Problém však spočívá v tom, že není unie jako unie. Jsou totiž unie dvě, měnová a Evropská. A všechny důkazy zatím nasvědčují, že přednost má první z nich, tedy spolek členských států, které platí eurem. Zbytek může mít smůlu, tvrdí německý konzervativní deník Die Welt, který informaci o nových strategiích pro starý kontinent (anebo spíše jeho vybranou část) přinesl.
Rovní a rovnější
Náznaky, že jsou si v EU jedni rovni a druzí rovnější, se objevily už dříve. Jörg Asmussen, člen vedení Evropské centrální banky, odkryl karty už na měnové konferenci na sklonku května. Nejméně hlasů, dal nepokrytě najevo, se vysloví pro scénář pro celé společenství.
Svou předpověď doložil slovy o existenci zvláštního fondu v evropském rozpočtu pro euroklub, o zavedení vlastní eurozónní daně z finančních transakcí a o zřízení nového hospodářského a finančního výboru v Evropském parlamentu, kde budou výhradně zástupci zemí s eurem. „Musíme si vybrat mezi rozšířením, prohloubením a demokratizací,“ uvedl Asmussen. „Mým zájmem je prohloubení eurozóny a demokracie,“ dodal.
Černé na bílém
Svědectví o vykopání příkopu má přistát na stole šéfů vlád a států v posledním červnovém týdnu, kdy jim pracovní skupina kolem stálého předsedy Rady EU Hermana Van Rompuye předloží hlavní body akčního plánu, kudy se chce Evropa dále ubírat. Zasvěcenci tvrdí, že trend dvourychlostní Evropy dostanou černý na bílém. „Padne dlouholeté tabu,“ shodují se diplomatické zdroje.
Paradoxem je, že v dosavadní 13leté historii společné měny brali politici a ekonomové euro jako sjednocující, a nikoli rozdělují prvek. Třebaže se k němu odmítly přidat Velká Británie, Dánsko a Švédsko.
Ke změně zavelela finanční, hospodářská a dluhová krize. Euroklub dostal při přijímání důležitých rozhodnutí přednost, nečlenové se museli spokojit s židlemi v předsálí. Iniciativa, že je to špatně, nepřišla žádná.
Osamělý Barroso
Na obratu o 180 stupňů pracují kromě Van Rompuye, tedy Rady EU, také Evropská komise, Evropská centrální banka a euroskupina čili země s eurem. „Tento důležitý okamžik musel přijít. Společná měna je pro Evropu utvářejícím prvkem,“ říká nejmenovaný centrální bankéř. „Eurozónu musíme prohloubit, abychom ji stabilizovali,“ říká jiný insider.
Jediným, kdo naléhá na nedílný plán pro celou sedmadvacítku, je předseda Evropské komise José Barroso. Závěr? Zelenou pro pohyb vpřed dostane euroklub, shodují se politici a nemálo ekonomů. Pro zbytek sestavy zůstane otevřená varianta, že se může připojit. Tak jako u smlouvy o rozpočtové odpovědnosti.
EP v koutě
Slabým článkem elitářských záměrů je odstavení Evropského parlamentu. Znalci poměrů jsou přesvědčeni, že nejde o náhodu. Na poslední Evropské radě 23. května měl šéf europoslanců Martin Schulz úvodní řeč a nemastnou neslanou tiskovku, kdežto premiéři a prezidenti šli rovnou k jádru věci.
Pozorovatelé v tom vidí nápovědu, že cesta k nové, rozdělené Evropě nepovede přes zásahy do Smluv o EU. V takovém případě by byl odpor europoslanců nepřekonatelný. „Absence demokracie je symbolická. Nejde o intelektuální diskuzi o vizích pro EU, je to akt čisté nutnosti najít pádnou odpověď na současnou krizi,“ míní jeden z expertů.
