Plot na hranici má Maďary ochránit před tím, co szegedský biskup Laszlo Kiss-Rigo označil jako „invazi“. „Přicházejí s výkřiky Allahu Akbar, chtějí nás ovládnout,“ cituje názor biskupa na uprchlickou vlnu server Washington Post. Viktor Orbán zase mluví o ochraně křesťanských hodnot.
Maďarsko není tak nábožná země, ale rétorika ministerského předsedy probouzí důležitou součást historické identity jako strážce evropského křesťanství proti tureckým nájezdům. A tahle politika je na domácí úrovni zjevně úspěšná – podle serveru Daily News Hungary se od začátku léta podpora vládní strany Fidesz zvýšila o čtyři procenta.
Orbánův režim ve stavění plotů rozhodně není osamocený. Na hranicích s Tureckem už před třemi lety bariéru postavilo Řecko a později i Bulharsko. Estonsko uvažuje o vybudování plotu na hranicích s Ruskem, který by měl pobaltskou zemi ochránit před „zelenými mužíčky“. Výstavbu bariéry tento týden oznámila i rakouská ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová. Kancléř Werner Faymann později její slova mírnil s tím, že půjde pouze o “stavební opatření”. Ploty podle něj nejsou řešením uprchlického problému.
V případě selhání schengenského systému by bariéru na hranicích s Rakouskem chtěl postavit i slovenský premiér Robert Fico. Myšlenka ochranného plotu na hranici se líbí bavorskému ministru financí Markusovi Söderovi. Český ministr financí Andrej Babiš by zase nejraději uzavřel rovnou celý schengenský prostor.
Ploty, zdi nebo náspy se po celém světě objevují na hranicích objevují čím dál častěji. Podle studie Barriers of Entry od politologů Rona Hassnera a Jasona Wittenberga se od konce druhé světové války do roku 1990 postavilo celkem 19 mezistátních bariér. Od konce studené války do loňského roku jich vzniklo 32. Ploty a zdi se navíc prodlužují. Podle známých údajů se před koncem studené války postavilo 4105 kilometrů bariér. Po roce 1990 to bylo 7276 kilometrů.
Ploty a zdi na hranicích jsou průvodním znakem toho, jak vlády po celém světě věnují čím dál více pozornosti a prostředků ochraně svých hranic. „Zdi jsou samy o sobě úplně k ničemu, když u nich není dostatek hlídek nebo jiný systém dohledu,“ napsal deníku E15 americký docent geografie Reece Jones, který se problematikou hraničních bariér dlouhodobě zabývá.
Jones si myslí, že hraniční bariéry nejsou efektivní. Vychází přitom ze zkušeností ze své vlastní země s plotem na americko-mexické hranici. O ní je díky práci úřadů a neziskových organizací k dispozici největší množství informací. Navíc je relativně dobře srovnatelná se současnou evropskou situací, kde se ploty také staví proti imigrantům. Přes druhou hranici s Kanadou přichází jen dvě procenta ilegálních migrantů vstupujících do Spojených států.
Mexičany ze země vyhání špatná bezpečnostní situace způsobená boji mezi drogovými kartely a mexickou vládou (za devět let drogové války zemřelo zhruba sto tisíc lidí), stejně jako rozdíly v bohatství. Na některých nekvalifikovaných pozicích může Mexičan dostat za stejnou práci ve Spojených státech až desetkrát víc.
Administrativa George Bushe schválila výstavbu plotu na hranici s Mexikem v roce 2006. Jeho délka dnes dosahuje 1078 kilometrů a pokrývá tak více než třetinu hranice, která měří přes tři tisíce kilometrů. Výstavba plotu byla ovšem pouze součástí širšího posilování bezpečnostních opatření na hranici, která zahájil už v osmdesátých letech Ronald Reagan.
Zastánci výstavby pohraničního plotu si pochvalují, že se v posledních letech razantně snížil počet zadržených migrantů. V roce 2000 jich americká pohraniční stráž zadržela 1,6 milionu. V minulém roce jich bylo více než třikrát méně. Se želízky na rukou skončilo 487 tisíc lidí, kteří se snažili překročit hranici.
Do Států se dostanou skoro všichni
Číslo zadržených na hranici ale není údaj nejlépe vypovídající o migraci. Ignoruje totiž počet těch, kterým se přes hranici podařilo dostat. Podle rozhovorů profesora politologie Waynea Cornelia s více než třinácti stovkami migrantů posílená bezpečnostní opatření nemají na jejich odhodlání překročit hranici vliv. I když jim ztížila cestu a hraniční stráž je zadržela i několikrát, do vysněných Spojených států se nakonec dostalo 92 až 97 procent zpovídaných.
Posílená hraniční opatření měla jiné následky. Migranti začali přecházet hranici přes odlehlejší, nedostupnější a nebezpečnější oblasti. Od roku 1986 zemřelo na hranicích sedm tisíc migrantů. Ti navíc čím dál více využívají služeb pašeráků, jejichž průměrná odměna se zvýšila ze 600 dolarů na 4500 (podle cenových hladin z roku 2014).
Navíc se stále více migrantů ve Spojených státech usazuje natrvalo. Před zvyšováním bezpečnostních opatření se Mexičané vraceli po našetření prostředků zpět do své rodné země, kde si při mexických cenách mohli za americké úspory dovolit lepší život. Mezi lety 1965 a 1985 se zpátky přes jižní hranici vracelo 86 procent migrantů. Nyní se kvůli těžšímu přechodu hranice migranti moc nevrací zpět na jih, ale snaží se své rodiny dostat za sebou do Spojených států.
V roce 1990 odhadovala agentura Pew Research Center, že v zemi žije 3,5 milionu ilegálních migrantů. O čtrnáct let později už to číslo dosahovalo 11,3 milionu. Navíc se ilegálním migrantům ve Spojených státech podle údajů Pew Hispanic Center narodily čtyři miliony dětí, které se místem narození automaticky staly americkými občany.
Drahá ostraha hranic
Ochrana hranic je pro Spojené státy hodně drahá. Roční rozpočet americké Celní a hraniční ostrahy narostl za posledních deset let na 10,7 miliardy dolarů. Všechny tyto vynaložené prostředky vedly ale pouze k tomu, že se ve Spojených státech počet ilegálních migrantů zvýšil.
Když je tedy stavění plotů drahé a neefektivní, proč je vlády po celém světě staví? Americká politoložka Wendy Brownová to připisuje faktu, že státům se v éře globalizace čím dál méně daří obstarat to nejzákladnější, co po něm občané chtějí – bezpečnost.
Jak ochránit populaci před nenadálým teroristickým útokem? Jak zastavit nekončící masu lidí proudících do země?
Dlouhodobá práce ve vzdělávání na potlačení radikalismu, předcházení nebo řešení konfliktů ve světě – to jsou všechno věci, které stojí hodně času a peněz a nedají se dobře prodat občanům.
Postavení bariéry na hranici je proti tomu jasně vidět. „Zdi jsou působivý symbol. Ukazují schopnost státu hlídat své teritorium,“ vysvětluje docent Jones. „Zároveň jsou ale ztělesněním státní politiky násilí a vyloučení.“
Podle profesora Jamese Andersona z Queen´s University Belfast je stavění hraničních bariér jenom „krátkozrakým opatřením pro ochranu vlastních zájmů. Můžeme očekávat výstavbu dalších zdí, hlavně v souvislosti s tím, jak se budou objevovat důsledky globálního oteplování,“ vyslovuje nepříznivou předpověď Anderson.
Válečné zóny
Už zmiňovaná politoložka Wendy Brownová varuje před tím, že z oblastí, kudy vedou silně hlídané hraniční bariéry, se stávají „válečné zóny“. To opět podporují čísla ze Spojených států. 40 procent všech případů, které vyšetřovala federální prokuratura, se stalo blízko mexické hranice.
Pokud by budoucí vývoj v Evropské unii měl alespoň částečně kopírovat americko-mexický případ, nemůže si Evropa slibovat od stavění hraničních bariér a celkového posilování opatření na hranicích snížení migrační vlny. Zkušenost z druhé strany oceánu ukazuje, že vyšší zdi a větší počet strážců migranty neodrazují. Maximálně je pošlou zpět do kocábek na nebezpečné lodní trasy přes Středozemní moře. Důvody migrace, ať už je to bezpečnostní situace nebo ekonomická nerovnost, totiž neodstraní.
„Nedávná zkušenost s budováním dalších plotů ukázala jejich neefektivitu k zastavení nelegální migrace a přeshraničních toků,“ uvedl pro E15 docent mezinárodního práva Said Saddiki působící ve Spojených arabských emirátech. „Co se dnes děje na evropské hranici, to se dělo při každé válce. Když válka skončí, lidé se vrátí do svých domovů. Příspěvek k rychlému ukončení války v Sýrii zůstává pro Evropu nejlepším a nejlevnějším řešením,“ myslí si Saddiki.
