Vlivnější europarlament vyhlíží ztracené voliče

Evropský parlament ve Štrasburku

Evropský parlament ve Štrasburku Zdroj: CTK/AP

Lisabonská smlouva z roku 2009 posílila postavení Evropského parlamentu nejen tím, že umožnila lídrům evropských kandidátek myslet si na post předsedy Evropské komise. Rozšířila počet oblastí, ve kterých Evropský parlament spolurozhoduje s Radou ministrů a nedá se obejít. Europarlament získal rovněž větší vliv na rozhodování o finanční perspektivě EU a jejím rozpočtu, což se už ukázalo při poslední přetlačované o rozpočet a víceletý finanční rámec.

Zároveň jde ale i o ukázku zcela nejasně napsané normy. V Lisabonské smlouvě stojí, že předsedu Evropské komise nominuje Evropská rada, tedy hlavy států, s „přihlédnutím k výsledkům voleb do Evropského parlamentu“.

Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, německá kancléřka Angela Merkelová či bývalý šéf komise Jacques Delors už zpochybnili, že by lídři kandidátek měli automaticky post v případě vítězství zaručený. Samy frakce už ale rozjely kampaň, kde své kandidáty představují jako příští šéfy evropské exekutivy.

Posledních voleb do Evropského parlamentu se zúčastnilo 44 procent Evropanů . Nejméně v historii

K dalším novinám patří, že Evropský parlament také musí dát souhlas k uzavření všech mezinárodních dohod, které se týkají otázek podléhajících řádnému legislativnímu postupu. Lisabonská smlouva též zastropovala počet evropských poslanců, kterých nemá být více než 751.

Evropští politici jsou nyní v očekávání, zda všechny tyto změny přitáhnou přízeň voličů. Ta totiž setrvale klesá. Zatímco v roce 1979 volilo europoslance 61 procent unijních Evropanů, v posledních volbách roce 2009 už jen 44 procent.