Washington varuje Evropu před kreativními výdaji na obranu. Most na Sicílii narazil
Členské země NATO řeší, jak se vypořádají se zvyšováním výdajů na obranu, které si dohodly začátkem léta. Některé zjevně doufají, že pod vojenské účely schovají i útraty, jež k nim ve skutečnosti mají daleko. Jde například o Itálii, která je dlouhodobě ve financování armády na chvostu aliance. Řím zvažoval, že si jako strategickou investici vyúčtuje i nejdelší visutý most na světě na Sicílii. Americký velvyslanec při NATO Matthew Whitaker však do Evropy podle Bloombergu vzkázal, že Spojené státy nestrpí žádné kreativní rozmělňování balíku peněz na obranu. Itálie vzápětí zařadila zpátečku.
Summit NATO v Haagu na konci června potvrdil zvýšení obranných výdajů členů aliance na pět procent hrubého domácího produktu. Šlo o reakci na zhoršující se bezpečnostní prostředí. Záměrem bylo také uspokojit amerického prezidenta Donalda Trumpa, který dlouhodobě volá po tom, aby Evropané vydávali na své armády více peněz.
Háček je ale v tom, že 3,5 procenta má jít přímo na obranu a 1,5 procenta na další záležitosti spojené s obranyschopností, například na infrastrukturu, připravenost a ochranu civilistů, tvorbu strategických zásob nebo kybernetickou bezpečnost. Pro jednotlivé země by tak mělo být jednodušší dostat se na pětiprocentní metu. Té v tuto chvílí nedosahuje vůbec nikdo, ani premiantské Polsko, které se letos zřejmě dostane na 4,5 procenta HDP. Jenže toto rozdělení také vyvolalo debatu, co vše lze do druhé skupiny výdajů zahrnout.
Ne všechny mosty mají vojenskou hodnotu
Letošní zpráva Evropského účetního dvora poukázala na váznoucí pokrok v oblasti vojenské mobility. Ozbrojené síly se stále potýkají se zásadními problémy při přesunu mezi členskými státy EU. Problém je hlavně s moderními těžkými tanky, pro které řada evropských silnic, mostů a tunelů není dimenzovaná.
Rozvoj často brzdí byrokratická zátěž, regulace i nedostatek strategického plánování. Některé projekty jako železnice Rail Baltica, která má propojit polskou Varšavu s estonským Tallinem, nebo modernizace silnice přes zranitelný Suvalský koridor, mají nezpochybnitelný vojenský význam.
Itálie, která letos zřejmě vydá na obranu přesně dvě procenta, ale nadhazovala, aby byl jako vojenský výdaj definován i dlouho plánovaný most na Sicílii za 13,5 miliardy eur. Snili o něm už italský diktátor Benito Mussolini či někdejší premiér Silvio Berlusconi. Ministři vlády Giorgie Meloniové tvrdili, že spojnice má pro NATO spíše strategickou hodnotu než čistě ekonomickou. Uváděli, že usnadní pohyb italských ozbrojených sil a spojenců, protože na ostrově jsou vojenské základny, které využívají i síly NATO.
Američané však zřejmě na projekt na jižní periferii aliance pohlížejí jinak. „Vedl jsem rozhovory s některými zeměmi, které mají velmi rozšířený pohled na výdaje související s obranou,“ konstatoval Whitaker. Je podle něj zásadní, aby se pětiprocentní cíl vztahoval konkrétně na obranu a členové k tomuto závazku přistupovali seriózně. „To nejsou mosty, které nemají žádnou vojenskou strategickou hodnotu,“ naznačil, že Washington bude posuzovat účetnictví přísně. Krátce poté Řím uvedl, že pro výstavbu mostu prostředky NATO nepoužije.
Kanada chce do výdajů zahrnout modernizaci těžební infrastruktury
Narazit by ale mohly i další země. Například Kanada by ráda za obranný výdaj označila modernizaci dopravní infrastruktury, která souvisí s jejím těžebním průmyslem, jenž poskytuje Západu kritické suroviny. Británie by zase chtěla do této kategorie zařadit snahu o zavedení vysokorychlostního internetu na venkově.
Whitaker zároveň na strategickém fóru ve Slovinsku vyjádřil znepokojení nad tím, že růst evropských výdajů jde pomalu a vyslal starému kontinentu tři vzkazy. „Obávám se, že v Evropě prostě není dostatek bojovníků z evropských zemí,“ podotkl.
Region by se podle něj měl také zaměřit na nápravu svého ekonomického motoru a také na kybernetické hrozby. „Opravdu věřím, že pokud v Evropě vypukne další pozemní válka, prvním výstřelem bude kybernetický útok nebo nějaký jiný typ hybridního činu,“ dodal. Je tedy možné, že výdaje zaměřené tímto směrem najdou ve Washingtonu pochopení.
Spojené státy nejsou ale jediným členem aliance, který hledí na rozdělení výdajů na dvě skupiny s určitou skepsí. Dopředu k tomu měla výhrady Litva. „Podle našeho názoru by celých pět procent mělo jít na vojenské výdaje, především na zbraně,“ prohlásila v červnu v rozhlasovém vysílání poradkyně litevského prezidenta Gitanase Nausėdy. Odborníci očekávají, že aliance bude nakonec muset definovat jasná kritéria pro projekty, které se jednotlivé země pokusí alianci prodat jakožto vojenské.
