Jinak byl ovšem vějíř témat, která prezidenti a premiéři při příchodu zmiňovali, široký: od bezvízového styku pro Gruzii a potřebu trvající podpory válčící Ukrajině, až po britskou snahu o reformu EU.
Příznačné do jisté míry bylo i to, že předseda vlády v ekonomických problémech tonoucího Řecka Alexis Tsipras prošel kolem novinářů beze slova. Mluvčí německého kabinetu dnes už dříve potvrdil, že řeckého premiéra čeká večer jednání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a také s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem.
Ten ovšem při příchodu novinářům řekl, že Riga není místo, kde by se o řecké situaci mělo nějak obšírněji diskutovat. „Řecko není na programu,“ komentoval to suše také předseda komise Juncker.
Východní partnerství není nástroj pro rozšíření EU
Merkelová před novináři hlavně zdůrazňovala, že Východní partnerství není nástroj rozšíření EU. „Neměli bychom budit falešná očekávání, která později nebudeme moci splnit,“ podotkla. Podobně se vyjádřil i Juncker, který upozornil, že o rozšiřování unie se diskuse vůbec nepovede. „Musíme zajistit, aby evropská perspektiva pro každou z těchto zemí existovala. Připraveni ale nejsou, ani my nejsme připraveni,“ prohlásil.
Projekt Východního partnerství byl spuštěn v roce 2009 v Praze; ČR nyní reprezentuje prezident Miloš Zeman. Projekt je společná iniciativa EU, jejích členských zemí a šesti států na východě kontinentu: Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Gruzie, Moldavska a Ukrajiny. Cílem je podpora ekonomického rozvoje a spolupráce, vlády práva, rozvoje občanské společnosti i energetické bezpečnosti.
Role Moskvy
Přinejmenším od posledního summitu partnerství v litevském Vilniusu je ale patrná vzrůstající nechuť Moskvy, která podle politologů užší spolupráci postsovětských zemí s EU vnímá jako narušení své oblasti vlivu. Předseda Evropské rady Donald Tusk dnes prohlásil, že EU drží vytyčený směr a přes zastrašování, agresi a válku z posledního roku chce posílit spolupráci se všemi šesti partnery, ovšem na základě jejich připravenosti a jejich samostatného svobodného rozhodnutí.
Podle Tuska Východní partnerství není namířené proti Rusku. „Ale řeknu to jasně: jde také o krásu. Kdyby bylo Rusko trochu měkčí, trochu víc okouzlující, atraktivnější, nemuselo by si možná své nedostatky kompenzovat destruktivní, agresivní a zastrašující taktikou vůči sousedům,“ prohlásil někdejší polský premiér, který nyní vede summity EU.
Samotné země partnertsví se liší v míře odhodlání angažovat se spolu s EU a summit tento vývoj jistě zohlední. Proevropsky nyní vystupuje především Ukrajina, ale také Gruzie, které spolu s Moldavskem mají s EU podepsané asociační dohody. Důležitý je i ekonomický rozměr spolupráce a související dohody o volném obchodu. Jen kráce před summitem unie oznámila granty za 200 milionů eur (asi 1,4 miliard korun). Ty by v příštích deseti letech v této trojici zemí měly podpořit rozvoj malého a středního podnikání a přitáhnout soukromé investice asi za dvě miliardy eur (54 miliard korun).
Každá země má mít možnost si sama určit, jak hluboké chce mít evropské aspirace a reformy
„Každá země má mít možnost si sama určit, jak hluboké chce mít evropské aspirace a reformy. My jsme velmi rozhodní,“ prohlásil při příchodu ukrajinský prezident Petro Porošenko. Gruzínský premiér Irakli Garibašvili zase novinářům řekl, že jeho země si zaslouží evropský bezvízový styk. „Mluvil jsem o tom s několika premiéry a prezidenty a každý míní, že Gruzie udělala výrazný pokrok,“ prohlásil. Gruzínci by podle něj do EU bez víz mohli cestovat už příští rok.
Jiné státy Východního partnertsví ale tak nadšeně prounijní nejsou. Například Bělorusko, jehož na Západě kritizovaného prezidenta Alexandra Lukašenka v Rize zastupuje ministr zahraničí Uladzimir Makej. „Chceme, aby summit dal naději, že náš region zůstane ohniskem stability, míru a klidu, a ne konfrontace,“ prohlásil při příchodu.
Právě diskuze se zeměmi více nakloněnými ruskému postoji způsobila, že ještě dnes večer v Rize přítomní šéfové diplomacií pilují jazyk chystané závěrečné deklarace. Verze jejího návrhu, kterou má ČTK k dispozici, tak například v souvislosti s děním na Ukrajině vůbec nezmiňuje Rusko. „Kroky vůči Ukrajině a události v Gruzii v roce 2014 ukázaly, že základní principy suverenity a územní celistvosti v mezinárodně uznaných hranicích nemohou být v 21. století v Evropě brány jako dané,“ stojí v návrhu.
