Schmidt byl letos dvakrát hospitalizován a od zářijového propuštění z nemocnice zůstával v domácí péči. Ráno ošetřující lékař oznámil, že se exkancléřův zdravotní stav výrazně zhoršil a že politik už není při vědomí. Za Schmidtem dorazila z Británie jeho dcera Susanne a exkancléř podle zdrojů serveru Focus Online zemřel v rodinném kruhu kolem 14:30 SEČ.
Schmidtovo úmrtí vyvolalo v Německu velké pohnutí. „Smrt Helmuta Schmidta mě velmi zasáhla. Byl to vynikající kancléř, jeho úmrtí znamená přelom pro Německo i pro Evropu,“ uvedl na Twitteru předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, který je stejně jako Schmidt členem německé sociální demokracie (SPD).
„Skláním se před životním výkonem Helmuta Schmidta. Byl to přesvědčený sociální demokrat a velký Evropan. Bude nám chybět,“ uvedl šéf poslanců SPD Thomas Oppermann. Francouzský prezident François Hollande dnes Schmidta označil za velkého Evropana. „Jestliže existuje euro, vděčíme za to Helmutu Schmidtovi,“ poznamenal Hollande.
Podle českého premiéra Bohuslava Sobotky odešla ve Schmidtovi legenda sociálně demokratické politiky. Schmidt stál v čele vlády „v nelehké době ropné krize a narůstajícího mezinárodního napětí, ale také významných pokroků v oblasti evropské integrace“, zdůraznil ve své reakci šéf českého kabinetu.
„Helmut Schmidt byl opravdový státník, jeden z těch, kteří se zasloužili o vznik dnešní Evropské unie, a jako takového by jej měla mít v paměti i dnešní mladá generace. Samozřejmě si jej budu pamatovat také jako výjimečnou osobnost evropské sociální demokracie, s níž jsem měl vzácnou příležitost se osobně setkat. Jeho pohled a myšlení nám budou při řešení výzev, před kterými dnešní Evropa stojí, chybět,“ prohlásil Sobotka.
Německá média vyzdvihují především jeho vystupování jako krizového manažera, který se musel vypořádat s teroristickou organizací Frakce Rudé armády (RAF) a s celosvětovou hospodářskou recesí
Chvála na Schmidta přichází i z tábora jeho politických odpůrců. „Patřil mezi nejvýraznější osobnosti Spolkové republiky,“ uvedl o exkancléři v tiskovém prohlášení generální tajemník Křesťanskodemokratické unie Peter Tauber.
Podle něj zůstal Schmidt výraznou politickou osobností i po svém odchodu z vysoké politiky. „Jako zkušeného pozorovatele a komentátora politického dění, který se nesnažil věci zkrášlovat, si ho veřejnost vážila až do poslední chvíle. Jeho fundované analýzy a jeho neomylný rozhled z něj dělaly cenného rádce,“ doplnil Tauber.
Smutek nad Schmidtovou smrtí a soustrast rodině vyjadřují na Twitteru také stovky Němců. Hashtag „HelmutSchmidt“ se dnes odpoledne stal nejsledovanějším výrazem mezi německými uživateli této sociální sítě.
Bývalého kancléře připomínají i německá média. Vyzdvihují především jeho vystupování jako krizového manažera, který se musel vypořádat s teroristickou organizací Frakce Rudé armády (RAF) a s celosvětovou hospodářskou recesí. Server deníku Tagesspiegel uvádí, že Schmidt byl až do své smrti nejoblíbenějším německým politikem.
V křesle spolkového kancléře nahradil Schmidt v roce 1974 Willyho Brandta, v jehož vládách předtím zastával posty ministra obrany, financí a hospodářství. Během své vlády se musel vyrovnávat především s následky světové ropné krize i s domácí vlnou násilí, kterou rozpoutala krajně levicová RAF.
Po ukončení svého působení ve vysoké politice byl Schmidt v 80. letech spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit, napsal řadu knih a až do vysokého věku se vyjadřoval k aktuálním politickým otázkám.
Helmut Schmidt provedl Německo úspěšně obdobím problémů
Hospodářská recese, domácí levicový terorismus a setrvávající tlak ze strany Sovětského svazu - to byly největší hrozby, jimž musel čelit německý sociálnědemokratický politik Helmut Schmidt, který byl v letech 1974 až 1982 spolkovým kancléřem.
Ačkoli úspěšně provedl svou zemi obdobím ekonomických a společenských problémů a Německu udržel pozici přední evropské mocnosti v politickém i hospodářském ohledu, jeho politická dráha nakonec skončila předčasným odchodem z úřadu. Dnes zemřel ve věku 96 let.
Do Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) Schmidt vstoupil roku 1946 a o sedm let později se poprvé stal členem federálního parlamentu. V roce 1961 se vrátil do rodného Hamburku coby městský ministr vnitra. V této funkci na sebe upozornil jako energický organizátor záchranných prací po katastrofální záplavě, která město postihla v zimě 1962.
Podruhé Schmidt do parlamentní lavice usedl v roce 1965 a jeho politická kariéra poté začala rychle nabírat na obrátkách. V roce 1968 jej delegáti SPD zvolili místopředsedou strany a krátce poté si Schmidta do svého kabinetu vybral sociální demokrat Willi Brandt. Schmidt dostal na starost resort obrany, odkud po třech letech přešel do čela ministerstva financí.
V květnu 1974 byl Brandt donucen rezignovat kvůli tomu, že jeden z jeho spolupracovníků pracoval pro východoněmeckou tajnou službu Stasi. Na uvolněné místo dosedl Schmidt, který se tak stal pátým německým kancléřem od konce války. Čekalo na něj osm bouřlivých let v čele koaliční vlády, tvořené SPD a Svobodnou demokratickou stranou (FDP).
K předčasnému konci Schmidtovy politické kariéry významně přispěla hospodářská recese, která v sedmdesátých letech zasáhla svět
Sedmdesátá léta se v Německu nesla ve znamení aktivit teroristické organizace Frakce Rudé armády (RAF), vůči níž Schmidt zaujal nesmlouvavý postoj.
Vlna terorismu vyvrcholila na podzim 1977 vraždou šéfa svazu zaměstnavatelů Hannse Martina Schleyera a únosem letadla společnosti Lufthansa, jehož strůjci žádali propuštění uvězněných členů RAF. Drama v somálském Mogadišu skončilo zásahem německé jednotky, která na riskantní akci odjela se Schmidtovým souhlasem.
Bezpečnostní hrozby ale přicházely i zvenčí. Snahu pokračovat v Brandtem odstartované politice zlepšování vztahů se socialistickými zeměmi narušilo rozhodnutí Sovětského svazu zavést do výzbroje rakety středního doletu SS-20. Za těchto okolností se německý kancléř stal jedním z iniciátorů procesu, na jehož konci bylo nepopulární rozhodnutí o umístění amerických raket Pershing na starém kontinentu.
Schmidtova zahraniční politika se ale neorientovala pouze na střední a východní Evropu a na udržování spojenectví s USA. Spolu s francouzským prezidentem Valérym Giscardem d'Estaing patřil k zakladatelům Evropského měnového systému, který vytvořil předpoklady pro pozdější zavedení eura.
K předčasnému konci Schmidtovy politické kariéry významně přispěla hospodářská recese, která v sedmdesátých letech zasáhla svět. V jejím důsledku byla německá vláda nucena sáhnout k opatřením, která prohloubila napětí uvnitř samotné SPD i v rámci vládní koalice.
Po odchodu z vrcholné politiky se Schmidt stal spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit
Problémy vyvrcholily v září 1982 odchodem FDP z vlády a zformováním menšinového kabinetu, v němž byl Schmidt kancléřem i ministrem zahraničí. Prvního října byl ale Schmidt jako první a dosud jediný poválečný předseda německé vlády sesazen parlamentem a nahrazen křesťanským demokratem Helmutem Kohlem.
Helmut Schmidt se narodil 23. prosince 1918 v Hamburku. Nedlouho po maturitě zasáhla do jeho života počínající druhá světová válka, během níž byl nasazen na východní i západní frontě. Po porážce Německa a krátkém britském zajetí se Schmidt rozhodl doplnit své vzdělání studiem státovědy a ekonomie na Hamburské univerzitě.
Po odchodu z vrcholné politiky se Schmidt stal spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit. V cizině i doma ceněný státník si kromě toho vydělával peníze na přednáškových turné a stal se autorem několika knih.
Se svojí ženou Loki, která zemřela v roce 2010 po téměř sedmdesát let trvajícím manželství, měl syna Helmuta Waltera a dceru Susanne. V roce 2012 se Schmidtovou novou životní partnerkou stala jeho dlouholetá spolupracovnice Ruth Loahová.
Jako silný kuřák si Schmidt ve svých 94 letech vytvořil zásobu 200 kartonů mentolových cigaret ze strachu, že Evropská unie kuřivo s jeho oblíbenou příchutí zakáže. V letošním roce byl dvakrát hospitalizován, od zářijového propuštění z nemocnice zůstal v domácí péči lékařů a nebyla naděje na jeho uzdravení.
