Írán čelí kritice mezinárodního společenství v čele s Izraelem a Spojenými státy za to, že vybudoval komplexy na obohacování uranu. Podle expertů jsou tato zařízení schopna produkovat natolik kvalitní materiál, že by Íránu umožnil výrobu atomových zbraní. Lídři země ale trvají na tom, že cílem jejich jaderného programu není vývoj bomby, ale pouze energetika.
První informace z jednání dávají tušit, že Teheránská vláda má vůli se konečně dohodnout. Podle diplomatů souhlasí s klíčovou podmínkou současných jednání, jíž je omezení množství obohaceného uranu, z něhož lze vyrobit jadernou zbraň.
Vyřešit patovou situaci, ve které Írán uvízl kvůli své neochotě přistoupit na požadavky Západu, je v zájmu jak vládnoucích špiček, tak obyčejných Íránců. Podle zahraničních komentátorů jde nyní Íránu o to, aby kvůli dohodě se Západem neztratil prestiž. Přistoupení na podmínky MAAE bez kompromisů je tedy pro lídry země nepřijatelné, zato sebemenší ústupek se obyvatelům Íránu obvykle prezentuje jako velkolepé vítězství a důkaz toho, že je Írán respektovaným mezinárodním hráčem.
Sankce zřejmě fungují
Sankce Západu uvalené na Teherán nicméně zasadily hospodářství země citelnou ránu. Následkem jsou stovky zavřených továren a podstatně nižší životní úroveň obyvatel.
„Textilku, kde jsem pracoval 15 let, minulý měsíc zavřeli, protože už tři měsíce nebylo na výplaty,” svěřil se BBC propuštěný dělník Mohammad Seirafzadeh. “Já těm nukleárním záležitostem ani politice nerozumím. Ale pokud mi ta dohoda pomůže najít práci a uživit děti, měli bychom ji mít.”
Věc národní pýchy
Pro jiné Íránce je ale jaderný program věcí národní pýchy. Příkladem je postoj studenta managementu Moslema Alijadžího: „Já nevěřím ani Američanům, ani ostatním západním vládám. Jsem odhodlán obětovat i svůj život, aby to zachránilo naše právo na jádro.”
Naštěstí pro Írán i ostatní země regionu je současný prezident Hasan Rúhání, zvolený do funkce roku 2013, pragmatik s vizí skoncovat s izolací své země a oživit ekonomiku. Prokázal to brzy po nástupu do úřadu, kdy díky některým ústupkům dosáhl zmírnění sankcí. Kvůli nim vzrostla od roku 2010 trojnásobně cena elektřiny, vody a plynu, což má neblahý vliv nejen na domácnosti, ale také na průmyslová odvětví.
