Komentář Andrey Procházkové: Jak si Babiš hraje s Peroutkou

Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: ctk

Nadšení. Andrej Babiš dlouho zachovával zachmuřený výraz. Po oznámení definivních výsledků, ale z něj napětí úplně opadlo.
Andrej Babiš představuje svoji knihu O čem spím, když právě spím
Andrej Babiš
Andrej Babiš představuje svoji knihu O čem spím, když právě spím
Andrej Babiš představuje svoji knihu O čem spím, když právě spím
23
Fotogalerie

Andrej Babiš v dnešním komentáři, podepsaným jeho jménem, komentuje mimo jiné potřebnost Senátu prostřednictvím slov Ferdinanda Peroutky. Jenže Peroutkova slova citovaná v Babišově textu nelze vztáhnout na dnešní dobu.

Ferdinand Peroutka text napsal v roce 1924. Výrok o zbytečnosti senátu se týkal jeho podoby za první republiky - tehdy se jmenoval Senát Národního shromáždění ČSR. Vzhledem ke stejnému volebnímu systému a současnému ukončování volebního období obou komor bylo politické rozložení tehdejšího parlamentu prakticky stejné - proto bylo často namítáno, že jeho role je zbytečná. Ale Peroutka tehdy nekomentoval úlohu Senátu v podobě, kterou má nyní, jak by mohlo z citace Andreje Babiše vyplývat: 

„Proč tak malá země musí mít 81 senátorů? I nepoměrně větší USA si vystačí se stovkou senátorů, z každého státu dva. A že prý senát patří do naší tradice? Jeho skutečné fungování trefně popsal Ferdinand Peroutka: Senátoři i poslanci pocházejí z týchž kruhů... a hlavně mají stejné zájmy a jsou závislí týmž způsobem na týchž stranách: z jakých důvodů tedy měly by se v mozku jedněch roditi jiné myšlenky než v mozku druhých?'"


Senátoři jsou dnes voleni jinak než do Poslanecké sněmovny – většinovým systémem na šest let, přitom jednou za dva roky se obměňuje třetina jeho členů. A právě tohle dříve neexistující opatření by mělo předcházet totožnému rozložení politických sil v obou komorách (Peroutka proto předtím mluvil o Senátu jako o druhé sněmovně).

Můžeme namítat, že role Senátu je většinou spíše druhořadá (a byla zmenšena zavedením přímé volby prezidenta). Přesto jsme byli několikrát svědky situací, kdy Senát zafungoval jako důležitá ústavní pojistka. Díky němu se nedá tak snadno změnit Ústava, zastavil mocenské změny volebního systému v době Opoziční smlouvy nebo se postavil proti nákupu gripenů pro českou armádu (které mimochodem měly stát desítky miliard korun) a umožnil tak jejich levnější pronájem.

Na diskusi o počtu senátorů nebo potřebnosti Senátu není v zásadě nic špatného. Pokud ale taková debata probíhá, je opravdu důležité zasazovat věci do správného kontextu.