Evropskou unii čekají zásadní volby. Rozhodne, kolik křesel v Evropském parlamentu získají euroskeptické strany a zda se sjednotí.
Evropskou unii celý rok zaměstnávaly přípravy na historický okamžik v podobě březnového odchodu Británie. Přesto stále není jasné, za jakých podmínek – a jestli vůbec – k brexitu dojde. Často skloňovanou variantou se tak stalo rozvázání vztahů bez jakékoli dohody, na druhou stranu se hovoří i o možnosti nového referenda. Náročná jednání přitom napjatě sledují na příležitost čekající euroskeptici v dalších členských státech.
Ačkoli z Bruselu po britském referendu v roce 2016 zaznívaly pokorné hlasy hovořící o nutnosti reforem, k uklidnění kritiků současné podoby EU bylo dosud učiněno jen málo. Unijní lídry, tedy Německo a Francii letos hojně zaměstnávaly vnitřní problémy a politické sváry, na celoevropské záležitosti jim nezbývalo příliš kapacity. Koncem roku se tak zdá, že je společenství více rozklížené než kdy dřív. K táboru zejména východních členů nespokojených s řešením imigrace se po letošních volbách hlasitě přidala Itálie a také Rakousko. Nadále přitom přetrvává pnutí mezi severem a jihem v otázce fiskální disciplíny.
Integrační krize patrně pramení z toho, že obyvatelstvo EU není schopné zpracovat karamboly, kterými během krátké doby unie prošla. Ekonomická krize nahlodala víru lidí v prosperitu, ukrajinský konflikt v poválečnou bezpečnost a uprchlická krize v převládající přínosy globalizace. Jejich reakcí je strach a stále sílící otázky, zda je elitami reflektován. „Bylo by velkou politickou chybou, kdyby liberálové tyto obavy ignorovali nebo zesměšňovali,“ varoval v magazínu Foreign Policy bulharský politolog Ivan Krastev, autor knihy Po Evropě.
V této atmosféře čekají EU na jaře volby do Evropského parlamentu, které v celoevropském měřítku naplno ukážou, nakolik slábne nejen důvěra lidí v integrační projekt, ale také síla tradičních stran. O jindy nudné záležitosti se někdy dokonce hovoří jako o jakémsi referendu o EU. Výsledek lze jen velmi těžko předvídat. Některé populistické a euro-skeptické strany zřejmě sice posílí, ale zase jim ubudou britské hlasy. Jejich síla se bude odvíjet nejen od zisku křesel, ale také od ochoty partají s různou mírou odporu k EU a rozdílnými národními zájmy sjednotit se.
Podle prognózy serveru Politico by si měli v 705členném orgánu udržet výsadní postavení lidovci, druhé pak socialisté. Zřejmě však přijdou o desítky mandátů. Největší posílení patrně čeká Evropu národů a svobody (ENF), kam patří francouzské Národní sdružení Marine Le Penové či italská Liga Mattea Salviniho. Je však otázkou, zda se ENF podaří přitáhnout všechny euroskeptické partaje včetně nových, případně získat dosud lidovecký Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána.
Předpokládaný úspěch nacionálně orientovaných stran souvisí s tím, jak zásadně se změnily hlavní evropské problémy z pohledu unijních občanů. Před minulými volbami se obyvatelé většiny zemí soustředili na ekonomiku a nezaměstnanost. Nyní podle zjištění Evropské komise považují za klíčová témata imigraci a terorismus. Hospodářská situace zůstává poměrně důležitou příčinou znepokojení pro Řeky, Španěly a Italy.
Vážnost situace si uvědomují i dva významní uchazeči o post šéfa Evropské komise. Lidovecký kandidát Manfred Weber považuje blížící se volby za historickou událost, jež ukáže, zda je uvnitř Evropy ještě možná spolupráce. „Když se nám nepodaří, aby lidé Evropu vnímali jako svoji Evropu, jako své přání, tak dlouhodobě nenajdeme cestu,“ podotkl v listopadu. Pesimistický je hlavně k roli tradičních stran i socialistický adept Frans Timmermans. „Svět se mění tak rychle, že se staneme pro občany nepotřební, pokud se nezměníme s ním,“ uvedl.
