„Záchranná služba Liberec. Co pro vás mohu udělat?“ ptá se dispečerka do telefonu, který ani dvakrát nestihl zazvonit. Právě přijala hovor na tísňovou linku 155. Někdo potřebuje pomoc zdravotních záchranářů. Každý den na tohle číslo zavolá v průměru až sto dvacet lidí, přes noc jich je kolem osmdesáti až devadesáti.
Několik hodin na dispečinku strávila i redaktorka Sedmičky, chtěla si zkusit šrumec dispečinku, odkud posílají sanity záchranné služby do celého Libereckého kraje.
Do patnácti minut
„K nám na dispečink se dovolá každý v Libereckém kraji, kdo vytočí číslo 155. Někdy jsou k nám spojení i lidé z Jičínska nebo Mladé Boleslavi, kteří volají z mobilu, ty ale dokážeme přesměrovat příslušným dispečinkům,“ říká vedoucí krajského operačního střediska Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje Markéta Mandlová.
Úkolem jejím a jejích kolegyň a dvou kolegů je rozložit výjezdy mezi čtrnáct výjezdních stanovišť, na kterých působí třicet posádek a jedna letecká záchranná služba. Záchranáři jezdí systémem randez vous, tedy jeden vůz s posádkou lékaře a řidiče záchranáře a další vůz se zdravotnickým záchranářem a řidičem záchranářem. Veškerý jejich pohyb pak sledují dispečerky na speciálních mapách.
„Dojezdovost musí být všude patnáct minut, v zimě pak maximálně dvacet minut,“ vysvětluje Mandlová a hned to ukazuje na jednom z výjezdů. Zdravotníci míří na dětský tábor, kde na pět dětí spadlo vosí hnízdo.
Vyjíždí nejbližší posádka z Liberce, na mapce se objevuje pohybující se šipka v kroužku a míří na místo, které je vyznačené křížkem v kolečku. Tábor je ale v lese, a tak chvíli tápají a domlouvají se s dispečerkou, která na mapách hledá nejbližší záchytné místo. Nakonec poštípané děti nacházejí a jedno z nich putuje do nemocnice.
„Ten kluk měl takhle veliké ucho, nic podobného jsem ještě neviděl,“ líčí později záchranář, když se z výjezdu vrátí na základnu.
Je všední den, krátce před polednem, a služba se teprve pořádně rozbíhá. Dispečerky sedí na svých místech od sedmi hodin ráno a až do sedmi hodin večer je čeká ještě spousta práce.
Mraky kazí let
Pár minut je klid, akorát tak na svačinu, a pak už se telefony rozdrnčí skoro na všech stolech. Hodiny ukazují za deset minut dvanáct a liberečtí záchranáři vyrážejí k úrazu paní v paláci Koruna na Moskevské ulici v Liberci. Ani ne pět minut nato odesílají dispečerky sanitu do jabloneckého Kokonína k podobnému zásahu.
Pár minut po poledni volají z koňské farmy v Krkonoších. Děvče tam spadlo z koně a stěžuje si na bolest nohy.
„Je v bezvědomí? Mluví s vámi?“ vyptává se dispečerka Libuška. Dívka na lidi kolem bez potíží reaguje, a tak volající dostávají instrukce, aby tam společně počkali. „Možná přiletí vrtulník, tak si připravte bundu nebo mikinu, abyste mohli mávat, aby vás viděli,“ vysvětluje do sluchátka.
Mezitím její kolegyně zjišťuje, jak je na tom letecká posádka. Od rána nemohla vzlétnout kvůli nepříznivému počasí. Bohužel ani tentokrát to nejde, po cestě jsou nad Jilemnicí mraky.
„Je potřeba sehnat nejbližší posádku,“ sleduje vedoucí dispečerů Mandlová mapu a jiná její kolegyně mezitím hledá přesné místo, kde koňská farma je. Nakonec tam vyrážejí autem zdravotníci z Rokytnice. Budou tam nejrychleji.
Pak už na monitoru naskakují další výjezdy. Jedna ze sanit míří k případu mladíka, který napsal dopis na rozloučenou a chce skoncovat se životem. Kromě ní tam vyjíždějí i policisté, se kterými je dispečink záchranky spojený vysílačkami, stejně jako s hasiči.
„Od rána ale zatím máme nejvíc výjezdů k bolestem na hrudi, hodně volají i lékaři z obvodů sanitu pro pacienty, kteří přišli nejdřív s bolestmi k nim,“ vypráví další z dispečerek, Šárka.
Prověrkou trpělivosti dispečerek je telefonát ženy, která volá pomoc pro muže s epileptickým záchvatem. Je rozrušená, a je tedy trochu komplikované zjistit, odkud volá a co se konkrétně děje. Nakonec vyráží na místo sanita. Jenže sotva vyjede z garáže, volá osobně muž, ke kterému sanita vyjíždí, a pomoc záchranářů odmítá. Teprve když si dispečerka nechá několikrát jeho odmítnutí pomoci zopakovat, odvolává sanitu zpět. I to se stává.
Dispečink záchranky je místem, kde zjišťují nejen vše o postiženém pacientovi, ale i o volajícím. Zaznamenat musejí všechny údaje. Automaticky na monitorech vidí telefonní číslo, ze kterého lidé o pomoc volají. Pak se hned ženy u aparátů ptají na místo, kde potřebují pomoc, jméno volajícího a z nabídky v databázi musejí vybrat i přibližnou diagnózu, aby lékař zhruba věděl, co ho na místě čeká.
Neodmítnou nikoho
„Ke každému výjezdu vytiskneme list, který je jakousi zdravotní kartou. Objevují se na ní nejen údaje o pacientovi a jeho stavu, ale i adresa. Později doplní záchranáři i další údaje o tom, co na místě provedli, kam pacienta převezli. To pak máme i v elektronické podobě a vše pět let archivujeme, jak pro naše, tak i pro pacientovy potřeby,“ objasňuje Mandlová.
Navíc mají všechny operátorky před sebou i monitor se zobrazenými ikonami sanit a vidí podle barevného rozlišení, co se děje se všemi posádkami v kraji. Podle toho poznají, jestli jsou jejich členové volní, pracují na místě zásahu nebo třeba nějakého pacienta převážejí z jedné nemocnice do jiné nebo jestli zrovna nemají přestávku.
Na dispečinku si zdravotní sestry, kde každá má nějakou specializaci, užijí adrenalin, smutné příběhy i veselé chvilky. S napětím třeba sledují výjezdy skupiny speciálních činností, kterou posílají na pomoc lidem, které je potřeba zachránit ze špatně přístupných míst. Třeba když spadnou ze skály, visí ze stromu nebo se poraní na nedostupných místech.
„Naopak máme i vtipné telefonáty i tradiční volající. Každý den, i několikrát, nám například volá bezdomovec Marek z Jablonce. Chce si prostě popovídat, tak k nám volá, má to přece zadarmo. Říká, jak se má, že není zraněný nebo kolik už vypil vína,“ vypráví dispečerka Jana.
Krajské operační středisko ZZS LK
Vzniklo 1. ledna 2007 sloučením okresních středisek (Turnov, Česká Lípa, Liberec, Jablonec)
Sídlí na Husově ulici v Liberci
Přijímají tam volání na linku 155
Na denní směně pracují čtyři operátoři, na noční tři operátoři, volání přijímají i dva muži
Za den průměrně zorganizují 120 výjezdů
Za noc průměrně zorganizují 80–90 výjezdů
K 1. srpnu v 11 hodin bylo od začátku roku vyřízeno 36 733 výjezdů zdravotnických záchranářů v Libereckém kraji
V Libereckém kraji jezdí 30 pozemních posádek a jedna letecká, vyráží ze čtrnácti stanovišť
