuje obava, že v situaci, kdy byli nejznámější disidenti propuštěni, na ostatní se zapomene. Mějte na paměti často opakovanou pravdu, že byť i jediný vězeň svědomí je zločinem,“ prohlásila za bouřlivého aplausu.
Su Ťij je na turné po Evropě poprvé po 24 letech. Kontinent, kde vystudovala a kde se provdala, opustila v dubnu 1988 a v následujícím roce se v Barmě moci chopila vojenská junta. Su Ťij pak strávila dohromady 15 let v domácím vězení v rámci disidentského boje proti tamějšímu režimu.
Na svobodě je teprve od roku 2010, možnost cestovat získala až v poslední době. Se svou Národní ligou pro demokracii (NLD) se loni zúčastnila doplňovacích parlamentních voleb, které vyhrála.
