Roste tak nedůvěra investorů, která symbolizuje úpadek země, kdysi prohlašované za budoucí hvězdu Jihovýchodní Asie. Znalci prostředí se obávají, že dluhové potíže EVN mohou zastínit nedávný pád loděnice Vinashin, kterou udusila neschopnost splatit úvěr ve výši 600 milionů dolarů.
Problémy Vinashinu v roce 2010 a letošní potíže lodního přepravce Vinalines (s kombinovaným dluhem 6,5 miliardy dolarů) přiměly vládu k zintenzivnění reforem státních firem tvořících třetinu celé ekonomiky (viz Reformy firem s účastí státu). Ale poslední návrhy představené v červenci, které mají zamést s klientelismem a pletichami ve státních firmách, se budou těžko prosazovat. Stovka největších firem vlastněných státem kumuluje dluh ve výši 50 miliard dolarů, což je skoro polovina ročního výkonu celé země.
„Vinashin a Vinalines jsou jen vrcholky ledovce, problémy jdou mnohem dál,“ řekl agentuře Reuters David Koh, expert na Vietnam z Institutu jihoasijských studií v Singapuru. Zásadní následky pro chod země by měl především pád EVN, která dodává levnou energii pro sektor malovýrobců a manufaktur. Podle státního auditorského úřadu se EVN na konci roku 2010 potýkala s dluhem ve výši 11,5 miliardy dolarů.
Nedůvěru prohlubuje fakt, že sám energetický gigant se snaží své problémy maskovat. Podle saigonského deníku Tuoi Tre firma vykazuje dvanáctkrát větší ztrátu, než sama uvádí. Skutečná kondice EVN, páté největší vietnamské společnosti s obratem kolem pěti miliard dolarů (podle státních médií), je tak záhadou.
Čtěte také:
Michal Král: Napřed pomoci, pak prodat
O právo první noci jsme ve Vietnamu už přišli
Pochybnosti o obecném stavu financí komunistické země vzbudilo i zatčení multimilionáře Nguyen Duc Kiena, zakladatele čtvrté největší vietnamské banky Asia Commercial Joint Stock Bank (ACB), k němuž došlo minulý týden. Kvůli nervozitě vkladatelů a pádu hlavního vietnamského burzovního indexu o devět procent se centrální banka odhodlala k nestandardně veřejnému prohlášení, že vklady v ACB jsou v bezpečí.
Reformy firem s účastí státu
Červencový balík reforem působil rázně. Firmy vlastněné státem dostaly za úkol vrátit se do roku 2015 ke svým jádrovým činnostem a přijmout restrukturalizační plány. Vláda je chtěla přivést k „tržním mechanismům“ a přísnějšímu výběru manažerů, který by měl vést k větší odolnosti před politickým zasahováním.
Rovněž měl být zřízen speciální úřad pro dohled nad státními firmami. Podle kritiků však takový program přináší ovoce za mnohem delší dobu, než jsou dva až tři roky. Zároveň jsou zajedno v tom, že hlavním problémem je neschopnost vlády opustit sovětský styl centralizovaného řízení.
