„Můj syn si nechal otevřené učebnice, vzal si sandály, učesal se a vyběhl ven,“ vzpomíná Pinky Singhová na neštěstí, jež ji postihlo letos v červenci.
„Bylo to naposled, co jsem ho viděla,“ říká sedíc na posteli v pokoji svého syna vyzdobeném hračkami a sportovními trofejemi. „Modlím se, aby nemusel brát drogy nebo žebrat. Je to velmi naivní chlapec,“ dodává.
Podle údajů Úřadu pro registraci trestných činů v Indii z loňského roku mizí denně v Dillí 14 dětí, z nichž nejméně šest končí v rukou obchodníků s lidským masem.
Podle úřadů se v celé zemi ročně ztratí na 50 tisíc dětí, zejména v Dillí a Bombaji, kde působí nejvíce organizovaných skupin. Dětský fond OSN (UNICEF) odhaduje, že ročně se ve světě stane obětí organizovaného obchodu kolem 1,2 milionu dětí.
Letos v srpnu nařídil indický Nejvyšší soud vládám indických států podávat informace o pohřešovaných dětech na základě žaloby jedné nevládní organizace, která protestovala proti tomu, že se pro boj s tímto zlem nic nedělá.
Policie je na obchod s dětmi krátká
Policie uvádí, že zachránila stovky dětí pracujících v průmyslových podnicích a odhalila rozsáhlou síť s prostitucí. Přiznává však, že často proti tomu nic nezmůže.
Vyšetřovatelé indické federální policie loni přiznali, že v zemi působí nejméně 815 organizovaných gangů, celkem asi 5000 osob zapojených do únosů dětí, které jsou pak na různých místech Indie nuceny k prostituci nebo k žebrotě.
„Velmi často jsou unesené děti využívány jako levná pracovní síla v továrnách, obchodech i domácnostech. Nebo jsou zneužívány jako sexuální otroci a stávají se obětí dětské pornografie,“ uvádí mluvčí dillíské policie Rádžan Bhagat.
„Tyto gangy se zaměřují na chudinská předměstí, protože zde mohou snadno sledovat pohyb dětí a lákat je na jídlo. Někteří chudí rodiče mají strach oznámit zmizení dítěte na policii a mnozí z nich nemají ani jeho fotografii,“ říká.
V roce 2006 našla policie na dillíském předměstí kusy těl 17 dětí v plastových pytlích. Tento případ hluboce šokoval veřejnost a oživil diskusi o bezpečnosti dětí v Indii.
Nebezpečná cesta do školy
Šarat Kumar ví již ve svých dvanácti letech lépe než kdokoli jiný, jaké nebezpečí hrozí. Když mu bylo devět let, stal se tento syn drobného obchodníka z Dillí obětí pokusu o únos, zatímco před školou čekal na svou matku.
„Jeden starý muž mi zakryl obličej kusem černé látky, táhl mě pryč a hrozil mi smrtí, kdybych se snad pokusil volat o pomoc,“ vzpomíná chlapec.
Šarat vděčí za svou záchranu jen zásahu několika mladíků, kteří slyšeli jeho volání a únosce zahnali.
„Můj syn měl obrovské štěstí. Ještě několik hodin poté byl v šoku a plakal,“ svěřuje se jeho matka. „Po tomto útoku ode mne policie chtěla synovu fotografii z poslední doby, ale já jsem ji neměla. Proklínala jsem se za tuto nedbalost.“ Od té doby dává každého půl roku oba své syny fotografovat.
Podle vyšetřovatelů není žádná naděje nalézt pohřešované dítě, jestliže není k dispozici jeho fotografie.
Proti zneužívání dětí na internetu je možné bojovat osvětou
Milionář z chatrče: recenze filmu
„Většina únosců se zaměřuje na děti ve věku od šesti do třinácti let. Bez fotografie je nedokážeme najít,“ vysvětluje policejní úředník z Dillí V. Raghunandán. Na jeho návrh začala policie na předměstích fotografovat děti v tomto věku. Snímky archivuje a kopii dává chudým rodičům.
Pro Pinky Singhovou, která vyšetřovatelům dala synovu fotografii, nesnesitelné čekání pokračuje. „Ráno se probudím a čekám, že se mi syn vrátí. Večer usínám s myšlenkou na něho. Čekání se stalo součástí mého života,“ říká.
